Sběratel whisky Thomas: 4500 lahví a zdvojnásobený vklad

Investice do luxusních alkoholických nápojů je dobrodružná záležitost. Washingtonský barman Bill Thomas má ve sbírce už 4500 lahví whisky.

Když napřete všechny své finanční zdroje do truhláren či kamenolomu a trh se obrátí proti vám, zůstane vám obvykle jen bezútěšná možnost procházet se po opuštěných či zoufale prodělečných provozech. Když naopak selže váš investiční záměr vydělat na stoleté skotské whisky, máte pořád v ruce ono drahocenné pití, jež vám může pomoci na neúspěch alespoň zapomenout. Aby vám však špička vydržela až do, řekněme, příští aukce, musíte do ní mít nainvestováno opravdu hodně peněz.

Zhruba tak to dělá washingtonský barman, sběratel a alkoholový investor Bill Thomas. Ta kombinace není náhodná. Jeho sbírka láhví whisk(e)y (Thomas sbírá americké a irské značky, psané whiskey, i skotskou, psanou bez „e“) zahrnuje staré i nové, ale vždy prestižní značky; cekem má přes 4500 láhví, jejichž cena se pohybuje od stovky do několika desítek tisíc dolarů. Jak sám říká (v obsáhlém textu jeho byznys loni popsal časopis Forbes), nebyl by schopen svého nákladného koníčka uživit a zásobu obměňovat, kdyby ji nemohl po kouskách rozprodávat ve svém podniku. V Jack Rose Dining Salon se dveře netrhnou.

Lepší než hedgeové fondy

Thomas odhaduje, že jeho sbírka má po více než patnácti letech existence zhruba dvojnásobnou hodnotu ve srovnání s hodnotou pořizovací. To není špatný výnos; ročně čítá zhruba pětiprocentní akumulovaný růst. V nepřehledném investičním klimatu posledního desetiletí, jež mimo jiné přineslo úroky snížené na minimum (či ještě níž jako v případě záporných výnosů státních dluhopisů), je to obdivuhodný výkon, jejž by mu mohl závidět nejeden hedgeový manažer.

To neznamená, že máte jít, prodat akcie ČEZ a za utržené peníze pořídit tolik myslivce, kolik se vám vejde do garáže. Taková myšlenka může mít při různých životních peripetiích jisté prchavé kouzlo; to však tvoří materiál pro jiný typ publikace, než jakou je týdeník Euro. Investice do luxusního alkoholu mají své nevýhody a rizika. Některé jsou zjevné; pořídíte-li si místo superdrahé whisky van Gogha, neprocitnete kalného nedělního rána a nevypustíte zbytky své investiční politiky do záchoda.

Investice do alkoholu je ozvěnou bohatnoucí Číny. Přečtěte si komentář Pavla Párala

Jiná rizika jsou skrytější. Zaprvé soukromý obchod s lihovinami včetně těch nejdražších má v mnoha zemích světa nejasné právní postavení. Právě ve Spojených státech se například první legální aukce alkoholických nápojů – po prohibici z 20. let minulého století – konala až v roce 2007. Do té doby byl veškerý takový obchod technicky vzato nezákonný. Takový stav věcí může vyhnat nahoru ceny, ale zase to bere vašemu trhu potřebnou likviditu. Zbavit se láhve z limitované edice skotské whisky Chivas Regal za 200 tisíc dolarů – když třeba potřebujete opravit jachtu nebo hotovost na výlet do Las Vegas – může trvat podstatně déle než při investici do běžnějších nástrojů.

Zadruhé trh s luxusním pitím je náchylný k výkyvům z důvodu nevypočitatelných módních vln. Může se snadno stát, že investujete do kvalitního a supernákladně zabaleného ginu a o týden později přijde do kin film oslavující rumy, pročež vaše investice bude najednou vyhlížet zoufale „out“. A když se pohybujete na trhu, kde nejdražší součástí těch nejluxusnějších artiklů není ani drink samotný, nýbrž jeho obal, kategorie „in“ a „out“ nabývá na důležitosti způsobem, jenž při investici do elektráren nepocítíte.

Legalizace pomohla

Uvolnění podmínek na americkém trhu s tvrdým alkoholem změnilo situaci na celém světě a má největší podíl na tom, že utrácení za luxusní lihoviny lze považovat za seriózní investiční jednání. „Prosadili jsme to, abychom se dostali s vínem na stejnou startovní čáru,“ řekl měsíčníku The Washington Monthly Frank Coleman, viceprezident profesní organizace Distilled Spirits Council, jež zlegalizování aukcí s luxusním pitím v Americe prolobbovala. Od té doby se ceny těch nejlepších značek, především jednosladových skotských, zvedly až desetinásobně. Spolu s tím jdou nahoru ceny u vzácných japonských a dokonce amerických značek.“

Whisky nad zlato. Proč se investice do alkoholu vyplatí? Přečtěte si více:

Kdo začal kupovat tehdy, udělal dobře. Co však počít dnes? Když máte šťastnou ruku, vypadá to skvěle: barman-sběratel Thomas takhle například koupil v roce 2015 desítky láhví nefiltrované americké whiskey George T. Stagg po 89 dolarech za kus; dnes se na aukcích běžně prodává po pěti stovkách. Než spočítáte, kolik procent ročního výnosu to činí, cena už zase může být úplně jinde. Růst přitom umí být ještě dramatičtější: bourbon Iron Fist přišel Thomase na 90 dolarů za láhev; dnes za ni dostane až pět tisíc dolarů.

Desetiletý výnos

Realističtější předpoklad ovšem je, že musíte na slušný výnos čekat podstatně déle. „U lihovin a vína je optimální dobou pro realizaci výnosu zhruba deset let,“ řekl listu The Guardian Per Holmberg, šéf americké sekce vína a lihovin u aukční síně Christie’s. Ani to neznamená automatický úspěch. „Dnes víme, že před pěti lety byl správný čas na nákup vzácné whisky,“ řekl témuž listu Nick Morgan, šéf marketingu whisky u distribuční firmy Diageo. „Ale jak se pozná, která značka, nebo dokonce jednotlivá láhev stoupne v ceně? Po pravdě řečeno, odhaduje se to obtížně,“ vyjádřil Morgan korporátním jazykem to, čemu by se jinak řeklo „nemáme ponětí“.

Ke slovu tedy přichází jiná pomůcka. Jak píše specializovaný server liquor.com, investice do luxusního pití by měla podléhat jednoduchému pravidlu: utraťte za láhev jen tolik, kolik byste byli ochotni za ni dát, kdybyste ji chtěli sami vypít. Budete-li toto pravidlo ctít, měla by vaše peněženka zůstat ve formě. Nebo alespoň v lepší formě než vaše játra.