Navzdory kolejím, které nebylo možné opustit, cítil jsem se s rukama v klíně a nataženýma nohama po dlouhé době svobodněji než za volantem. Těšil mě pohled na městské zahrady běžící podél trati i na sklady za městem, které vystřídala pole. Jak skvělá cesta! Pak se vlak s rachotem přenesl přes šedý proud dálnice, po níž jezdím neustále, ale v opojení železnicí mě překvapila jako něco téměř rušivého.
Příští den jsem ale – už opět autem – protínal stejné místo, a kdyby mi nad hlavou neuháněla lokálka, viaduktu bych si nevšiml. Život je dnes jinde, sevřel jsem volant a přidal plyn.
Na kraji města však mou dynamiku přibrzdil dopravní kolaps a ona jistota vždy správné cesty, která člověka provází, kamkoli se hne, jako vodič slepého lyžaře, se mi náhle zdála směšná. Ale zesměšňovat nahlas potřebu jistoty, sebejistoty i jasných názorů na co možná nejširší spektrum jevů by bylo balancováním nad propastí; dnes přece všechno po téhle potřebě volá: život, vztahy, zaměstnavatel…
„S čím přijíždíte? A co od akce očekáváte?“ – dostal papírový proužek s otázkami můj přítel Jan před teambuildingovým soustředěním ve firmě, kam krátce předtím nastoupil. „Přijíždím s novou teplákovou soupravou. A očekávám, že si ji v lese hned nezamažu od smůly,“ odepsal Jan na proužek, o němž se později vyjádřil, že inicioval jeho rychlý pád na dno propasti lidských zdrojů, odkud se musel vysvobodit ještě výstupním pohovorem. Avšak dost ironie.
Čtěte také:
Šašek provokuje: Dvojí revoluce dopravního podniku
Šašek provokuje: Hloubka ostrosti
Když cítíme, že by naše sebejistota i jistota v jednotlivostech světa mohla podklesnout v kolenou, je třeba dát si pár lekcí asertivity, zhlédnout sérii reklam pro humanitární organizace nebo začít docházet na box. Pokud však nechcete riskovat zbytečnou námahu, seberozvojové etapy, přeskočte a navštivte věštkyni, která vám rovnou řekne, jak to dopadne. Navíc i živnostnice v esoterice už poskytují poradenství; třeba mé ženě vyčetla z karet rozvod a rovnou jí poradila, ať ho podá ona.
