Saúdové se chtějí zbavit závislosti na ropě a investovat

Saúdská Arábie se chce zbavit závislosti na ropě. Zní to trochu, jako by se katolická církev chtěla zbavit závislosti na Kristovi.

Plán je stejně prostý jako geniální - celé národní bohatství, jímž jsou samozřejmě ropné rezervy, se převede do státního fondu, který bude investovat všude po světě, a ze zisků bude subvencován rozvoj soukromého (neropného) sektoru v Saúdské Arábii. „S ropou bude prostě zacházeno jako s investicí, nic víc a nic míň,“ oznámil koncem dubna princ Muhammad bin Salmán.

Zde je třeba říci, že v rámci regionu to nezní moc inovativně. Korunní princové v Bahrajnu a Spojených arabských emirátech se o něco podobného pokoušejí od konce minulé dekády, a své iniciativy dokonce nazývají stejně - Vize 2030.

Saudi Aramco hodlá expandovat do dalších sektorů ekonomiky - zejména do obnovitelných energií, chemického průmyslu a do stavby supertankerů.

Mandát pro saúdský státní fond je modelován podle státního fondu v Abú Dhabí, přičemž Kuvajt s fondem státního majetku experimentuje již od 50. let. Je tu ovšem podstatný rozdíl - princi Muhammadovi je teprve 30 let, s výsledky reformy spojuje vlastní politický osud a formulaci detailů nenechává na státních technokratech, nýbrž vše vypilovává a prezentuje osobně.

Díky tomu má Vize 2030 obrovskou podporu královské rodiny a také s sebou nese obrovské riziko. Reformní kolotoč se celkem určitě v brzké době roztočí - a nejedno jeho rameno se zadře. Podle nejhoršího scénáře může totální selhání plánu narušit staleté spojenectví mezi rodem Saúdů a wahhábistickými kleriky a vyústit ve svržení režimu revolucí, jež by mohla v lecčems připomínat tu íránskou v 70. letech. Nakonec i šáh Pahlaví začal tím, že chtěl zemi zbavit závislosti na ropě.

A co wahhábisté

Nejočividnější slabinou prince Muhammada je jeho velikášská rétorika. Už v roce 2020 bude Saúdská Arábie „globálním hráčem na světové investiční scéně“, předpovídá bin Salmán, což je dozajista možné. Ke stejnému datu však princ slibuje též absenci „jakékoli závislosti na ropě“, což je samozřejmě sci-fi.

Jinou slabinou jeho vize je cíl, aby polovinu zbrojních zakázek země s třetím největším vojenským rozpočtem na světě obstarávali domácí zbrojaři, jejichž současný podíl na dodávkách zbraní je dvouprocentní. Saúdská Arábie je přes nesmírné bohatství a jednostrannou specializaci natolik technologicky zaostalá, že ani v těžbě ropy se neobejde bez odborné pomoci ze zahraničí. Jak by se jí mohlo něco takového zdařit za necelých 14 let zrovna ve výrobě zbraní?

V ekonomické oblasti bin Salmán nezná hranice, je ochoten přepsat pracovní právo tak, aby zaměstnavatelé mohli okamžitě začít propouštět líné a nic nedělající zaměstnance. Když se o to někdo pokusí dnes, strhne se obyčejně na sociálních sítích mela. Princovým plánem rovněž je, aby Saúdové, kteří nevypínají domácí klimatizaci ani při odjezdu na dovolenou, do pěti let začali platit za energie tržní ceny. Hodlá též reformovat vzdělávací systém a přivést do práce více žen.

A tady se již ocitá v konfliktu s kleriky, do jejichž sféry vlivu patří nejen veřejné mravy (koncerty, kina a podobně jsou zakázány), ale též školní osnovy (výuka evoluce je zakázána) a role žen ve společnosti (pracovat smějí, ale dojíždět autem do práce už nikoli). Experti tvrdí, že ambiciózní plán na modernizaci společnosti se neobejde bez modernizace veřejné morálky, takže klerici budou muset ustoupit. Nechají si to ale líbit?

Reformy, války a popravy

Muhammad je nadšený modernizátor, který s úspěchem reformy spojuje vlastní politickou budoucnost. To je hlavní devíza plánu. V oficiálním následnictví je Muhammad až na druhém místě (za svým 59letým bratrancem a ministrem vnitra bin Nájifem), nicméně doufá, že otec, 80letý král Salmán, svěří korunu právě jemu.

Ovšem Muhammad je zároveň ministrem obrany, který zahájil bombardování Jemenu a rozpoutal krvavý konflikt, v němž si nepočíná vůbec rozumně. Svůj životní úkol spatřuje v tom, že zabrání nárůstu vlivu Íránu v regionu i za cenu války. Navenek se profi-luje jako nejloajálnější spojenec, jakého kdy Amerika v Saúdské Arábii měla. Doma je spíše znám jako ten, na jehož popud král Salmán zahájil největší vlnu represí za posledních 20 let. Režim popravuje své odpůrce (nejčastěji šíitské imámy) po desítkách a využívá k tomu protiteroristický zákon.

Která z těchto konfliktních identit - reformátor vs. sunnita vs. autoritář - nakonec převáží, je ve hvězdách. Záleží i na tom, zda si veřejnost nechá diktovat bolestivé reformy od vládnoucího rodu, jenž ve stejné době nakupuje sedmdesátipokojový dům na Sardinii od Silvia Berlusconiho za půl miliardy eur. Podle znalců (například Insitute for Gulf Affairs ve Washingtonu) je celá Vize 2030 od Saúdů pouhým trikem, jak se zmocnit státní ropné společnosti a zprivatizovat její zisky.

Což by nakonec mohlo být nejlepší zárukou úspěchu.