Naši politici by měli prosazovat mnohem realističtější přístup i v rámci EU
Konference OSN o klimatických změnách, která proběhla v první polovině minulého měsíce na indonéském ostrově Bali, vyvolala řadu emocí. Její výsledky se dočkaly rozdílné interpretace - od optimistických prohlášení až po skepsi nad desetiletým výročím přijetí Kjótského protokolu. Zkusme si zrekapitulovat fakta. Dospěl-li tento mezinárodní summit v něčem k posunu, pak především v dohodě, že se v budoucnu - v roce 2009 v Kodani - dohodneme. Tedy na přespříštím zasedání, a to není málo.
Priority.
Samozřejmě že záleží i na obsahu a nakonec také na hledisku na takovou dohodu. Jaká vlastně je ta z Bali? Především znovu potvrzuje, že „hospodářský a sociální rozvoj a vymýcení chudoby jsou globálními prioritami“. Tato doslovná citace ze čtyřstránkového protokolu je velmi důležitá. Hospodářský a sociální rozvoj dává i toto mezinárodní společenství jednoznačně na první místo. Říká, že se veškeré nápady na omezování emisí skleníkových plynů musejí poměřovat tímto hlediskem. A že klimatické změny a jejich potlačování nejsou žádnou posvátnou krávou, za niž se je v poslední době snaží vydávat některé orgány a instituce Evropské unie.
Další body.
Další body dohody z Bali lze shrnout takto. Je třeba respektovat, že proces bude dlouhodobý. Tedy že se svět přes noc nepředělá a že je patrně důležitější vymýcení chudoby než rovněž potřebná rychlost omezování emisí skleníkových plynů. Stejná důležitost je kladena také na adaptaci na změny klimatu. Závazky a spolupráci musejí přijmout všechny státy, přičemž ty rozvinuté musejí sehrát vedoucí roli. Přitom, jak vyplynulo z kontextu, o vedoucí roli EU není až takový zájem. Hodila by se spíše vedoucí role USA. Bezpodmínečně je nutné brát v úvahu specifické podmínky jednotlivých zemí, a to samozřejmě včetně těch hospodářských a sociálních.
Žádný všelék.
Závěrečná dohoda dále zdůrazňuje potřebu hospodaření s lesy, nikoli jejich pouhou konzervaci. Pozornost věnuje také transferu technologií se zajištěním příslušných finančních zdrojů. Naopak poněkud stranou se ocitl princip cap-and-trade, model přidělování omezeného množství emisních povolenek a následného obchodování s „emisemi“, na němž je postaven Kjótský protokol. Tento „tržní nástroj“ má své klady, ale v současnosti převažují spíše problémy, proto by neměl být považován za všelék. Je zajímavé, že jeho největšími advokáty jsou Evropská komise a její ředitelství pro životní prostředí a také brokeři a další finanční instituce, které v obchodování vidí příležitost vydělat. Nedostalo se také na stanovení závazných cílů - k tomu dodávám díky bohu!
Vítězství zdravého rozumu.
Po akcích, jakou byla tato konference, se vždy mluví o vítězích a poražených. Podle mého názoru se ke slovu dostal zdravý rozum, požadující, že vše musí mít své ekonomické vyjádření přínosů a dopadů včetně těch do sociální oblasti. V této souvislosti byla značně kritizována i Sternova zpráva (vyčíslení nákladů potřebných pro zmírnění klimatických změn, které na objednávku britské vlády zpracoval koncem roku 2006 ekonom sir Nicolas Stern). K ní zazněl jednoznačný hlas, že problém klimatických změn nelze řešit růstem chudoby rozvojových zemí.
Odmítnuty byly přehnané přístupy Evropské unie: Návrh závazného drastického globálního snížení emisí o 25 až 40 procent do roku 2020. Mimochodem, zde je na místě se ptát, kde úředníci komise vzali k takovým návrhům mandát, jestliže Rada EU loni na jaře slavnostně vyhlásila (značně nerealistický) cíl snížení emisí o dvacet, respektive 30 procent do roku 2020.
Nedat se!
Co z Bali plyne pro český průmysl? Především nedat se! Svaz průmyslu a dopravy zpracoval a vydal už loni na jaře Stanovisko k politice klimatických změn a neklame-li mě paměť, pak je silně v intencích závěrů z Bali. Budeme proto muset pokračovat v jednání s vládními představiteli, aby konečně vznikla česká politika klimatických změn. Ta citelně chybí, a pokud má být přínosem, nemůže vzniknout bez reálných aktérů, tedy bez hospodářské sféry! Tady se mimochodem vzácně shodujeme se šéfem českého resortu životního prostředí Martinem Bursíkem. Také on v rozhovoru řekl, že by v procesu přípravy dohody angažoval špičkové manažery (Euro 1/2008).
Prosazování racionálního postoje.
Naši politici by měli hledat spojence a prosazovat mnohem realističtější a diverzifikovanější přístup i v rámci EU jako celku. Racionální postoj je třeba prosazovat už dnes - při hodnocení a přijímání dalších „balíčků opatření“. Pozornost zasluhuje především připravovaná směrnice na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů a směrnice o obchodování s emisemi skleníkových plynů. Zatím však bohužel publikované návrhy mnoho optimismu nevzbuzují, protože vedou ke státnímu či unijnímu dirigismu, který v tomto pojetí rozhodně není ani tržním, ani věcným řešením takto závažného problému.
Úspěch.
Konferenci lze tedy považovat za úspěch a dobré vodítko pro novou globální dohodu. V tomto smyslu je třeba věcně zhodnotit Kjótský protokol, abychom se poučili, kudy cesta nevede a kde je naopak možné najít řešení, které přinese lepší hospodaření se zdroji energií při zachování potřebného růstu. Je na nás a na naší politické reprezentaci, jak této šance z Bali dokážeme využít.