Do čela tuzemské Raiffeisenbank nastoupí Slovák Igor Vida. Předchází ho pověst jednoho z nejlepších slovenských šéfů, kterému nechybí razance
Až Igor Vida počátkem dubna nastoupí na místo šéfa české Raiffeisenbank, bude mu přesně 48 let. Dost možná opráší vzpomínky na knihu, kterou naposledy použil před osmi lety, když nastupoval do čela slovenské Tatra banky. Jmenovala se Prvních 90 dní CEO a byl to dárek od přítele. Knižní doporučení přitom bylo jasné – ukažte, kdo je tu šéf, a vytyčte jasný směr.
Vida tehdy svoje působení začal tím, že v centrále banky, která velikostí může směle konkurovat protilehlému Prezidentskému paláci, nechal odstranit ze skleněných příček oddělujících jednotlivé kanceláře všechny žaluzie i plakáty. Jeho vzkaz byl jasný. Chci volnou, rychlou a efektivní komunikaci. Někteří si to nicméně přeložili tak, že chce na každého lépe vidět a mít nad zaměstnanci větší kontrolu.
Naučená pokora V Tatra bance nebyl žádný nováček, spojil
s ní takřka celou kariéru. Pouze po absolvování elektrotechniky na bratislavské Slovenské technické univerzitě na začátku 90. let minulého století skončil na rok v tehdy ještě státní Slovenské spořitelně. Vzápětí se ovšem nechal zlákat do dealingu nově vznikající slovenské dcery rakouské Raiffeisen. A potom už jen stoupal. Když mu bylo 30, stal se členem představenstva a korunním princem tehdejšího šéfa Rainera Franze. Letos na jaře slovenskému Forbesu řekl, že se v mládí dostal opravdu velmi vysoko. Když měl upřesnit, na co by z tohoto období nejraději zapomněl, jen kroutil hlavou. Po naléhání upozornil na svoji tehdejší prchlivost a netrpělivost. Jeho bývalí kolegové by řekli – vynásobte si to dvěma.
Když bylo Vidovi 40 let, nahradil svého učitele Rainera Franze. Manažerské schopnosti byl předtím půl roku pilovat na Harvardu. To mu pomohlo „být méně radikální ve vyjadřování“, jak sám říká. Po studiu byl také daleko lépe připravený vnímat jiné názory a přiznat vlastní chyby.
O dva roky později se postavil do čela vlivné lobbistické Slovenské bankovní asociace, která měla plné ruce práce při vyjednávání se slovenským premiérem Robertem Ficem. Ten si v době krize zvolil banky jako dobrý zdroj pro doplňování státní kasy mimořádnými odvody.
Tatra pro nejlepší Do čela Tatra banky se Vida postavil v době, kdy byla trojkou na trhu, ale už nerostla tak impozantně jako v začátcích. V 90. letech rakouští vlastníci správně vsadili hlavně na finančně podvyživený firemní sektor, zavedli na Západě běžné standardy, kde bylo třeba, přizpůsobili se slovenským podmínkám. Nejdůležitější ovšem bylo, že se obklopili mladými a ambiciózními lidmi, mezi něž patří právě Vida. Tento přístup je velmi rychle dostal mezi nejlepší banky. Skutečnou konkurenci jim pak přinesla až privatizace státních molochů. Tatra banka se zaměřila na městské obyvatelstvo s vyššími příjmy, které dodnes oslovuje sloganem „Nejlepší jdou za námi“. Pro někoho je sebevědomý, pro někoho arogantní. Přesně tak jsou přitom banka i její šéf vnímáni. Když přišla finanční krize, firmy (stále ještě důležitý kus bilance Tatra banky) si přestaly půjčovat a finanční ústav se musel ještě víc zaměřit na nejvíce ziskové běžné klienty. Rakouská matka se tehdy rozhodla spustit na středoevropských trzích banku Zuno určenou internetové generaci. Nebyl to Vidův projekt, jak občas v rozhovorech zdůrazňoval. On sám se nikdy netajil tím, že nemá rád produkty „zadarmo“. To, že se Tatra drží mezi nejdražšími bankami na trhu, vždy obhajoval investicemi do inovací, které by měli klienti adekvátně ocenit.
Krize nicméně prověřila další limity městsky orientované banky. Igor Vida před třemi roky prosadil, aby majitelé na Slovensko pustili brand Raiffeisen. Od té doby jej postupně rozšiřují hlavně v menších městech a profilují jej jako lacinější a jednodušší alternativu. O tom, zda je projekt úspěšný, Vida příliš nehovoří, podle něj je stále v počáteční fázi.
I po zpomalení, které přinesla krize, patří slovenská část stále k nejcennějším aktivům rakouských majitelů. Loni si akcionáři vyplatili 3,7 miliardy korun, přičemž na podobné úrovni se dividendy pohybovaly i roky předtím. Vida udržel Tatra banku na pozici slovenské trojky, přestože v současnosti je boj o tuto pozici daleko vyrovnanější, než tomu bylo v minulosti.
Odchod z banky oznámil v době, kdy se vklady i úvěry blíží hranici 200 miliard korun.
Česká Raiffeisenbank je jen o něco menší než slovenská Tatra banka. A Igor Vida už nepochybně netrpělivě čeká na chvíli, kdy se bude moci ukázat. l •
O autorovi| Tatiana Vavrová, spolupracovnice redakce
