Nedávno jsme si mohli přečíst další z objevných informací Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ): firmy údajně nerady platí daně a vymýšlejí, jak se jim vyhnout, případně je zkrátka nezaplatit. Ostatně zdejší nový ministr financí Andrej Babiš ihned akčně prohlásil, že na Slovensku na takové ošklivé jednání mají spoustu skvělých receptů. Loni slíbený ráj na zemi je opět o něco blíž.
Voličům hnutí ANO jistě naskočil radostný ruměnec. I oni podléhají typicky českému neduhu – závidím, proto podezřívám každého, kdo je aspoň o maličký kousek nade mnou. A ten je pak automaticky zloděj. Informace o tom, že se Češi vyhýbají placení daní, jako by ukázala na větší firmy a úspěšné živnostníky, tedy klasické třídní nepřátele, kteří v české společnosti stále nejsou příliš v oblibě. Právě proto bych teď byl rád, aby zaznělo pár vět pro tu hrstku zbylých, kteří si ještě ponechali kritické myšlení a nepodlehli frázím o korupci a padnikomupadnismu.
Stejně jako u korupce funguje i v případě neplacení daní podivná tendence vytvářet bubáka obrovských rozměrů a zapomínat na sebe. Přitom nejde o velké nadnárodní korporace (které si to kvůli renomé ani nemohou dovolit) ani o ty nejúspěšnější z Čechů. Neplacení daní je fenoménem především mikrolevelu, do kterého se nikomu příliš šťourat nechce. To jsou všechny ty zlaté české ručičky, které mají náklady jako větší fabrika a 80 procent kšeftů udělají „bez papíru“. To jsou ty pronájmy vlastního bytu pro účely „podnikání“. To jsou ty tisíce kilometrů naježděných každoměsíčně mezi dvěma městy. To jsou ty nepřiznané nemovitosti a pronájem bytů „vzdáleným příbuzným“.
Legrační je zjištění, že zatímco firemní kultura se od devadesátých let opravdu dost posunula, kultura tohoto mikrolevelu zůstává stále stejně nízká. A řeči o korupci či další tuny papíru popsaných NKÚ s tím nic neudělají. Bonboniéra sestřičce a přechytračení státu budou nadále českým národním sportem.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí.
Čtěte další Šaškovy provokace:
Šašek provokuje: Dvě dobré rady