Je zřejmé, že tržní ekonomika se nemůže úspěšně rozvíjet v zastaralém, torzovitém, tedy v jakémsi postkomunistickém právním rámci, který není zdaleka schopen poskytnout ochranu různorodým subjektům, jejichž zájmy jsou většinou velmi protichůdné. Tuzemský právní řád v současné nedotvořené a v zásadě nereformovatelné podobě totiž vůbec nepostihuje složitou strukturu vztahů, které v tržní ekonomice dennodenně vznikají. Reforma nebo dotvoření právního řádu, urychlené odstraňování jeho nesystémovosti, chaotičnosti a mezerovitosti či nahrazování reálně socialistických právních institutů instituty a normami, k teré tvoří základ moderních právních řádů západních států, musí být úkolem dne každé vlády, která chce náš stát vést k ekonomické prosperitě a ke vstupu do Evropské unie.
Výsledky legislativní činnosti sociálnědemokratického kabinetu však vzbuzují přinejmenším rozpaky. Názorně je lze předvést na zákonných předlohách, které se jako celek týkají vymáhání práva, a to na návrhu zákona o soudních exekutorech, zákona o veřejných dražbách a novely zákona o konkursu a vyrovnání.
Exekuce.
Vláda se opakovaně hlásila k zavedení institutu soudních exekutorů a zdálo se, že záměr přenést větší části této agendy dosud vykonávané zahlcenými soudy na nově zřízené soudní exekutory myslí vážně. Se zpožděním, ale přece letos v srpnu schválila věcný záměr zákona o soudních exekutorech. Definovala základní principy postavení těchto subjektů, a to jejich nezávislost a nestrannost, zásadu, že při výkonu exekuční činnosti budou vázáni pouze ústavou, zákony a r ozhodnutími soudů vydanými v příslušném exekučním řízení, jejich postavení veřejného činitele, dále i zřízení samosprávné komory exekutorů, která bude spolu s ministerstvem spravedlnosti zajišťovat podmínky pro výkon exekuční činnosti a vykonávat dohled nad činností exekutorů. To vše v rámci jasně definovaných zákonných podmínek a pravidel.
Protože vláda dosud návrh takového nadmíru důležitého zákona, který by měl zásadně změnit právní prostředí v České republice, nevypracovala, předložili poslanci sněmovně v září vlastní návrh zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Návrh rovněž vychází z koncepce slovenské, přičemž se snaží odstranit a předejít dosud známým nedostatkům této úpravy. Poslanecký návrh pro to nedovoluje exekutorům vykonávat činnost před vydáním exekučního titulu, a tím předchází střetu zájmů. Právní pomoc před vydáním exekučního titulu tedy zůstává vyhrazena advokátům a notářům. Návrh poslanců je koncepčně a systémově téměř totožný s vládou schváleným věcným záměrem.
Vláda se vyjádřila k poslanecké iniciativě v listopadu a v osmi případech z devíti vytýká předloze ta řešení, která předtím sama schválila ve svém věcném záměru. Tatáž vláda po uplynutí dvou měsíců tedy překonala svůj záměr a př ekvapivě zpochybňuje zavedení institutu nezávislého a nestranného soudního exekutora. A volá po úpravě obsahující takové nástroje, „které by umožnily efektivně a žádoucím způsobem oblast exekučního řízení ovlivňovat . Co si však pod takový mi nástroji ovlivňování představit a jak se takové ovlivňování může slučovat se základními principy demokratického a právního státu? Lze si snad pod touto tezí představit, že stát by chtěl zasahovat do individuálních exekučních řízení? Či snad upřednostňovat zájmy vybraných subjektů, zejména pokud stát sám bude v postavení oprávněného či povinného? Nebo „účinně ovlivňovat kárné řízení exekutorů, které podle vládního věcného záměru má být v kompetenci soudů? Je to totéž, jako by vláda volala po zavedení takových legislativních nástrojů, jaké by jí umožňovaly zasa hovat do rozhodovací činnosti soudů. Je zřejmé, že takové „ovlivňující nástroje by vedly k jedinému - k podlomení principů právního státu, potažmo pak ke zvýšení rizika korupce ve státní správě.
Veřejné dražby.
Nedostatky, které kabinet spatřuje v předloženém návrhu zákona o soudních exekutorech, jsou v daleko širší a nebezpečnější podobě obsaženy v nově přijatém zákoně o veřejných dražbách. Ten neobsahuje vůbec žád né efektivní nástroje, kterými by stát mohl zasahovat do výkonu dražební činnosti dražebníků. Tyto právnické a fyzické osoby budou moci získat koncesi k provádění dobrovolných i nucených dražeb při splnění nesrovnatelně nižších kvalifikačních předpokladů. Přitom zákon vybavil tyto subjekty rozsáhlými pravomocemi - na základě předložené zástavní smlouvy a jednostranného prohlášení zástavního věřitele o výši pohledávky a jejího příslušenství, tedy bez exekučního titulu, budou dražebníci rozhodovat o tom, zda zastavenou nemovitost, byt, nebytový prostor, podnik či obchodní podíl ve společnosti je možno v ydražit, a tím dosáhnout přechodu vlastnictví z dlužníka na vydražitele. Je ovšem nutné zdůraznit, že původní vládní návrh byl natolik nekvalitní, nesystémový a torzovitý, že ve výborech Poslanecké sněmovny k němu bylo navrženo a ;projednáno celkem 148 pozměňovacích návrhů. Přesto tento zákon neodpovídá evropským standardům. Pochybnosti budí zejména ustanovení umožňující vydražit nemovitost bez pravomocného soudního rozhodnutí či jiného exekučního titulu či jednostranné prohlášení věřitele o výši pohledávky. V případě konečného přijetí zákona o veřejných dražbách v této podobě lze očekávat, že o zrušení některých ustanovení bude nakonec rozhodovat Ústavní soud, potažmo Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Konkurs a vyrovnání.
Otevřený příklon k zavádění nestandardních koncepcí do právního řádu se projevuje také ve vládním návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání. Namísto potřebné a očekávané změny, která by zefektivnila velmi n epružné konkursní řízení či v podstatě zreformovala zcela nefunkční řízení vyrovnací, se velmi překvapivě navrhuje spojit institut ochranné lhůty, v praxi téměř nevyužívaný, s revitalizací. Dlužník by tak mohl podat návrh na prohlášení kon kursu a zároveň navrhnout povolení ochranné lhůty, pokud jej spojí s revitalizačním programem. Ochranná lhůta by pak trvala po dobu trvání revitalizačního programu. Návrh přitom neobsahuje žádná věcná kritéria, podle kterých by se reálnost revitalizačního programu posuzovala, dokonce ani žádné nástroje, kterými by v průběhu revitalizace byly chráněny zájmy věřitelů.
Není jasné, co by se dělo, kdyby faktický průběh oživení předloženému plánu neodpovídal. Věřitelé ani předběžný správce by do takového průběhu nemohli vůbec zasahovat. V praxi by povolení ochranné lhůty spojené s prováděním jakéhosi revitalizačního programu jistě vedlo k vyloučení řádného konkursního řízení u určitých vybraných subjektů, pravděpodobně takových, u nichž je na tom politický zájem. To vše namísto koncepčního řízení představovaného například reorganizací podniku úpadce, známou v moderních úpravách konkursního práva (USA, Francie). Je nepochybné, že reorganizace či jiná forma vyrovnacího řízení musí být založena na přesně definovaných zákonných podmínkách, za nichž ji soud může schválit, aniž by byly poškozovány zájmy věřitelů. (Parlament vrátil minulý týden návrh k přepracování - pozn. redakce.)
Tristní závěr.
Z uvedených příkladů zřetelně plyne, že tato vláda buď trpí schizofrenií, nebo bohapustě politikaří ve snaze zlepšit svůj stranický image, aniž by jí šlo o dotvoření civilizovaného právního prostředí a naplnění základních atributů právního státu. Konkrétními výsledky jejího zmateného a nepředvídatelného postupu jsou pak na jedné straně normy, které experimentují s již tak chaotickým tuzemským právním řádem a zvyšují právní nejistotu občanů, na druhé straně pak absence důležitých norem odpovídajících evropskému standardu.
Legislativní působení současné vlády tak může mít velmi negativní a nevratné důsledky na celkový vývoj právního řádu, a tím i ekonomiky. Pokud v dohledné době nedojde ke změně naznačených trendů ve vládní legislativě či ke změně její ch postrojů k poslaneckým iniciativám, je snaha o začlenění České republiky mezi vyspělé demokratické státy více než iluzorní a posune zemi nikoli na západ, ale spíše na východ.
