Záchranářské stanice mají letos více práce kvůli vrtochům počasí. Stále ale platí, že živočichy nejvíce ohrožuje samotný člověk
Čecha, který si letos nezanadával na počasí, bychom nejspíš hledali marně.
Chladné jaro, pak vytrvalé deště a ničivé záplavy, rázem zase nesnesitelné třicítky a dlouhá sucha. Důsledky měnícího se klimatu však nedopadly jen na člověka a jeho majetek, ale i na volně žijící zvířata.
Hlavně během povodní se mnohem častěji než jindy stává, že lidé nacházejí vysílená či poraněná zvířata a volají zvířecím záchranářům. „Dlouhodobé deště se krutě podepsaly hlavně na stavech hmyzožravých ptáků,“ potvrzuje David Zítek z Pražské zvířecí záchranky, tedy jakýsi saniťák, jenž vyjíždí ke zraněným živočichům a převáží je do záchranných stanic. Neustávající vlhko na přelomu jara a léta zle postihlo například mladé i dospělé rorýse, kteří se živí výhradně hmyzem. „Za dva dny jsme jenom v Praze přijali sedmdesát rorýsů. Více než polovina z nich se ale stejně nedokázala zmátořit. A to nepočítám stovky, nebo spíš tisíce uhynulých ptáků, kteří se k nám nedostali,“ dodává Zítek, jenž dopady povodní pocítil i na vlastní kůži. Sídlo Pražské zvířecí záchranky v pražské Michli totiž zničil rozvodněný potok Botič.
Příroda si poradí Deště a chladné počasí zasadily ptačí populaci tím větší ránu, že udeřily v době hnízdění. Třeba u čápů bílých mluvili někteří ekologové přímo o tragédii. Z tisíců mláďat přežily pouze desítky. Podle roudnických ochránců přírody, kteří každý rok monitorují čapí populaci v pětadvaceti okresech, ve většině z nich ubylo mláďat až pětkrát, v deseti okresech nenašli žádné živé mládě. Záplavy potom zasáhly celé kolonie břehulí říčních, které hnízdí nad hladinou vodních toků. „Jen na území Prahy byly vzedmutými hladinami Vltavy a Berounky vyplaveny tři kolonie čítající nejméně 300 párů břehulí, další velkou vodou zasažené kolonie se nacházejí dále po proudu u soutoku Vltavy a Labe a v dolním Polabí,“ uvedl biolog Petr Heneberg. Podobně trpěly také sojky, straky, poštolky a další druhy ptáků, ale i mláďata savců, která se často ocitla mimo dosah matky. Záchranáři v hlavním městě například v červnu vyjížděli pro dvě divoká selata, jež vytáhli z bahna ve středočeské Davli.
Krátce po opadnutí záplav udeřila tropická vedra, která některým tuzemským zvířatům také zrovna neprospěla. I když hlavně pro ptáky byl přechod od dešťů k horku přece jen v něčem pozitivní. „V teple se dařilo hmyzu, a tak ptáci neměli problémy se sháněním potravy pro mláďata. Většině druhů, které jsou schopné hnízdit vícekrát ročně, se podařilo alespoň částečně vylepšit celkově dost špatný výsledek hnízdění během studeného jara,“ říká Zdeněk Vemouzek z České společnosti ornitologické. V druhé polovině srpna tak byly stále k vidění vyvedené rodinky vlaštovek, jiřiček i výše zmíněných břehulí. „Pokud teplejší počasí vydrží alespoň do poloviny září, stihnou v pořádku vyletět a dostatečně se vykrmit před cestou do zimovišť,“ věří ornitolog. Zdání, že letošní jaro a léto zdecimovaly některé druhy natrvalo, vyvrací i Petr Stýblo, ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). Podle něj se zvířata s extrémními vlivy počasí postupně vyrovnají. „Teprve pokud by se extrémy opakovaly více let za sebou, populace našich zvířat Národní síť záchranných stanic s vyznačenými působišti v regionech Mezi českými zvířecími záchranáři jeden trochu vyčnívá. Je to Pavel Křížek, zakladatel centra Ochrana fauny ČR. Kolegové z ostatních podobných stanic mu mohou v lecčems závidět. V první řadě moderní areál ve vesnici Hrachov na Sedlčansku, kam se centrum loni přestěhovalo z původního sídla ve Voticích. Vedle celodenní výjezdní služby pro postižená zvířata, která má na starost několik okresů na pomezí středních a jižních Čech a jenom v loňském roce zasahovala u více než sedmi stovek zvířat, centrum provozuje také karanténu, plně vybavenou veterinární ordinaci nebo specializovanou místnost pro odchov mláďat. Hrachovská stanice navíc zahrnuje expozici, která je celoročně otevřená návštěvníkům, a přednáškové prostory. V areálu se pořádají i výstavy, koncerty nebo školení. Ochrana fauny se stará také o Ekocentrum Čapí hnízdo u Olbramovic.
Křížkovo občanské sdružení vzniklo v roce 1998. Pro rozmach centra bylo klíčové, že se mohlo opřít o silné finanční zázemí. „Snažíme se nebýt závislí na grantech, ty jsou strašně svazující,“ vysvětluje Křížek. O to více se spoléhá na
by se změnily, některé druhy by z našeho území vymizely, jiné by se možná objevily,“ říká. Za dva až tři roky by tedy v Česku mohlo být zhruba stejně rorýsů a čápů jako například loni.
Miliony navíc Stýblo ale současně potvrzuje, že počasí a jeho dopady na zvířata přidělaly práci záchranářům. „Lidé nacházejí mnohem více divokých zvířat v nouzi, která musejí pracovníci stanic zachraňovat. Jenže to je proto, že záchranné stanice především konají službu lidem. Kdyby zvířata vysílená počasím nezachraňovali, populacím těchto druhů by to neuškodilo,“ zdůrazňuje ochranář. Právě Stýblův ČSOP koordinuje fungování necelé třicítky středisek, pokrývající veškeré území republiky. Takzvaná Národní síť záchranných stanic pomáhá zraněným sponzory. Nejdůležitější z nich je společnost D. I. Seven, poskytovatel bezpečnostních a dalších služeb, která nesla hlavní tíhu investice do rekonstrukce bývalého statku v Hrachově. Z veřejných prostředků a darů fyzických osob získává Ochrana fauny asi třetinu financí a zhruba stejným dílem si vypomáhá z výběru vstupného (loňská návštěvnost se pohybovala kolem 30 tisíc lidí). Po loňské kolaudaci hrachovského střediska, jehož stavba stála Křížka a jeho spolupracovníky hodně nervů, se žádná větší expanze zatím neplánuje. „Musíme se trochu stabilizovat,“ říká Křížek.
Také šéf Ochrany fauny potvrzuje, že studené jaro znamenalo pro záchranáře mimořádnou zátěž. Současně ale upozorňuje, že zvířata netrpí kvůli vrtochům samotné přírody, ale hlavně lidským přičiněním. Zvířata přijímají většinou po zraněních na silnicích, železnicích, zemědělskými stroji nebo popálením na sloupech vysokého napětí. Velmi často se musejí starat o nalezená mláďata, která lidé berou domů v domnění, že je tím zachrání. „Tomu se samozřejmě snažíme předejít důkladnou osvětou,“ podotýká Křížek. l nebo jinak handicapovaným volně žijícím druhům (tedy nikoli domácím nebo hospodářským zvířatům). Síť má svoji webovou stránku Zvíře v nouzi, na níž se dají najít kontakty na jednotlivé stanice a základní pokyny při nálezu zraněného zvířete.
Paradoxně díky povodním stanice letos dosáhnou na vyšší příspěvek od státu. Ministerstvo životního prostředí tento měsíc navýšilo prostředky na péči o zraněné a handicapované živočichy v rámci Programu péče o krajinu o deset milionů na více než patnáct milionů korun. Žádosti přijímá ministerstvo do konce srpna.
Pavel Křížek
Jde to i bez grantů
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
