Česká vláda se chystá udobřovat si autoritářské režimy Závěr babího léta na ŽoFíně je ve znamení konference Forum 2000. Letos se slet „havlistů“ koná pod heslem Nespokojená demokracie. V době, kdy ministerstvo průmyslu hledá náhradu za sankcemi sevřený ruský trh, organizátoři mohli těžko vymyslet něco vtipnějšího. Zatímco na ŽoFíně se bude nespokojeně debatovat o autoritářských režimech, o pár set metrů dál po vodě budou ministři ve Strakově akademii spokojeně dumat nad tím, jak otevřít vrátka českému byznysu v Bělorusku a Kazachstánu. Ano, právě tyto dvě země, které jsou pravidelně tepány disidenty na Foru 2000, si vláda vybrala jako náhražku za sankcemi zablokované Rusko.
Jak asi bude takové leštění klik vypadat u Alexandra Lukašenka, někdejšího komsomolce a kolchozníka, který moudře vede svůj lid již dvacet let? Kdyby měl kabinet smysl pro velká gesta, mohl by do Minsku poslat třeba místopředsedu vlády Pavla Bělobrádka, který se před čtyřmi roky zaručil za běloruského disidenta Alese Bjaljackého. Možná by teď „poslednímu diktátorovi Evropy“, jak kdysi Lukašenka překřtila americká šéfdiplomatka Condoleezza Riceová, vysvětlil, že byl jen pomýlený. Ministr školství Marcel Chládek by zase mohl slíbit, že dohlédne na běloruské studenty, aby se u nás, na prohnilém Západě, nezkazili.
A co takové Světlo národa, věčný prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev? Neměli bychom mu připomenout, že máme pod zámkem někdejší asistentku kazašského bankéře Muchtara Abljazova, který je doma veřejným nepřítelem číslo jedna? Možná by z toho koukal nějaký další drobek z bohatě prostřeného stolu „stepního Singapuru“, který oplývá ropou, plynem a chutí stavět paláce až do nebes.
O tom, že Bělorusko a Kazachstán jsou pro české firmy opravdové drobky, nelze pochybovat. Lukašenkovu režimu náleží 33. příčka v tabulce českých exportů, do Kazachstánu se loni dostalo české zboží v nižší hodnotě než do Irska, Austrálie či Jihoafrické republiky.
Můžeme s tím být právem nespokojení, stejně jako diskutéři na Žo?íně s kvalitou tamních autokratů. Otevírat dveře pro české byznysmeny v Bělorusku a Kazachstánu ale znamená vzdávat hold korupci a prostředí, kde si na nepohodlné podnikatele umí režim tvrdě vyšlápnout. Až za mřížemi skončí první český byznysmen, možná si na mudrlanty z Žo?ína ještě rádi vzpomeneme.
O autorovi| BLAHOSLAV HRUŠKA hruskab@mf.cz
