Doba, kdy největším soupeřem v individuálních sportech byla časomíra, forma a vlastní nervy, je pryč. Nudné, vlekoucí se závody jednotlivců byly zčásti nahrazeny hromadným startem.
O vítězství v Soči tak nyní rozhodovala i šikovnost, s jakou závodník tu nenápadně přišlápl hůlku předbíhajícímu běžkaři, tu nepatrně přistrčil konkurenta loktem při sjezdu na snowboardu. Prý to potká i rychlobruslení, takže se rozlučme se zlatem subtilní Sáblíkové na pětce.
A šašek volá: Správně, jen víc a houšť. Třeba krasobruslení. Přes blyštivé oblečky polonahých závodnic je to poskakování na ledě přece jen nuda. Ale s hromadným startem? Patnáctka sličných dívek skáče piruety, obratně se vyhýbá jedna druhé a občas některá po úderu soupeřky padá bezmocně k zemi. Následují slzy, pocity zmaru a záběry kamer hezky zblízka, aby si i diváci hlubokou sportovní tragédii užili. Kvůli tomu se totiž přece kolektivizace do individuálních sportu zavádí.
Více bobů, více puků
Proč také ještě olympijský výbor nenapadlo rozšířit ledová koryta a do závodu poslat hned pětici bobů nebo skeletonistů? Atraktivita závodů by ihned dosáhla věhlasu amerických automobilových závodů NASCAR plných oku lahodících karambolů a létajících pneu.
Množení by se ale mohlo týkat i herních náčiní. Olympijský výbor by mohl například zvážit, zda by se hokej neměl hrát s vícero puků. Pak by totiž výrazně stoupla pravděpodobnost, že i čeští hokejisté se ke kotouči někdy dostanou. Fanoušci na Staromáku by si pak mohli častěji zařvat v posledních letech téměř zapomenuté slovo gól. (Na očekávané prohře by to samozřejmě nic nezměnilo, neboť při výkonech jako v Soči by stejně násobně vzrostl i příděl puků v české bráně.)
A to jsou jen zimní sporty. Teď si představte s hromadným startem třeba box, judo nebo závod kanoistů. Prostě máme se na co těšit.
Čtěte další Šaškovy provokace:
Šašek provokuje: Český národní sport se hraje hlavně v mikrolevelu
Šašek provokuje: Biosobectví a moderní božstva
Šašek provokuje: Počítače jsou sice modernější, ale stejně pomalé jako před lety