Sbohem živitelko, nás krmí cizina

Ztrácíme soběstačnost ve výrobě potravin, je to bezpečnostní riziko?

Cukrovarnická skupina Eastern Sugar, vlastněná britskou Tate & Lyle a francouzskou Saint Louis Sucre (která je zase nepřímo kontrolovaná německou Südzucker), chystá v souladu s plánovaným omezováním cukerné výroby v EU uzavření všech pěti závodů ve střední Evropě. Tři v Česku a po jednom na Slovensku a v Maďarsku (viz box). Vzdá se cukerné kvóty, za což z Bruselu získá poměrně štědré finanční kompenzace. Kdyby to Eastern Sugar - firma se zhruba pětinovým podílem na domácím trhu - skutečně realizovala, přijde o část národní kvóty i Česká republika. Ve svém důsledku to bude znamenat, že dřívější cukrovarnická velmoc a význačný exportér se změní v čistého dovozce.

Po vepřovém i hovězí.

Není to první případ, kdy domácí zemědělská výroba přestává krýt spotřebu. Zatím je asi předčasné hovořit o trendu - čísla nejsou dramatická a může jít pouze o přechodný jev -, ale klesající produkci domácích farmářů, která už není schopna uspokojit poptávku spotřebitelů, lze vysledovat taktéž u vepřového, hovězího a drůbežího masa, ovoce (jablek), zeleniny, vajec či brambor. České zemědělství učinilo za posledních patnáct let skok ode zdi ke zdi - z extrémní nadvýroby, uměle vyšroubované bývalým režimem, pozvolna přešlo do stadia „podvýroby“. Údaje Agrární komory hovoří o tom, že jsme nadále zcela soběstační jen v obilovinách, mléku a mléčných výrobcích, kde vývozy stále dominují nad dovozy. Podle prezidenta komory Jana Veleby začalo záporné saldo zemědělského obchodu narůstat po vstupu do Evropské unie. „Řeknu jenom jeden údaj: Když porovnáme souhrnný zahraniční obchod s vepřovým, hovězím a drůbežím masem v roce 2003, což byl poslední celý rok před naším vstupem do EU, s rokem 2005, prvním celým rokem po vstupu, zjistíme, že záporné saldo narostlo z 1,685 miliardy na čtyřnásobek. Tento neblahý vývoj pokračuje. Alarmující už může být situace ve vepřovém mase, kde je spotřeba kryta z dvaceti procent dovozem. U hovězího masa jsme ještě loňský rok byli soběstační, letos už nebudeme,“ uvádí Veleba.
Je to skutečně tak? Oficiální zprávy z ministerstva zemědělství, které vývoj obchodu detailně sleduje, situaci tak dramaticky nepopisují. Ministryně Milena Vicenová sice u základních komodit v zásadě potvrdila trendy, o nichž hovoří Veleba, ovšem uvádí nižší propady a třeba u hovězího masa nadále mluví o vyrovnané bilanci (viz box s komentářem ministryně, který poskytla týdeníku EURO). Přesto se nabízí otázka, zda by případný další propad zemědělské produkce a růst importu už neměl být vnímán jako jedno z bezpečnostních rizik.

Co když zavřou hranice?

Situace v Evropě není zdaleka taková, že by bylo nutné se obávat hladomoru - EU stále řeší spíše problémy s nadvýrobou -, ale jak by se vyvíjel agrární obchod a ceny, kdyby dovozy začaly převažovat nebo kdyby se prudce zhoršila bezpečnostní situace ve světě? Co ještě dnes vyvolává úsměv, třeba již zítra může být skutečností. Otázek se nabízí vícero: Nakolik se do cen dovážených potravin promítnou dopravní náklady hnané vzhůru zdražováním ropy? Nakolik může zvyšování cen poživatin ovlivnit celkovou inflaci? Co by se dělo v případě pandemie ptačí chřipky, kdyby musely být uzavřeny hranice národních států? Co když bude přeshraniční transport potravin zastaven? Nehrozí, že regály českých obchodů zůstanou poloprázdné? Týdeník EURO se pokoušel na tyto otázky získat reakce politiků. Většina z oslovených si žádné hrozby v oblasti dodávek potravin nepřipouští. Ani ti, kteří mají otázky bezpečnosti v popisu práce: „Žádná rizika rozhodně nevidím, jsme přece v Evropské unii, která řeší spíše problémy s nadbytkem potravin. Nejsem odborník na zemědělství, ale z toho, co vím třeba od zemědělců z Vysočiny, kde jsem ve volbách kandidoval, je omezování agrární výroby jen důsledkem fungování trhu. Naši zemědělci nejsou často schopni cenám dovozového zboží konkurovat. Nevyplatí se jim to,“ říká bývalý ministr vnitra František Bublan (ČSSD), který šéfuje parlamentnímu výboru pro bezpečnost. Také jeho kolega, místopředseda výboru Pavel Severa (KDU-ČSL) si nevzpomíná, že by se někdy museli vážně zabývat potravinovou bezpečností země, pouze s výjimkou, když ve výboru debatovali o možných teroristických hrozbách a přišla řeč i na provozy zpracovávající zemědělské komodity. „Myslím ale, že by to asi měla být otázka k zamyšlení, protože stav nenasycení obyvatelstva určitě představuje bezpečnostní riziko. Stejně jako se zabýváme energetickou soběstačností, kontrolou nad dopravní a telekomunikační infrastrukturou, neměli bychom podceňovat ani tuto oblast,“ je Severův závěr.

Usilujme o odbourání kvót a dotací.

Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), se neztotožňuje s názorem, že by se v souvislosti s nárůstem dovozu potravin mělo mluvit o bezpečnostních rizicích. „Rozhodně se nebojím toho, že by se kvůli růstu dovozu zvyšovaly výdaje za potraviny nebo že bychom neměli pod kontrolou zdravotní bezpečnost, případně museli mít strach, že nám v době války přísun potravin někdo zablokuje,“ vidí situaci šéf CEP, instituce názorově blízké i Václavu Klausovi (prezident je ve správní radě). Mach si nemyslí, že by bylo v národním zájmu usilovat o soběstačnost ve výrobě potravin. „Pokud je výhodnější potraviny dovézt, tak by tomu stát neměl bránit. Situace přece není taková, že bychom byli v nějakém nepřátelském postavení uprostřed Evropy. Pokud by naše politická reprezentace měla o něco usilovat, tak o reformu Společné zemědělské politiky EU, aby se dotace snižovaly a kvóty rušily. Prostě aby se ten současný komunistický systém reformoval a liberalizoval,“ naléhá. Topolánkův kabinet si uvědomil rizika plynoucí z možného narušení dodávek elektrické energie. Do svého programového prohlášení napsal: „Vláda bude usilovat o energetickou bezpečnost státu a provedeme analýzu potřebnosti dalších elektroenergetických zdrojů s důrazem na nejmodernější technologie, zajišťující vysokou efektivnost využití zdrojů a ochranu životního prostředí. Vláda bude posilovat energetickou přenosovou soustavu jako klíčový prvek energetické bezpečnosti a podporovat výzkum a vývoj alternativních energetických zdrojů a úspor energií.“ V oblasti „výživy národa“ žádné potenciální hrozby neidentifikoval. To však neznamená, že nemohou existovat. Čas ukáže.

Rakousko, náš vzor.

Bývalý ministr zemědělství Jan Mládek (ČSSD), autorita mezi levicově orientovanými ekonomy, soudí, že zemědělská výroba se přirozeně přesunuje tam, kde jsou pro ni výhodnější podmínky, či tam, kde lidé vlastně nic jiného dělat neumějí. „To je třeba příklad Polska, které má stále nějakých 20 či 25 procent lidí v zemědělství.“ Přesto se Mládek domnívá, že by Česká republika měla mít ambici dosáhnout toho, čeho dosáhli Rakušané - vyrovnanosti agrárního obchodu. „Nemělo by se toho dosáhnout tím, že budeme více vyrábět a více vyvážet z hlediska objemu, ale z hlediska finančního vyjádření, že budeme ve stále větší míře exportovat dražší potravinářské produkty s vyšší přidanou hodnotou,“ myslí si.
Co je vlastně hlavním důvodem poklesu domácí produkce? Jan Veleba z Agrární komory vidí kardinální příčinu v poklesu farmářských cen vyvolaném mnohdy dumpingovými dovozy ze zahraničí. Pro domácí sedláky jsou tyto ceny často již neakceptovatelné, proto se stahují z trhu. „Možné důsledky jsou nejlépe patrné na příkladu brambor, kde osázené plochy meziročně poklesly o 17 procent. Jelikož ani počasí bramborářům nepřálo, domácí nabídka je letos velmi slabá a došlo ke strmému nárůstu ceny. Dnes nekoupíte u farmáře kilogram pod sedm korun a v obchodě pod dvanáct či třináct korun. Z toho lze odvodit, co nás může čekat třeba u masa. Připomínám, že ceny na pultech obchodů v západní Evropě jsou často až několikanásobně vyšší než u nás,“ poznamenává Veleba. Jak si lze vysvětlit rozpor mezi západoevropskou nízkou cenou suroviny a finální vysokou spotřebitelskou cenou? „Západoevropští producenti často řeší své problémy s nadprodukcí tím, že část výroby - zejména levnější partie masa - vyvezou pod cenou do východní Evropy, aby si nesnížili cenu suroviny na domácím trhu,“ říká Emil Kasper, výkonný ředitel firmy Maso Planá. Upozorňuje také, že čeští chovatelé dnes ve velkém vyvážejí zástavový skot a v oblasti výroby vepřového masa zase klesají stavy prasnic (zemědělci hojně dovážejí selata ze zahraničí, například z Nizozemska).

Více krav do hor.

Stáda hospodářských zvířat jsou stále méně početná. Lze říci, že čísla jsou zhruba poloviční oproti začátku transformace. Od roku 1990 se snížily stavy skotu z 3,5 milionu na cca 1,4 milionu kusů (z toho krav z 1,2 milionu na dnešních cca 550 tisíc), počet prasat z 4,8 milionu na 2,8 milionu kusů (z toho prasnic z 310 000 na 230 000). Předseda Asociace soukromého zemědělství Stanislav Němec vidí důvody nesoběstačnosti ve výrobě potravin i v předchozí politice ministerstva zemědělství. „Během posledních osmi let, kdy na ministerstvu působili lidé z ČSSD, se podařilo zakonzervovat špatnou strukturu českého zemědělství. Navíc vytvořený dotační systém vede k tomu, že se nesmyslně podporuje intenzivní zemědělství na horách a naopak podněcuje k málo intenzivní činnosti v nížinách. Výsledkem je třeba právě to, že přestáváme být soběstačnými v hovězím mase. Proč podniky v horách pěstují třeba kukuřici? Proč nepřestanou orat, pole nezatravní a nevyženou na pastviny dobytek?“ ptá se Němec, bývalý poslanec za ODS. Poukazuje také na to, že již před čtyřmi pěti lety nynější náměstek ministryně Vicenové Tomáš Doucha z pozice šéfa Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky varoval, že první, kdo doplatí na špatnou strukturu českého zemědělství, budou producenti vepřového masa, protože jde o velké podniky hospodařící vesměs bez půdy, které nemohou využívat evropských dotací vázaných k vlastnictví půdy. „A přesně to nastalo, naši prasečkáři dnes nejsou konkurenceschopní,“ tvrdí Němec.

V dotační pasti.

České zemědělství se dostalo do stadia, kdy přes veškeré miliardové dotace a subvence není schopno zabezpečit obživu státu. V určité pasti se nacházejí i farmáři, protože dotace už tvoří více než třetinu jejich příjmů. Roste tak jejich existenční závislost na penězích z veřejných zdrojů a úměrně tomu se možná snižuje motivace ke hledání skulinek na trhu v oblasti vlastní výroby. I z toho je zřejmé, proč je dnes největším zemědělským tématem otázka, jak vysoké bude národní dorovnání takzvaných přímých plateb. Zemědělci sdružení v Agrární komoře už dokonce kvůli tomu hrozí demonstracemi. Otázkou je, co by se s českými sedláky stalo, kdyby se zemědělská politika EU skutečně změnila a dotace byly odbourány. Uživí se?
Ministryně zemědělství Milena Vicenová říká, že možnosti státu změnit některé nepříznivé trendy jsou omezené. „Určitě nehrozí, že by Česká republika vymřela hlady. Máme i jiné priority, kterými se v budoucnu budeme muset vážně zabývat - zajistit bezpečnost v zásobování vodou, bránit další půdní erozi, usilovat o zadržování vody v krajině, zdravé životní prostředí, kvalitní život na venkově, využití zemědělských surovin v energetice či v chemickém průmyslu. Zemědělství, jak je chápu, zdaleka není záležitostí jenom výroby potravin,“ podotýká Vicenová.

Nepříznivé trendy hlavně u masa Komoditní analýza ministryně Vicenové

Mléko. Mléko a mléčné výrobky jsou v EU jednou z nepřísněji regulovaných komodit. V tomto ohledu si myslím, že je třeba vzít v potaz zachování systému mléčných kvót, a to až do roku 2014/2015, neboť „kvótový systém“ do značné míry ovlivňuje ostatní systémy v rámci společné tržní organizace. Obecně se očekává zvyšování domácí spotřeby mléka a mléčných výrobků, zejména čerstvých mléčných výrobků, sušeného plnotučného mléka a sýrů na úkor másla a sušeného odstředěného mléka. Spotřeba mléka u nás roste, podle našich propočtů meziročně stoupla o osm kilogramů na současných 238 kg na osobu a rok. Obdobně se mírně zvýšila spotřeba másla - vzrostla o 100 gramů na 4,7 kilogramu na obyvatele a rok. Nastavená kvóta pro ČR ve výši cca 2,5 miliardy litrů mléka ročně rozhodně stačí k pokrytí domácí spotřeby. Letos přibližně 40 procent chovatelů svoji individuální kvótu mírně překročilo, ale navýšení kvóty o takzvanou restrukturalizační rezervu ve výši 55 788 tun umožní České republice vyšší produkci.

Skot a hovězí maso. V roce 2006 předpokládáme celkovou výrobu hovězího v objemu 150 000 tun živé hmotnosti, dovoz cca 36 000 tun, přičemž tuzemská spotřeba by se měla pohybovat na úrovni 150 000 tun. Budeme tedy soběstační a dovoz poslouží ke zpestření nabídky na trhu a do určité míry i k jejímu doplnění, protože zároveň zhruba 40 000 tun masa vyvezeme. Přestože zůstáváme soběstačnými, situace není uspokojivá, protože chovatelé nevyvážejí zpracované maso, ale ve stále větší míře mladý živý skot, takže v horizontu několika málo let můžeme být na dovozu závislí. Roční spotřeba hovězího masa je relativně velmi nízká, okolo 10,5 kilogramu na obyvatele, ale v současné době již neklesá, spíše stagnuje.

Vepřové maso. V této komoditě není ČR dnes zcela soběstačná, vyprodukujeme cca 470 000 tun masa v živé hmotnosti, přičemž spotřeba činí cca 567 000 tun. Ročně dovážíme přibližně 150 000 tun. Pro letošní rok očekáváme vyšší počet narozených selat a zastavení poklesu ve výrobě jatečných prasat. Spotřeba se v ČR v posledních letech stabilizovala a činí dnes 41,1 kilogramu na obyvatele a rok. V Evropě obecně je přebytek vepřového masa a vzhledem k volnému trhu EU nepředpokládám zvýšení ceny pro konečného spotřebitele.

Drůbeží maso. Spotřeba drůbežího masa v posledních patnácti letech v ČR velmi významně stoupla a je dnes na úrovni zemí původní EU15, činí přes 25 kg na obyvatele a rok. V roce 2006 předpokládáme výrobu na úrovni 322 000 tun živé hmotnosti, zatímco spotřeba bude dle odhadu letos činit 358 400 tun.. Dovezeme tedy cca 75 000 tun drůbežího. Zároveň ho také na 40 000 tun vyvezeme. Rozhodující objem výroby a spotřeby jde na vrub kuřecího masa, zatímco poptávka po krůtím mase postupně klesá.

Obiloviny. V této komoditě jsme soběstační. Jde především o potravinářskou pšenici, jejíž spotřeba činí v ČR 1,2 milionu tun ročně. Letos zemědělci sklidili pšenici v dobré pekařské kvalitě v objemu lehce přesahujícím naši spotřebu. Celkově sklidili cca 6,2 milionu tun. Kvůli nepříznivému počasí byla letošní sklizeň sice o deset procent nižší než loni, ale v žádném případě to neznamená citelný nedostatek. Problematičtější bude jen zajištění osiva jarních sladovnických ječmenů, kde bude potřeba určité množství dovézt. Naopak řepky olejné byla letos nadprůměrná úroda, přičemž to je jedna z velmi dobře prodejných zemědělských komodit jak na domácím trhu, tak v zahraničí.

Rez na bílém zlatu Pokud firma Eastern Sugar skutečně závody v Němčicích na Hané, v Kojetíně a Hrochově Týnci uzavře, Česká republika bude muset ročně dovážet 28 000 tun cukru. Tato pravděpodobně neodvratitelná perspektiva českého cukrovarnictví je o to smutnější, že by ostatní čeští producenti o kvóty Eastern Sugru stáli. Firma, která disponuje kvótami na výrobu více než sta tisíc tun cukru ročně, je ovšem trhu vůbec nenabídla.
„Pokud by chtěl Eastern Sugar kvóty prodat v Česku, osobně bych o koupi rozhodně uvažoval. Rozhodnout by ale museli akcionáři, záleželo by na ceně a na dalších podmínkách. Eastern Sugar ale deklaroval, že chce prodat Evropské unii. Když zástupcům firmy volám, nezvedají mi telefon,“ říká Oldřich Reinbergr, ředitel největšího tuzemského výrobce, společnosti Cukrovary TTD, jejímiž akcionáři jsou francouzská společnost Tereos a německá firma Nordzucker AG. Šéf TTD ještě dodává, že strategie firmy je přesně opačná než Eastern Sugru. „Hodně investujeme, dokonce dokupujeme dodatečné kvóty z Bruselu,“ argumentuje. Jeho slova potvrzuje transakce z konce minulého roku. Společnost koupila za 650 milionů korun kvótu 31 000 tun od společnosti Manolis. Prostým výpočtem vychází, že za tunu prodané kvóty dostal majitel Manolisu Otakar Moťka okolo 730 eur, což odpovídá kompenzaci vyplacené z restrukturalizačního fondu. Eastern Sugar ovšem bude muset část ze zhruba 2,1 miliardy korun, které by mohl za převedené české kvóty získat z Bruselu, investovat do uvedení cukrovarů do klidu a do kompenzací pro pěstitele řepy. Ty jsou stanoveny na minimálně deset procent fondem vyplacené částky. Pěstitelé i cukrovarníci v neoficiálních rozhovorech připouštějí, že se Eastern Sugar neřídí prostou ekonomickou stránkou věci. „Je to vysoká bruselská hra, která českou kotlinu míjí. Je jasné, že na evropských reformách nejen v oblasti cukru budou tratit především nové členské země,“ říká jeden z tuzemských významných producentů cukru.
Prodej kvót vylučuje i další hráč z velké trojky, která ovládá tuzemskou výrobu cukru. K případnému zájmu o nákup kvóty vyhrazené Eastern Sugru se ale Stanislav Tobola, ředitel Moravskoslezských cukrovarů, ovládaných rakouskou Agranou, vyjadřovat nechce. „Vyčkáváme na postoj státu,“ říká pouze. Na co čeká, odmítá rovněž specifikovat. Možná naráží na budoucí kroky státu, který Eastern Sugru v prodeji kvóty zabránit nemůže, nicméně tak úplně mimo hru není. Už jen proto, že se bude vyjadřovat k restrukturalizačnímu plánu firmy. „Žádný výstup v dohledné době nečekejte. Případ je precedens, právníci obou stran studují další postup. Stát bezzubý není, je nemožné, aby někdo jen shrábl peníze a zmizel. Strategii ale prozrazovat nebudeme,“ reagoval úředník ministerstva zemědělství, který si nepřál být jmenován. (bor)