Není sekretářka jako kancléř. Soudem zatím osvobozená Jana Nečasová – a soudu šašek věří, neboť zpochybňovat jeho autoritu by byl počátek nebezpečného trendu – si za „Nagygate“ opravdu dost užila. Pro většinu veřejnosti je dávno odsouzenou zlatokopkou. Média se vyžívala v detailním popisu získaných kožichů, šperků či kabelek.
Nagyová rozdráždila veřejné mínění ještě před propuknutím aféry, tehdy, když na ni exzpravodajec Karel Randák vynesl, že údajně dostala ke svému přibližně třicetitisícovému platu roční bonus 1,22 milionu korun. „Sekretářku s milionovými odměnami“ této bývalé šéfce kabinetu předsedy vlády (ačkoli zastávala vysokou úřednickou funkci) už nikdo nikdy neodpáře.
To další šéf něčí kanceláře, Vratislav Mynář, je jiný pašák. Na veřejnost se dostalo, že za svou sekretářskou práci dostává 120 tisíc čistého měsíčně. Odměny nerozklíčoval a Randák po nich zjevně nepátrá. A vůbec nic se nestalo.
Chlapík si peníze určitě zaslouží. Média se nebudou ani vrtat v dárcích pánského typu, které jistojistě dostává. Psát o lahvích, doutnících nebo sponách do kravaty (byť by byly třeba diamantové) tolik jako o kabelkách pro blondýnu novináře ani internetové diskutéry nebaví.
Mynář přežil dokonce fakt, že stále ještě nemá bezpečnostní prověrku a neodevzdal majetkové přiznání. Je ovšem pravda, že jiný hradní überpán, mluvčí Jiří Ovčáček, představuje takový kalibr, že všechny Mynářovy aféry svou spektakulární personalitou vždy spolehlivě zastíní.
V pražských kuloárech se šeptá, že lahvinkami a sponami na kravaty to ještě neskončilo. Ví se, že Mynář velmi výhodně získal reprezentativní vilu ve Strašnicích. Byl to údajně dárek od jisté česko-nizozemské finanční skupiny, kterou má i pan prezident zjevně rád, protože si rozumí ve výběru jedné asijské cestovatelské destinace. Jméno té skupiny je zkratkou jména privatizačního fondu zkraje devadesátých let. Má tři písmena a začíná na P.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
