Patnáct let trvalo, než byla ona směrnice přijata. Ne, neřešil se v ní světový mír, hladomor v Africe nebo radikální reforma Evropské unie na dalších padesát let dopředu. Obsahovala pouze detailní a jednoznačné specifikace toho, jaké rozměry a vlastnosti musí mít sedačka v traktoru proto, aby mohla být prodávána v celé Evropské unii.
Nad nekonečnými diskuzemi o charakteristice zpětných zrcátek zase selhávaly nervy i ošlehaným diplomatům zvyklým už úplně na vše. Nakonec i ti největší protekcionisté museli uznat, že tímto způsobem by se odstraňování bariér na společném trhu měřilo nikoliv v letech, ale stoletích.
Výsledkem byla nejprve dohoda o společných minimálních standardech pro určité skupiny zboží a nakonec i přijetí principu „vzájemného uznávání“. Co je podle něj dost bezpečné pro občany jednoho státu, je bezpečné pro všechny. Nakonec, země tvořící Evropskou unii by už jisté standardy měly dodržovat, před vstupem musely splnit řadu náročných kritérií i sladit svou legislativu s acquis communitaire Evropské unie. Lze proto s určitou obezřetností předpokládat, že už se v nich například kulovnice nevyrábí ve sklepě na ponku, jak jsem třeba na vlastní oči viděl v jedné vesničce na rusko-mongolské hranici.
Přesto volný pohyb zboží i dál naráží na občasné obstrukce. Kontrolní úředníci nevědí, neznají nebo nechtějí o zmíněném principu slyšet a politici jim za tuto nepřímou ochranu domácích výrobců hlavu neumyjí. Iniciativu Evropské komise, která hodlá tyto zbytečné a drahé překážky obchodu vymést, proto provází určitá skepse.
Podobně jako u směrnice o službách už ve vzduchu visí křik těch, kteří by nejraději jakoukoliv cizí konkurenci viděli pouze přes hraniční plot. „Možná by bylo lepší, kdyby Evropská komise počkala se svým návrhem až po volbách ve Francii,“ skepticky okomentovala čerstvou liberalizační legislativu navrženou Bruselem europoslankyně Evelyne Gebhardová.
Naštěstí pro evropskou ekonomiku našli bruselští úředníci odvahu kontroverzní návrh představit okamžitě, bez ohledu na vnitropolitické hrátky v zemi galského kohouta nebo jinde. Kromě kuráže budou ale ještě potřebovat pořádnou porci umu a štěstí, aby návrh prosadili do praxe.
