V Parlamentu se spekuluje, kdo vyvolá předčasné volby
Zhruba před rokem, po roce působení sociálnědemokratického kabinetu, se Poslanecká sněmovna usnesla, že Zemanova vláda neprospívá zemi. Ministři ale přesto se sebou byli v podstatě spokojeni. Velmi podobné je to i letos, v polovině doby vyměřené ČSSD k vládnutí. „Zpráva o stavu realizace programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky konstatuje, že za dva roky zlepšila ekonomickou, sociální i zahraničněpolitickou situaci země. Parlamentní opozice má dál mnoho výtek, minimálně však vládě neupírá, že udělala daleko více než předchozí kabinety pro to, aby země byla legislativně lépe připravena na vstup do Evropské unie. A ještě něco je jiné. Po zásahu vlády, ministerstva financí a centrální banky v Investiční a Poštovní bance se zase už mluví o předčasných volbách. Na podzim, při schvalování státního rozpočtu na rok 2001, by je měl vypovězením opoziční smlouvy vyvolat předseda ČSSD a premiér Miloš Zeman. Razantním zakročením v IPB se prý sociální demokracii zvýšil koaliční potenciál. Navíc, i když byl nakonec schválen nový volební zákon, pro ČSSD by bylo lepší, kdyby se volby konaly ve starém aranžmá. A to by byl případ předčasných voleb. Není to tak docela zcestná úvaha. Miloš Zeman objíždí regionální organizace strany a loučí se. Pokud by blížící se dobrovolný konec jeho kariéry lídra doprovázel příznivý posudek země od Evropské komise, ekonomický vzestup, a dokonce zbavení se nutného zla opoziční smlouvy, odcházel by šéf ČSSD do politického důchodu s plnou parádou. Leccos napovídají i volební preference. Podle červnového průzkumu agentury Sofres–Factum, vycházejícího z dosavadního volebního zákona, by sociální demokracie získala 18,9 procenta hlasů, a umístila by se tak na třetí příčce – za ODS (26,2 procenta hlasů) a KSČM (20,9 procenta hlasů). Do dolní komory Parlamentu by se dostaly také KDU–ČSL s prognózou 10,2 procenta hlasů a Unie svobody s 10,9 procenta hlasů. Možné koalice jsou nasnadě. Výzkum byl uzavřen předtím, než se vláda občanům zaručila za bezpečnost vkladů v IPB. Ekonomický vzestup. Údaj o růstu hrubého domácího produktu za letošní první čtvrtletí předčil i poměrně optimistické odhady ministerstva financí. A podle názoru premiéra Zemana potvrdil, že se česká ekonomika, jak jinak než zásluhou kabinetu, definitivně vydala na cestu růstu. Opozice v tomto punktu příliš zásluhy vlády neuznává, opatrní v soudech o vládních vavřínech jsou i experti. Ti soudí, že rozhodující je příznivý ekonomický cyklus podmíněný pozitivním ekonomickým vývojem v sousedním Německu. Je ale fakt, že kromě celkového růstu tempa hrubého domácího produktu zaznamenalo hospodářství rovněž růst investiční aktivity. Hrubá tvorba fixního kapitálu vzrostla – po jedenácti čtvrtletích poklesu – o 1,2 procenta. Velké investiční akce, například Philips a další, přitom naznačují, že přírůstek tvorby fixního kapitálu by se mohl ještě zvětšovat. Ke strojním investicím se totiž přidaly i investice stavební. Příznivé jsou i další ukazatele. Třeba nezaměstnanost už klesá od letošního února a pokles je vyšší než obvyklé sezonní změny. Obnovený hospodářský růst má na trh práce jednoznačně blahodárný vliv. I když za klesající nezaměstnaností je i pomalý průběh restrukturalizace podniků. Lépe, než se předpokládalo, skončilo také loňské hospodaření státu. Deficit více než pětatřiceti miliard korun sociální demokraté považují za momentální nutnost pro rozjezd ekonomiky. Ve střednědobém výhledu by schodek státních financí měl klesnout až na nulu v roce 2003. Jak praví dohoda ČSSD a ODS ze 14. ledna letošního roku. Rub a líc. Makroekonomická data jsou sice výkladní skříní ekonomiky, nevypovídají však nic o podnikatelském klimatu. Nástup ČSSD do Strakovy akademie proslavilo také vládní usnesení o urgentních otázkách řízení a personálních změnách, které předznamenalo zemětřesení ve statutárních orgánech polostátních firem i státní správě. Sympatizanti ČSSD či přímo straníci byli dosazeni do SPT Telecom, elektrárenské společnosti ČEZ, Transgasu, Českých radiokomunikací, Českých drah a dalších podniků. Rozparcelovány mezi ČSSD a ODS byly i veřejné instituce – Fond národního majetku a další. Ekonomický vzestup ovšem provázely i zásadnější spory než personální. Zcela klíčový byl boj – především vnitrostranický – o podobu revitalizace českého průmyslu. Vítězství Mertlíkovy koncepce, tedy vznik Revitalizační agentury, se nakonec stal i jedním z podstatných impulsů, který uspíšil pád Investiční a Poštovní banky. Politickým střetům neušla sociálnědemokratická vláda ani v Parlamentu. Státní rozpočet na rok 1999 se jí podařilo obhájit až na potřetí díky podpoře lidovců. Rozpočet na letošní rok byl už zcela v rukou ODS. Ta si za jeho schválení vymohla dodatky k opoziční smlouvě. A od té doby také v dolní parlamentní komoře neprošel ani jeden z ekonomických zákonů, který by nebyl exaktně vyjmenován v dodatcích. Nejvíce na to doplatil ministr financí a jeho daňové záměry. S druhým rokem sociálnědemokratické vlády však bude spojována, a kabinet se jí také chlubí, privatizace bank a dalších podniků a patrně také deregulace. K tomu ovšem Zemanovy muže donutila spíše tíha okolností. Prodej ČSOB vlastně připravil ještě tým dočasného premiéra Tošovského. Čistě na svůj vrub si tedy sociálnědemokratický kabinet může přičíst pouze privatizaci České spořitelny. Koncem roku, či spíše na začátku příštího by měla definitivně změnit majitele také Komerční banka. Vládní záměry počítají s tím, že ještě letos by se mělo zprivatizovat také Paramo a možná i Český Telecom. Že doprivatizace pokračuje rychleji než v předchozích letech, připouští i opozice. Její zásadní výtky však míří k privatizaci distribučních společností. Toleranční patent obecně vládu zavazuje, aby privatizaci regionálních distribučních společností bez jejich předchozího postátnění zahájila. Nepraví se v něm však dokdy a kabinet zatím váhá. Schválen dosud není ani energetický zákon – byl podroben ostré kritice a k jeho ustanovením padlo přes tisíc pozměňovacích návrhů, takže bude Parlamentem znovu projednáván až na podzim. Ještě před parlamentními prázdninami však čeká vládu další podstatný spor. Poté, co se jí podařilo obnovit komunikaci s centrální bankou, se bude muset rozhodnout, na čí stranu se postaví v případě novely zákona o ČNB (EURO 27/2000). S vládní předlohou není spokojena ODS a požaduje její podstatné přepracování. Novela již prošla do třetího parlamentního čtení, při němž se schvalují pozměňovací návrhy i definitivní znění zákona. K dohodě o celkovém duchu nové normy zatím ČSSD a ODS nedospěly. A v parlamentních kuloárech se proslýchá, že sociální demokraté spíše než u ODS budou hledat podporu u lidovců a Unie svobody. Sociální politika. Za jeden z největších úspěchů vláda považuje obnovení dialogu se sociálními partnery a udržení sociálního smíru. To, že se v době ekonomické recese podařilo dosáhnout shody na legislativních i exekutivních krocích kabinetu, které se dotýkaly jak zájmů zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. Výsledkem je například rozsáhlá novela Zákoníku práce, zákon o insolvenci a další normy. Na dobré cestě je, jak tvrdí vláda, také příprava roční Generální dohody jako předstupně k uzavření dlouhodobého paktu stability. Bezesporu nejdůležitějším úkolem kabinetu však je reforma penzijního systému. K ní ČSSD zavazuje jak programové prohlášení, tak smlouvy s ODS. Za prioritu ji označoval i volební program strany. Jestli se ovšem představy kabinetu uskuteční, je velmi nejisté. Již nyní vládu v Poslanecké sněmovně předběhla se svým konceptem opoziční Unie svobody. Ta na návrh poslanců Stanislava Voláka a Václava Krásy prosadila, aby z finančních prostředků získaných privatizací bylo 200 miliard korun vyčleněno právě na spuštění důchodové reformy. Tyto peníze by měly být použity jako vklad pro soukromé fondy, do kterých by si pak lidé na stáří povinně spořili. Vládní strana je ostře proti zmrazení jmenované částky z prostředků Fondu národního majetku. Ministr Špidla navíc tvrdí, že reforma penzijního systému vůbec nutná nebude, protože momentální deficit důchodového účtu státního rozpočtu se vyrovná díky ekonomickému růstu. ČSSD tak trvá jen na zřízení Sociální pojišťovny, která by hospodařila s vybraným pojistným. Sociální politika, přestože se kabinetu podařilo prosadit například schválení Evropské sociální charty, přílišných změn nedoznala a záměry ministerstva práce narážely na tvrdou opoziční bariéru. V Parlamentu tak dvakrát neprošel návrh na zvýšení pojistného, ostrý střet čeká ministra Špidlu také při prosazování tvrdších podmínek pro předčasný odchod do důchodu. Tento požadavek je přitom důležitý pro stabilizaci důchodového systému. Lehce ministerstvo neprosadí ani systém zaměstnaneckého penzijního připojištění, daňově podporovaného a tripartitně spravovaného. Správa veřejná. Prosazení nových krajů, úpravy daňových zákonů tak, aby vzrostl příjem obcí, a převod pravomocí z cen–tra na obecní a krajské úřady, byly bezesporu úspěchem vlády. Prosadila je přes tuhý odpor ODS. Paradoxem přitom je, že nastartování reformy bylo zároveň koncem ministra vnitra Václava Grulicha, který ji připravil. Úspěšně se ovšem dá pochybovat o tom, že nové uspořádání bude znamenat také snížení počtu úředníků, ač se k němu ČSSD zavázala i ve smlouvách s ODS. Reforma má však ještě jednu vadu na kráse. Velikost regionů neodpovídá zvyk–lostem v Evropské unii, a tak se rýsují problémy s dotační politikou unie. Ostatně selhává i dotační politika české vlády. Na čtyři programy podpory regionálního rozvoje vyčlenil kabinet 1070 milionů korun. Mnoho projektů, které těmito prostředky podpořil, však nebylo dobře připraveno a pomoc se minula účinkem. Nicméně právě reformu veřejné správy Brusel oceňuje. Stejně jako to, že vláda v březnu schválila věcný návrh zákona o státní službě. Paragrafování znění normy, jejíž absenci Evropská unie soustavně kritizovala, by měl kabinet do Parlamentu doručit do konce letošního roku. Priorita priorit. Pro sociálnědemokratický kabinet se nakonec úkolem číslo jedna stalo dosažení příznivého hodnocení České republiky od Evropské komise. Legislativní smršť, která měla české zákony sjednotit s právem Evropské unie, se sice nekonala, ale do Poslanecké sněmovny přece jenom za dvouleté vládní období ČSSD dorazilo 77 norem, které slučitelnost s komunitativním právem zaručují. Při jejich prosazování však musel kabinet často hledat spojence mimo smluvní opozici, což s sebou přineslo i nemalé průtahy. I přes–to je Zemanův tým přesvědčen, že v závěru jeho funkčního období bude právní řád plně harmonizován s právem Evropských společenství a Česká republika bude připravena na vstup do Evropské unie. Ale – nemusí to být tak docela jednoduché. Typickým příkladem je reforma soudnictví, připravená ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem. Ta ztroskotala na tom, že nebyla dohodnuta se smluvní opozicí. Vzhledem k tolerančnímu patentu zkrátka musí sociálnědemokratický kabinet počítat s tím, že v Parlamentu neprojde téměř nic, s čím by ODS dopředu nevyslovila souhlas. Sebevrazi zvedají hlavu. Premiér Miloš Zeman tvrdil, že první dva roky vlády sociální demokracie budou nejtěžší, a svůj tým nazval kabinetem sebevrahů. Rok vládnutí jeho první premisu potvrdil. Druhá ovšem neplatí – ministři spíše než k sebevraždě byli kdykoliv odhodláni k bratrovraždě. Vnitřní rozpory Zemanova týmu a podvázání menšinového kabinetu opoziční smlouvou také vyvrcholily odchodem místopředsedy Egona Lánského, ministra dopravy a spojů Antonína Peltráma, ministra pro místní rozvoj Jaromíra Císaře, ministra zdravotnictví Ivana Davida, ministra vnitra Václava Grulicha a ministra akce čisté ruce Jaroslava Bašty. Specifickým případem pak byl ministr financí Ivo Svoboda. Do druhé poloviny volebního období ale přesto sociálnědemokratická vláda vstupuje s mnohem vyšším sebevědomím, než s jakým otevírala dveře do Strakovy akademie. I když si uvědomuje, že kauza Investiční a Poštovní banky stejně jako dění kolem schvalování nového volebního zákona by mohly vážně narušit vztahy s ODS. Otázkou ale je, nakolik si členové vlády a premiér zvlášť uvědomují, jak tyto a mnohé další události poznamenaly vztahy uvnitř sociální demokracie. Nálada v poslanecké frakci ČSSD a regionálních organizacích strany je totiž pro budoucí dva roky, kromě opoziční smlouvy, dalším velkým rizikovým faktorem.
Vláda ve druhé polovině volebního období
- další akcelerace ekonomického růstu, zejména podporou investic z mimorozpočtových fondů dopravy a bydlení
- plynulé snižování deficitu veřejných rozpočtů, posilování investic do vzdělání, vědy a výzkumu
- dokončení reformy soudnictví jako jednoho z nejdůležitějších prvků transformace právního řádu České republiky
- zintenzivnění boje proti ekonomické kriminalitě
- zásadní reforma důchodového systému spočívající ve vytvoření samostatně financované Sociální pojišťovny
- depolitizace státní správy, založená na novém zákonu o veřejné službě
