Když jsem psal šaška minulý týden, bojoval jsem, zda se namísto rekapitulace hloupostí roku 2012 nevěnovat hysterickým reakcím na amnestie. Hned jsem si říkal, že lidi budou natolik stupidní, že amnestie budou aktuální i o týden později. Bohužel tomu tak je. Proto si tentokrát řekneme něco o axiomech a o jednom krásném rčení z jistého kultovního filmu.
A hluboce doufám, že vás, všechny ty „spravedlivé občany“, kteří se cítí amnestií poškozeni, tento text rozezlí daleko víc než každý jeden propuštěný na prezidentskou amnestii.
Současnost je podivná tím, jak každý propadá iluzi, že demokracie se rovná právu aktivně prosazovat svůj názor na cokoli.
Facebook a podobné Satanovy nástroje v tom lidičky dál utvrzují a vzhledem k tomu, jak nízkou úroveň mainstreamová média mají, podléhají tomu také. Ale to je na jinou diskuzi. Problém je, že jsme zapomněli na podstatu jakéhokoli společenského řádu – je hierarchizovaný. A hlava je pořád hlava.
Tímto se dostáváme k axiomům. Jsou prezidentské kroky, o nichž můžeme diskutovat – výroky o klimatu, zápisky z cest v deníku Právo, možná i některé konkrétní milosti. A pak jsou věci, se kterými zkrátka polemizovat nelze, protože je musíme vzít jako holý fakt, axiom – volba členů bankovní rady ČNB, prezidentův podpis/nepodpis pod zákonem, veto zákona, amnestie. A kdo se s tím chce pouštět do křížku, zahrává si s ohněm připomínajícím totalitní praktiky mnohem víc, než kdyby prezident propustil všechny vězně do jednoho.
Je to příznak doby, že největší deklarativní zastánci demokracie si z ní chtějí brát jen to nejlepší a její stinné stránky by nejraději překlenuli totalitou. Pro všechny, kdo tak strašně utrpěli tím, že se pár tisíc nebožáků dostalo (často jen na pár dní) z vězení, mám okřídlenou větu z Pulp Fiction, která je brilantní definicí společenského axiomu a již bychom si měli každé ráno všichni opakovat: Co mi není rovno, po tom je mi hovno! A platí to směrem dolů i nahoru.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
Čtěte také:
Šašek provokuje: Šaškárny roku 2012
Šašek provokuje: Zbavme se dobra, bolí příliš
Šašek provokuje: Všichni budeme v metapořádku
