O změně podstaty rádia (pro puristy rozhlasu) v průběhu jeho téměř staletého fungování pojednávají četné články a publikace. Že má však rádio na triku jeden z nejhorších fenoménů české polistopadové reality, to už se tak často neříká. Šašek má samozřejmě na mysli českou rozhlasovou reklamu, která také drží jeden významný primát – znějí stejně debilně na celostátní (rozuměj pražské) i regionální úrovni.
Je to vlastně naprosto přirozené. Rádio sice poslouchají mnozí, ale jen hrstka z nich (takzvaní posluchači veřejnoprávního rozhlasu) je považuje za zdroj relevantních informací o světě. A reklamy? Ty vlastně nikdo nevnímá. Proto se kreativci napříč republikou snaží zaujmout, čehož docilují využíváním několika klíčových klišé.
Prvním je žvatlající dítě. Ať už píše Ježíškovi, mluví s neodpovídajícím rodičem nebo obdivuje nejmodernější stopalcovou televizi UHD, je to opravdové znásilňování dětské duše, které se mnohdy mylně přisuzuje hordám ze Sýrie. Děti by se měly nechávat diktátorům, ať se s nimi fotí a ukazují tak, že to s našimi dětmi myslí dobře. Jiné persvazivní texty včetně reklam by se jim opravdu měly vyhnout.
Básničky k narozeninám
K dalším strašlivým klišé patří básničky. Ty bývaly smutnou doménou písniček na narozeninová přání na ČRo 2. Asi se ale těší takové popularitě, že baví i kreativce. A jsou v tom stejně „dobří“ jako lidoví písmáci. Rýmy se tak většinou nerýmují, o tempu se nedá mluvit a šašek spílá Waltu Whitmanovi, že přišel s volným veršem. Samozřejmě marně, protože autor reklamy o Whitmanovi určitě nikdy neslyšel.
Před Vánocemi se pak často zjevuje absolutní dno rozhlasových reklam, jednoduchá syntéza obou klišé – žvatlající robátko píše básničku Ježíškovi a říká, jaký módní produkt by si přálo. Šašek si zahraje na kandidátku Miss a k Vánocům si bude přát světový mír a také méně hloupých rozhlasových reklam. Zvlášť to druhé by mu udělalo opravdu dobře.
Čtěte také:
Novým předsedou rady ČRo se stal Petr Šafařík
Šéf Rady ČRo: V kauze prodeje zámku jsou obviněni Balvín a Koliandr