Výplata záloh na podíly na zisku je sice lákavá, nese však s sebou nemalá rizika
Zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK) zavedl od ledna letošního roku možnost, aby obchodní korporace vyplácely zálohy na podíly na zisku. Během první poloviny roku probíhají zpravidla valné hromady, které schvalují řádnou účetní závěrku a rozhodují o rozdělení loňského zisku. Možnost vyplatit zálohu na podíl na zisku se tedy stane aktuální zejména ve druhé polovině roku 2014, kdy lze předpokládat, že řada společníků ? rem bude mít zájem získat část zisku předem, když už tu ta možnost je, a nečekat až do poloviny dalšího roku na valnou hromadu.
Zní to velmi lákavě. A celkem logicky začne člověk hledat nějaká ta „ale“. Především musí statutární orgány obchodních korporací, budouli chtít využít tuto možnost, splnit několik podmínek. Některé z nich přitom v sobě podle mého názoru skrývají pro společnost i společníky značná nebezpečí, respektive znamenají vysokou rozhodovací zodpovědnost.
PŘÍSNÉ PODMÍNKY Jako první podmínka je zpravidla uváděno, že společnost musí vstoupit do nového práva, tedy musí provést tzv. generální optin (plné podřízení nové úpravě ZOK). Druhou podmínkou pro to, aby mohl statutární orgán rozhodnout o výplatě zálohy na podíly na zisku, je splnění předpokladů §40 ZOK. Jedná se zejména o obecné ustanovení, podle kterého obchodní korporace nesmí vyplatit zisk nebo prostředky z jiných vlastních zdrojů ani na ně vyplácet zálohy, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního předpisu. A to právě může být ten problém.
Zálohu na výplatu podílu na zisku lze vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Je otázkou, zda použitím pojmu „prostředků“ měl zákonodárce na mysli skutečnost, že z mezitímní účetní závěrky bude posuzován i stav peněz či likvidních aktiv, nebo zda se jedná jen o neobratnost ve vyjadřování, kdy chtěl zákonodárce popsat skutečnost, že bude posuzována výše vlastních zdrojů (vlastního kapitálu) ve smyslu pasiv. Na vlastní zdroje totiž míří další věta ustanovení paragrafu 40 odst. 2 ZOK, a to, že výše zálohy na výplatu zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu.
Nejdůležitější informace tedy získává statutární orgán, který o vyplacení zálohy na podíl na zisku rozhoduje, z mezitímní účetní závěrky. Ta je upravena v paragrafu 19 zákona o účetnictví. V případech sestavování mezitímní účetní závěrky účetní jednotky neuzavírají účetní knihy, musejí však zaúčtovat všechny významné operace jako při přípravě řádné účetní závěrky. Musí být tedy zaúčtovány všechny odpisy, opravné položky a rezervy, musí dojít ke správnému časovému rozlišení nákladů a výnosů, musí být zaúčtována splatná daň (ve výši odhadu).
Lze jen doporučit, aby statutární orgány neopomněly prověření této mezitímní účetní závěrky auditorem. Audit je pro statutární orgány zárukou, že nedošlo k opomenutí žádné významné účetní operace a že vykázaný výsledek hospodaření je spolehlivý. Pokud se tedy vše zdá být v pořádku, audit prokáže, zda může, nebo nemůže být záloha na podíl na zisku společníkům vyplacena.
ROZHODNE ÚČETNÍ ZÁVĚRKA Nicméně rozhodnutí o vyplacení zálohy na podíly na zisku v účetnictví snižuje vlastní kapitál obchodní korporace. V účetní závěrce proto najdeme v pasivech rozvahy novou položku snižující vlastní kapitál s označením „A. V.2.
Rozhodnuto o zálohách na výplatu podílu na zisku“. Konečné rozdělení zisku však schvaluje v následujícím účetním období valná hromada na základě řádné účetní závěrky, v níž bude vykázán výsledek hospodaření za celý skončený rok. Valná hromada může rozdělit i více, než činila záloha. To je ta lepší varianta.
Pokud by však došlo k tomu, že zisk společnosti za celé účetní období poklesne, nebo bude dokonce vykázána ztráta, hrozí riziko, že valná hromada bude muset rozhodnout o třeba i jen částečném vrácení vyplacených záloh.
Je tedy zřejmé, že rozhodnutím o výplatě zálohy na sebe berou statutární orgány mimořádnou zodpovědnost. Při rozhodování by tedy neměla být využívána maximální hranice k výplatě zálohy na podíl na zisku dle ZOK a jednatel by měl vždy počítat s možností zhoršení výsledků hospodaření a jednat jako správný hospodář.
Nejdůležitější informace tedy získává statutární orgán, který o vyplacení zálohy na podíl na zisku rozhoduje, z mezitímní účetní závěrky.
O autorovi| JANA SKÁLOVÁ, partnerka TPA Horwath
