Cítil, co je podstatou módy
Gianni Versace nikdy nepodnikal žádné pokusy či experimenty, své kreace předváděl vždy s neochvějnou jistotou. Cítil, co je podstatou módy, kromě toho měl však ještě něco: onu zdánlivě nepodstatnou, iracionální intuici, jež vedla k úspěchu. Veřejnost, tisk i kritika jeho sebevědomí, pramenící z talentu, vycítily a po zásluze ho též oceňovaly.
V italštině existuje výraz označující „nejhlubší jih“, který se nachází úplně nejníže, už téměř v Africe. A přesně odtamtud také pochází rodina Versaceových. Právě tam na jihu, ve špičce boty, v Kalábrii se narodil i Gianni. Jeho matka byla švadlena a vzpomínky, jež se postupem času změnily v legendy, vyprávějí o chlapci hrajícím si na podlaze dílny se zbytky látek, z nichž vytvářel různé figurky a panenky. Vkus jihu, barokní bohatost, která se mísí se září slunce, vtiskly jeho tvorbě nesmazatelnou pečeť.
Do Milána se Gianni dostal až o hodně později, v roce 1972, na pozvání jednoho věhlasného módního domu. S velkými ambicemi a pořádnou dávkou talentu se pustil do práce. Jak praví další legenda, byl v ní tak úspěšný, že ho jeho první šéf odměnil zvláštním dárkem jako prémií k platu – kabrioletem Volkswagen. V roce 1977 se pak Versace s mnoha významnými úspěchy za zády rozhodl pro osamostatnění. Pozornost na sebe obrátil hned v prvním roce. Jeho dráždivě smyslná dámská kolekce plná pestrých barev sklízela obrovský úspěch jak na molech, tak v obchodech. Z renomovaného módního návrháře se stala takřka ze dne na den hvězda, právoplatný člen „útočné řady“ světového věhlasu Armani, Versace, Ferré.
Bilance prodeje dosáhla hned v prvním roce 20 miliard lir, což zní ještě lépe, přepočítáme-li tuto částku na dvanáct milionů dolarů a dodáme-li, že se to vše stalo v roce 1977. V následujícím roce si Gianni otevřel první vlastní butik v Miláně a představil také svou pánskou kolekci. Ta byla překvapivá a úspěšná. Zdařile a efektně kombinovala kožené materiály s kovovými prvky, nadměrnými, robustními formami a silně vycpanými rameny. Těžko u něho bylo možné mluvit o přední a zadní části šatů, jeho materiály tělo takřka obalovaly.
Andy Warhol, Elton John, Madonna V jeho citovém světě se už v té době jasně zračilo hédonistické pojetí vychutnávající život plnými doušky, které se naplno projevilo v osmdesátých letech. „Když nastane pátek večer a dostanu se z města,“ líčil, „jako první si do kufru naházím džíny. A pak hurá směr vila u Komského jezera, kde celý víkend v podstatě nic neděláme, ale zato v luxusním provedení.“ Villa Fontanella se brzy stala domovem světových hvězd. Andy Warhol se po jednom příjemném odpoledni Giannimu odvděčil za jeho velkorysé pohostinství osobitým pop-artovým portrétem a hraním na klavír občas bavil vybrané hosty Elton John. Anglický zpěvák pobýval v domě na břehu jezera často. Oblečení mu navrhoval právě Versace – jeden z jeho nejvěrnějších fanoušků. V Eltonových stopách šli i ostatní: Madonna, Sylvester Stallone a mnozí další. Dlouhé a trvalé přátelství pojilo slavného návrháře také se známým fotografem Richardem Avedonem a proslulým choreografem Mauricem Béjartem. Tyto vazby se mu stejně jako v případě rockových hvězd dobře zúročily. Avedonovy skvělé fotografie například podtrhovaly návrhářův styl a značně přispěly k jeho úspěchu. V osmdesátých letech, kdy Italův styl charakterizovalo hedvábí mnoha barev, extra vysoké podpatky a bohaté barokní tahy, k jeho příznivkyním patřily i punk-grungeová Courtney Love a princezna Diana. V letech devadesátých, kdy už své sídlo přesunul do Miami, se řadili mezi jeho známější obdivovatele například Prince či Tina Turner. U Miami Southside a art-decové vily na pobřeží, která se později tak nešťastně proslavila, se na chvíli zastavme. Gianni se do Miami na první pohled zamiloval. „Právě jsme jeli na Kubu,“ vyprávěla později Donatella, „a cestou jsme se zastavili v Miami. Giannimu se tam moc líbilo a nějak jsme se náhodou ocitli v Southside, sedli si do jednoho baru a on už nechtěl vůbec dál: ,Na co jezdit na Kubu?‘ opakoval. ,Tady je všechno super, muzika, lidi, moře.‘ Později jsme se procházeli po pobřeží, už ani nevím, o čem jsme se vlastně bavili, když se z ničeho nic zastavil. Podívali jsme se nahoru, nechápali jsme, na co tak zírá. ,To je ono,‘ vykřikl nadšeně před trochu zašlou a omšelou art-decovou budovou. ,Tady chci bydlet, u moře, na téhle promenádě.‘“ Svého přání už se nevzdal, přestože k tomu, aby mohl svůj sen uskutečnit, potřeboval celou armádu advokátů. Přestavba a rozšíření domu na Ocean Drive 1116 známého také jako Casa Casaurina ho pak stály spoustu další námahy a celé jmění.
Talent a rodina
Vedle talentu byla pro Gianniho Versaceho druhým opěrným bodem rodina. Ta ho následovala i do Miami. Soudržnost je ostatně mezi Italy pocházejícími z jihu téměř fanatickým prvkem a návrhářova rodina není žádnou výjimkou. Novináři se kvůli téhle uzavřenosti a soudržnosti připomínající „klan“ také občas skoro urazili. V polovině devadesátých let se Gianni musel zdlouhavě ospravedlňovat v reakci na článek dotčeného reportéra renomovaného týdeníku Observer, jenž rodinu Versaceových obvinil z jistého druhu mafiánské uzavřenosti a nedůvěřivosti. Fakt je, že bratr Santo a sestra Donatella tvořili od začátku kolem Gianniho uzavřený kruh.
Absolvent ekonomie Santo byl se svým vážným, trochu zdrženlivým, konzervativním stylem ideálním kandidátem na ředitelský post nečekanou rychlostí se rozrůstající světové firmy. Jednalo-li se o čísla či organizaci, strčil všechny do kapsy, a naopak se ani nepokoušel zabývat se věcmi vyžadujícími fantazii nebo tvořivost. Donatella zpočátku pomáhala s navrhováním, později se stala odpovědnou za reklamu a propagaci firmy a po celou dobu až do konce byla Giannimu po boku. V roce 1989 se na její doporučení a pod jejím vedením zrodila značka Versus, o něco dostupnější a „demokratičtější“ odnož Versaceho. Donatella byla často duší a organizátorkou zářivých a přepychových večírků a bavila četné shromážděné hvězdy, ovšem ráda se postavila i za stůl v ateliéru. Ne náhodou padla volba pokračovat v bratrově dědictví právě na ni.
V době vzniku značky Versus si Gianni otevřel – snad aby vyjádřil svůj lehký „nesouhlas“ – Atelier Versace. Tady se mohl konečně vyžívat v mistrovských dílech haute couture, jejichž cena začínala na deseti tisících dolarů. „Já se považuji za krejčího,“ prohlašoval hrdě. „Když jsem přišel do Milána, musel jsem zapomenout na všechno, co jsem se kdy naučil od svojí matky, protože tam vládly jiné pojmy, jiné technologie. Pak jsem ovšem hezky pomalu přišel na to, že technologie sem a termíny tam, ale to, co jsem se od ní naučil, platí pořád. Došlo mi, že opravdový tvůrce a návrhář, to je mistr krejčí, který pracuje rukama. Prohlášení některých mých kolegů, že nejsou krejčí, je podle mě směšné. A na těch šatech to je taky vidět. Já na to mám jiný názor, skutečný tvůrce tvoří šaty vlastníma rukama, takže musí být v první řadě právě krejčí.“
Nečekaný konec Po téměř 20 letech nepřetržitých úspěchů potkal Gianniho Versaceho nečekaný a brutální konec. Jednoho krásného, slunečného rána roku 1997 ho na schodech jeho vlastního domu na Ocean Drive 1116 zastřelil Andrew Cunanan, sériový vrah, jenž měl spadeno na známé osobnosti. Holding Versace se právě chystal ke vstupu na burzu, s vynecháním Milána rovnou na tu newyorskou. „Chci, aby lidi šíleli po mých akciích úplně stejně jako po mých šatech,“ prohlásil několik dní předtím Gianni. Santo Versace mezitím již několik měsíců pracoval na tom, jak z módy představující core business vykřesat vily a umělecké předměty. Podle zlých jazyků prý bratrovi v posledních týdnech dokonce zabavil jeho kreditní kartu, ačkoli to, že k tomu měl důvod, nejlépe dokazuje další rodinná anekdota. Dle té utratil Gianni za jedno odpoledne v Londýně při procházení antikvariátů „nepatrné“ čtyři miliardy lir. Televizní záběry a fotografie týkající se otřesné události, jež se stala na floridském pobřeží, obletěly svět. Southside a News Caffé, Gianniho oblíbená kavárna, měly na dlouhé měsíce o přízeň zvědavých novinářů vystaráno. Smetánka oplakala svého krále módy a před obchody Versace po celém světě byly vyvěšeny na půl žerdi černé vlajky. Král je mrtvý, ať žije král! Rodinná rada zasedla a během několika dnů rozhodla. Vedení se přesunulo do rukou Donatelly a Santa a značka Versace se s novou silou a energií valila dál. Ve hře se ocitlo příliš mnoho, než aby to tak nebylo. Rodina vyzařovala jistotu a jednotnost. Vedoucí stylistkou udávající směr se stala Donatella, Gianniho oblíbenkyně, jíž říkal „má múza“.
Elegantnější Donatella Při dalším řízení bratrova nelehkého dědictví měla Donatella šťastnou ruku. Nejdříve se přiklonila k agresivním, silným a vyhraněným formám i barvám, postupem času pak spíš k jemnějším a elegantnějším kreacím. Barvy sice zůstaly – jako u všech návrhářů původem z jihu – ale formy a střihy se staly elegantnější a vzdušnější. Z pánské kolekce úplně odstranila markantní, „machovský“ prvek, jenž byl pro Gianniho tak charakteristický. „Můj mužský ideál je sebejistý muž, klidný a silný, který však dokáže být také pozorný a milý, protože má z čeho dávat. Gianni byl samozřejmě jiný, z jeho kolekcí křiklavě vystupovala smyslnost a zjemnělá divokost, což by šlo jenom velmi těžko, pokud vůbec, napodobit.“ O obchodní vedení, organizaci a řízení obrovského impéria se stejně jako před bratrovou smrtí staral Santo. Na přelomu tisíciletí se pak administrativní část vedení dostala do rukou Daniela Ballestrazziho. Donatella se do zastupování bratra pustila nejistě a se zatnutými zuby, pomalu však našla vlastní cestu. A za ní už čeká nejmladší generace rodu, dcera Allegra, jež je ve svých sotva dvaceti letech dědičkou s největším podílem. Již od jedenácti let má v rukou 50 procent impéria Versace, což bylo ještě přání strýčka Gianniho. Jejím otcem je Paul Beck, někdejší slavný Versaceho model. K prvnímu Allegřinu oficiálnímu vystoupení došlo na loňském představení nové Versaceho kolekce v Miláně, při němž ji doprovázela také Francesca, dcera Santa Versaceho. Donatella zatím usiluje o to, aby se jméno Versace stalo spíše synonymem vysokého luxusu. Zařízením bytu, látkami, drapériemi, kachlíky a keramikou se začal zabývat už Gianni, úspěchem Donatelly je však síť luxusních hotelů nesoucí jméno Versace, do níž patří například opulentní Burdž al-Arab v Dubaji nebo právě vznikající hotel Palazzo Versace v Austrálii. Dlouho to vypadalo, že osud miamské Casy Casauriny, která se taktéž změnila v luxusní hotel, bude následovat i Gianniho oblíbená Villa Fontanella na břehu Komského jezera, nakonec se však přece jen dostala do soukromých rukou; za pouhých 30 milionů eur a samozřejmě prázdná. Gianniho nábytek a sbírku obrazů vozila nákladní auta po úzkých pobřežních silničkách několik dní. Donatella i celá rodina se obrátily k novým horizontům – nejdříve se představily Lamborghini Miura, poté Lancia Ypsilon Versus s interiérem z dílny Versace, poté i luxusní helikoptéra Augusta pyšnící se taktéž jménem Versace. Sídlo firmy na třídě Via Borgospesso v srdci Milána se svou elegantní bělostí, originálními širokými výlohami a sebejistou organizovaností představuje multinacionální velkopodnik nabízející luxus, spíš symbol určitého postavení než odvážné sny svého talentovaného zakladatele.
*
Časová osa**
1978 Gianni Versace zakládá firmu Versace, jejímž znakem se stala hlava medúzy. První butik byl otevřen na milánské třídě Via della Spiga.
1985 Do impéria Versace byla zařazena značka Instante podobná stylu Versace, ale zaměřena na mladší klientelu, méně zámožnou
80. a 90. léta Versace vybudoval módní impérium, jeho kolekce byly smyslné a sexy
1988 Prodeje společnosti Versace dosáhly 353 milionů dolarů
1989 Gianni poprvé představil kolekci haute couture, ve stejném roce také dokončil kostýmy pro operu v San Francisku
1989 Představení značky Versus
15. července 1997 Gianni Versace byl zastřelen
Září 1997 Gianniho bratr Santo se stává CEO značky, Gianniho setra Donatella uměleckou ředitelkou
2000 Zpěvačka Jennifer Lopezová získala v šatech značky Versace cenu Grammy
2005 Tváří reklamní kampaně Versace se stala Madonna
2006 Osobností kolekce jaro/léto 2006 byla vybrána herečka Halle Berryová
