Sbohem, armádo

Pro město je odchod vojska srovnatelný s pádem Poldovky

Kdysi tady bývala kasárna pro několik tisícovek lidí, ale teď je z nich jen ostuda, ukazuje budoucí starosta Tábora na rozvaliny budov, pár stovek metrů od historického centra. Ruiny jsou to první, co spatří návštěvníci při příjezdu do města.
Zatím fikce, za pár let možná realita. Táboru se slavnou vojenskou tradicí hrozí, že v rámci připravované reformy město zcela opustí armáda, po sobě zanechá opuštěný komplex budov, navíc několik stovek jejich civilních zaměstnanců skončí bez práce na ulici. Zatím se hovoří o tom, že místní posádky opustí 1200 až 1500 vojáků a o místo přijde zhruba šest stovek civilních zaměstnanců.

Každý třetí.

Město nad řekou Lužnicí je s armádou spjato již od první poloviny patnáctého století, kdy husité z původního přemyslovského Hradiště začali budovat svou opevněnou baštu s biblickým názvem. Odtud pod vedením hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého vedli své vítězné výpravy. Vojenský ráz Tábora je patrný na každém kroku historickým centrem. Uličky jsou úzké, aby do nich mohlo současně proniknout co nejméně útočníků. Novodobá historie armády v Táboře se datuje od dvacátých let minulého století. „Odhadujeme, že odchod vojáků bude mít citelný dopad na život pěti až deseti tisíc obyvatel v Táboře a okolí,“ myslí si starosta František Dědič (ODS). Ve více než třicetitisícové aglomeraci je to téměř každý třetí občan. Bude to podobné, jako když na Kladně zkrachovaly ocelárny Poldi.
Armáda je nejvýznamnějším zaměstnavatelem v jihočeském městě. Místní velké firmy jako Kovosvit nebo Silon v rámci snižování nákladů pracovníky spíše propouštějí, a nelze tudíž očekávat, že by uvolněné vojáky absorbovaly. Odchod armády nepřímo pocítí každý. Například místní hospodští. Část vojáků včetně jejich velení sice není přímo z Tábora, ale tráví ve městě takřka celý týden, určitý podíl svých příjmů tak utratí za místní služby, například ve zmíněných hospodách. Pokud odejdou, jejich peníze budou restauratérům chybět. „Nejdříve půjdou nahoru ceny, sníží se tržby a pak se bojím, že nás část skončí,“ tvrdí majitel jedné z táborských restaurací. Starosta Dědič jej doplňuje: „Armádní zaměstnanci brali slušné peníze, o které přijdou. Vše je o chudnutí populace. Táboru hrozí, že z průměrně bohatého města spadne do nižší kategorie.“

Kdo si to koupí?

Velkou neznámou zůstává, jak armáda do budoucna naloží s kasárnami ležícími jen několik set metrů od centra. Otázek je několik - zda je vydraží, přenechá městu, a pokud je opravdu opustí, zda celý objekt, nebo jen jeho část. Vedení radnice si přeje, aby opuštěné budovy získal investor, který zajistí nová pracovní místa. „Rozhodně nechceme, aby je dostala firma, která v nich vybuduje sklady. Takhle blízko centra asi velká průmyslová továrna nevznikne, spíše provoz orientovaný na služby,“ uvažuje starosta. Obává se, aby budovy nepotkal stejný osud jako již několik podobných objektů opuštěných armádou, rozesetých po celé republice. Namísto nich jsou rozvaliny, vybavení objektů skončilo v okolních bazarech a sběrnách surovin… „Co si pamatuji, tak se tady na vojáky odjakživa nadávalo, teď všichni doufáme, že tu zůstanou,“ říká Jan Zezula, který již deset let působí v regionu jako pojišťovací agent. „Znám strukturu zaměstnanosti: ti, co odejdou od armády, tady jen těžko najdou novou práci. A pokud ano, musí se připravit na to, že budou mít o hodně nižší platy, než na jaké byli zvyklí,“ konstatuje. Na odchod armády se připravuje i místní úřad práce. „Pokud se bude masivně propouštět, budeme se samozřejmě snažit nezaměstnané co nejrychleji začlenit,“ říká zástupce ředitele Úřadu práce v Táboře Vladimír Hort. Již nyní se chystají rekvalifikační kurzy. „Věřím, že část vojáků najde práci u jiných útvarů. Větší problém ovšem nastane s propuštěnými civilními pracovníky,“ upozorňuje. Mezi těmi totiž převažují administrativní pracovníci, kterých je v Táboře nadbytek.

Odnesou to středoškoláci.

V Táboře je bez místa kolem pěti a půl procenta práceschopného obyvatelstva, což je v porovnání s celorepublikovým průměrem relativně nízké číslo. „Zrušení posádky dopadne na místní mladou generaci, absolventy středních škol,“ tvrdí starosta Dědič. Zdůvodňuje to tím, že vojáci, kterých se bude týkat propouštění, mají své kontakty a najdou na civilním trhu uplatnění. Právě na úkor středoškoláků. „Opravdu by mě zajímalo, jak pan starosta přišel na to, že se nám podaří nějakou práci najít. Oba s manželem pracujeme u armády. Samozřejmě že máme velké obavy z budoucnosti, novou práci budeme shánět jen velmi těžko,“ reagovala zhruba třicetiletá žena vycházející z kasáren.