Koncem září odstartoval projekt Rating pro malé a střední firmy. Projekt vede pražská Hospodářská komora společně s firmou CCB (Czech Credit Bureau). CCB již spravuje bankám úvěrový registr se zaměřením na fyzické osoby. První bankou zastoupenou v projektu bude ČSOB, zřejmě se v krátké době připojí též Komerční banka.
Rating odráží stupeň úvěruschopnosti (credit ability) konkrétní společnosti a provádějí ho renomované ratingové agentury, z nichž celosvětově nejznámější jsou S&P (Standard & Poor´s) a Moody´s (Moody´s Investor Service). Je tedy zřejmé, že doposud byl rating doménou právě těch největších firem, a poskytuje tak investorům mezinárodní srovnání o vhodnosti jejich investic. Z toho se odvíjí také jeho cena, čímž je tento typ ratingu pro malé a střední firmy finančně velmi drahý a investice do něj nemají pro tyto firmy ekonomickou návratnost. Na druhé straně ratingový stupeň jednoznačně říká o firmě, kterou „ligu hraje“, a čím lepší ratingový stupeň, tím lepší je pozice firmy na trhu a samozřejmě také při získávání bankovních úvěrů.
Pomoc i pro banky.
Hospodářská komora Praha proto přišla s řešením, kterým je zavedení ratingu pro malé a střední firmy. Banky tento segment označují jako SME (Small and Medium Enterprises), a pokrývají tak firmy s ročním obratem zpravidla mezi 10 až 150 miliony Kč, někdy až 300 milionů korun. Těchto firem působí na trhu v České republice zhruba 80 až 100 tisíc a mnohé si vedou velmi dobře. Cena za ratingové ohodnocení ve výši 5000 korun nebude proto pro většinu z nich představovat žádnou překážku. Získání ratingového stupně v sedmistupňové škále od A až po nejhorší C minus dosáhne společnost tak, že její manažeři vyplní formulář stažený z internetu a poskytnou jej Hospodářské komoře Praha, která jej zkontroluje a dále předá firmě CCB ke zpracování. Ta ho vyhodnotí a přidělí ratingový stupeň. Bankám, které se k projektu připojí, může tento rating pomoci při rozhodování, zda firmě poskytnou úvěr rychleji a za lepších podmínek.
Očekává se, že postupem času se do projektu zapojí téměř všechny banky působící v České republice včetně těch, které v minulosti segment SME graciézně přehlížely. Faktem zůstává, že nárůst objemu úvěrů a větší ochotu bank půjčovat segmentu SME je možno vysledovat již od počátku roku 2002. Banky totiž usilovně začaly hledat nové klienty, když velké korporátní klienty si již v minulosti téměř definitivně mezi sebe rozdělily a nadále trh pracuje přibližně s deseti procenty korporátních klientů, kteří jsou ochotni změnit banku, zejména při odchodu jejich vztahového manažera ke konkurenci. Navíc tlak na marže v oblasti korporátního bankovnictví způsobil, že mnohé uzavřené velké obchody se v letošním roce pohybují na hranici rentability a pro banky přinášejí při zvýšené míře rizika spíše reference než reálný výnos.
Segment SME není jednoduchý.
Segment SME tlak na marže doposud nezná, není však vůbec jednoduchý. Soudím, že ratingová škála nebude mít zpočátku projektu okamžitou vypovídací schopnost, neboť společnosti segmentu SME nelze hodnotit pouze klasickou finanční analýzou, která hledí jen do minulosti a na základě minulého vývoje predikuje vývoj budoucí. Ten navíc označuje za nejistý a pro vyloučení rizik žádá ve velké většině až nereálné zajištění takzvaného collateral. Z vlastních zkušeností bych mohl uvést několik příkladů, kdy tento přístup vedl v bankách k mnoha zbytečným diskusím a v případě, že by převážil názor místy až dogmatických analytiků, bylo by odmítnuto financování společnostem, které již v té době rázně vykročily směrem k prosperitě a nejhorší tudíž měly dávno za sebou.
Zejména příklon k bonitním modelům umožnil několika bankám v posledních letech výrazně expandovat na již téměř rozděleném korporátním trhu. Pracují také se standardními účetními výkazy (bilance, výsledovka, cash flow), avšak kromě čistě finančních kriterií zahrnují též množství nefinančních kriterií či finančních kriterií s odloženými dopady (například dopad záruk, ať již vlastních či cizích, kvality managementu, celkovou organizovanost firmy, akcionářskou strukturu, vlastnictví patentů a know-how, proslulost značky a dobu existence firmy). Úvěruschopnost firem je vyjadřována například upravenou metodou VAR-enterprise (Value at Risk-enterprise), jejímž výstupem je obdoba připravovaného ratingového stupně, avšak v číselném vyjádření v intervalu 0 až 100, přičemž firmy s nejvyšší bonitou pro takzvaný prime rate běžně dosahují výsledku 90 až 100 (aktuálně všechny firmy zahrnuté v Czech Top 100). Jsou-li tyto modely použity pro firmy ze segmentu SME, přestože v mnoha případech tyto firmy uplatňují takzvanou daňovou optimalizaci, která má následně vliv na výši hospodářského výsledku, nedochází ke zkreslení výsledků tak jako u klasické finanční analýzy. Výsledek pouze nenese označení rating. Je to dáno tím, že bonitní modely pracují také podrobně s účetním výkazem cash flow, což následně umožňuje dobře predikovat vývoj likvidity firmy. Bonitní modely tak sledují kromě statických dat současně dynamiku rozvoje firmy, zejména schopnost generovat kapitál, a tudíž schopnost obstát v globální konkurenci. Účetnictví dává firmám řadu nástrojů, jak vykázat hospodářské výsledky různým způsobem. Z tohoto pohledu je právě výkaz cash flow možno považovat za téměř objektivní kritérium, neboť vychází z mezinárodního účetního standardu IAS7 nezávisle na národních účetních zvyklostech různých zemí.
Pořádek musí být.
Pokud má být rating získaný tímto projektem efektivně využit, je třeba maximální automatizace práce s informacemi (tedy s formuláři) od jejich vstupu do firmy/banky, přes jejich zpracování až po následné vyhodnocení a uložení do datového skladu. DMS (Document Management System) umožňuje všem zúčastněným stranám efektivní práci s informacemi při maximálním zkrácení času vyhledávání potřebných dokumentů za minimálních nákladů.
Ani zde se však nevyplatí experimentovat. Na trhu je k dispozici několik prověřených řešení, která je možno téměř okamžitě použít, firmy se však diametrálně liší úrovní svých konzultantů a následně vhodností přizpůsobení modelového řešení pro konkrétní firmu. Bez jednoznačného zvládnutí práce s dokumenty uvnitř firmy vykazuje firma v bonitním modelu téměř vždy nejistý budoucí výhled.