Už je to tu zase. Slovanství. Desítky let přežitý koncept Čechů a Moravanů z dob rakousko-uherské monarchie, kteří vzhlíželi ku v té době jedinému slovanskému národu, který si vládl sám. Nějakým omylem z toho tehdy obrozenci vydedukovali, že se mají v Rusku lépe, ačkoli to znamenalo vládu autokratického cara, nevolnictví a bídu, takže ve srovnání s tím byly průmyslově se rozvíjející Čechy, Morava a Slezsko rájem.
Kupodivu je tomu i nyní. V Rusku mají autokratického prezidenta, alkoholismus (což je jen jiná forma nevolnictví) a ne-li bídu, tak o čtvrtinu nižší HDP na hlavu než Češi určitě.
Mnohé v Česku přitom od bližšího spojení Slovanů (viz poznámka) neodradilo ani čtyřicet let poroby za socialismu ze strany slovanského Ruska a dvacet let čisté vojenské okupace. Někteří pomatenci z něčeho, co se jmenuje Institut slovanských strategických studií, dokonce nazývají Rusko „důležitým stabilizačním prvkem“, na což v Ukrajině, Pobaltí, Gruzii či Afghánistánu musejí hledět s neskrývaným úžasem.
Oni zmatenci dokonce považují Rusko za menší hrozbu pro demokracii v Česku než EU – do níž jsme si vstup odhlasovali v referendu. To vše v době, kdy ulicemi Moskvy pochodují skupinky extremistů skandující „naše MIGy v Rize, naše tanky v Praze“, a tak prokazující, co si o slovanské vzájemnosti myslí.
Volání po slovanském porozumění, do něhož nějakým omylem zapadli i Ugrofinové z Maďarska a Estonska, je v 21. století přežitek. Hledejme ty, kteří nám chtějí pomoci, bez ohledu na to, jestli je to Slovan, Germán nebo Frank. Už je to totiž fakt jedno.
Šaškova poznámka: Slovan = člověk, který chodí na angloamerické filmy, poslouchá angloamerickou hudbu, obléká se podle angloamerického vzoru triko-džíny-tenisky, jezdí ve značné míře angloamerickými auty a o slovanství se nechá poučovat od polovičního Japonce.
Čtěte další Šaškovy provokace:
