Disney+, Netflix nebo HBO Max. Ačkoli jsme stále za světovým průměrem, počet uživatelů streamovacích služeb u nás od pandemie neustále roste. Podle dat Českého statistického úřadu v tuzemsku některou ze zpoplatněných platforem loni navštěvovalo 40 procent Čechů ve věku od 25 do 34 let. S rostoucím zájmem o sledování filmů a seriálů pak samozřejmě přibývá i počet snímků, jejichž titulky je postupně nutné přeložit. A právě tady přicházejí na řadu jazykové agentury, jako je Skřivánek.
Konkrétně v jeho případě vedl boom kolem streamovacích platforem nakonec až k založení nového multimediální oddělení. To aktuálně funguje už druhým rokem a má za sebou spolupráci se dvěma ze tří výše zmíněných hráčů, konkrétně s Netflixem a Disney+. A právě pro druhou jmenovanou platformu zhotovil překlady, jež se na obratu jazykové agentury nakonec podílely zhruba 20 miliony korun.
Pro Skřivánka, který se do té doby překladem videí zabýval hlavně skrze korporátní materiály, to byla zcela nová zkušenost, která vývoj nového oddělení přirozeně odstartovala. „Někdy kolem předminulých Vánoc chtěl Disney+ v rámci expanze do zemí, jako je Česko, Slovensko, Rumunsko a Polsko, otitulkovat všechny seriály, které měl v nabídce,“ vzpomíná globální manažerka tuzemské jazykové agentury Jaroslava Ouzká a dodává, že překladatelé, kteří byli zvyklí překládat doslovně, se najednou museli přeorientovat na zcela jiný styl práce, ve kterém kromě slov hrají výraznou roli i technické parametry. Vzhledem k deadlinu do léta a velkému počtu materiálu bylo navíc potřeba počet pracovníků agentury navýšit.
Tempo překladu? Pět minut za hodinu
Dnes už je překlad titulků pro Skřivánka přirozenou, i když nárazovou součástí byznysu, za sebou má třeba tituly, jako jsou Star Trek, Top Gear, Živí mrtví či Kriminálka Las Vegas. Co do objemu práce pro něj nejintenzivnějším obdobím zůstává první polovina minulého roku. „Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme do různých jazyků překládali tisíce hodin materiálů,“ loví v paměti Ouzká s tím, že přeložit pět minut seriálu či filmu člověku běžně zabere i hodinu.
Kromě překladu jako takového a volby správných slov, jež musejí každému charakteru přesně padnout, totiž práci komplikuje třeba omezený počet znaků, které se na obrazovce mohou ve stejnou chvíli objevit. „Je pravidlem, že by titulek měl obsahovat vždy maximálně dva řádky, také je nutné zachovat pohodlnou rychlost čtení. Ta je v případě dospělého asi 17 znaků za vteřinu. Z toho důvodu musíme titulky krátit a některá slova vynechávat,“ přibližuje manažerka. Druhou možností je zvolit namísto dlouhého slova jeho kratší verzi: „Místo toho, aby někdo řekl obývací pokoj, řekne obývák, a místo foxteriéra to bude prostě jen pes.“
Překlad titulků neprobíhá na pozadí videa, ale formou skriptů, tedy vlastně takových ,titulkových scénářů‘. Ty bývají ve valné většině případů v angličtině, přičemž Skřivánek je nejčastěji překlápí do češtiny, ale také do slovenštiny, polštiny, maďarštiny a rumunštiny – což souvisí s expanzí streamovacích platforem na zmíněné trhy. Alespoň tak to platí v případě titulků. Mimo multimediální oddělení, tedy v obecném měřítku, je pak Skřivánek schopný překládat do více než 80 jazykových kombinací.
Za moderní technologie!
I přes globálně se zvyšující úroveň vzdělání v oblasti jazyků Ouzká věří, že titulky z filmů a seriálů jen tak nezmizí. Jejich překlad by se do budoucna však mohl stát jednodušším. Pomoci by k tomu mohly moderní technologie – koneckonců už nyní práci překladatelů stále více zefektivňuje strojový překlad. Jeho zapojení do kinematografického průmyslu však zatím vítá jen část překladatelů.
Konkrétně Ouzká se staví spíše na stranu, která zavedení nových technologií podporuje. Vidí v ní totiž potenciál v podobě zvýšené efektivity práce. „Musí se k tomu přistupovat jako v jiných oborech a službách – prostě jako ke strojovému překladu, který nám má pomoci a díky kterému nebudeme muset všechno datlovat. Tím pádem budeme mít i více času zamyslet se nad tím, jak přesně určité pasáže přeložit a jak je zkrátka upravit tak, aby to znělo hezky,“ říká a druhým dechem doplňuje, že už nyní tento způsob překladu běžně používají třeba produkční společnosti.
Koneckonců, titulky manažerka připodobňuje k jakési berličce, jež má divákovi s pochopením děje v první řadě pomoci. Nevidí tedy důvod, proč ji o strojový překlad neopřít. Samozřejmě ale existují i výjimky: „V případě hodnotných a nějakým způsobem vážných snímků bychom se překladu samozřejmě měli věnovat detailněji a nenechávat ho na technologii. Ale na druhou stranu je třeba počítat s tím, že taková práce potrvá delší dobu, což se projeví na ceně.“ Její konkrétní rozmezí si Ouzká nechává pro sebe.
Obecně se o strojovém překladu v tomto oboru hovoří už řadu let. Jednoduchou volbou je třeba v případě interních překladů firem, které se obejdou bez pomoci odborníků. Kvalita uvedené technologie se navíc stále vyvíjí, nicméně u důležitých zakázek je lidský faktor stále potřeba – minimálně proto, aby práci po stroji zkontroloval.
Zapojení technologií je navíc dobrý způsob, jak držet krok s konkurencí. Což se dle Ouzké ale většině českým firem zatím příliš nedaří, a to proto, že se soustředí jen na tuzemské zakázky a neudržují kontakt se zahraniční klientelou. U Skřivánka je tomu spíše naopak. Právě z ciziny mu aktuálně plyne zhruba 70 procent zakázek. A co víc, loni ho společnost Nimdzi zařadila mezi stovku největších světových poskytovatelů jazykových služeb. Zároveň uvedla, že v letošním roce by toto odvětví na globální úrovni mělo dosáhnout 69,3 miliardy dolarů, tedy v přepočtu asi 1,7 bilionu korun.
„Snažíme se držet krok s konkurenty ze zahraničí, kde jsou už v otázce technologií malinko jinde,“ podotýká manažerka a doplňuje, že pokud jde o strojový překlad, s ním ve Skřivánkovi ,koketovali‘ už před mnoha lety: „Některé tuzemské překladatelské firmy na něj oproti tomu narazily teprve před rokem nebo dvěma. Přitom je to opravdu něco, s čím už je dávno zapotřebí pracovat,“ konstatuje.
Postup technologie dokazuje i fakt, že pomocí strojů dnes už vzniká i věrohodný dabing, kdy zákazník téměř nemá šanci poznat, že k němu ve skutečnosti nehovoří člověk, ale stroj. „Výhled do budoucna je jedna velká technologie, a tak k tomu je třeba i přistupovat. Doby, kdy jsme datlovali na psacím stroji, už jsou dávno pryč,“ uzavírá Ouzká.
