V roce 1998 nejlepší restaurace podle hodnocení Gurmána a od té doby vždy mezi nejlepšími deseti – to je renomé, které nelze pominout. Bylo proto jen otázkou času, kdy se do této vyhlášené gurmetské oázy vypravím. Ta chvíle nastala krátce po Novém roce, kdy mi přítel vylíčil svou nedávnou zkušenost s restaurací trochu záhadného jména - Villa Voyta. Proto když se v Praze objevil na dovolené nejmladší syn, udělali jsme si výlet do Krče za dobrým jídlem.
Rohová vila podobná zámečku, elegantně zrestaurovaná, je centru města poněkud vzdálena. Ztracena ve čtvrti rodinných domků není snadno k nalezení. Zřejmě však všichni pražští taxikáři znají spolehlivě cestu, takže jsme za slabou půlhodinku vystupovali před proskleným vchodem. V dalších pěti minutách jsme byli přivítáni a uvedeni k připravenému stolu v restauraci. Do místnosti se vchází přes malý bar okolo dvou salonků, zvaných zimní zahrady. Překvapením bylo, že v těchto prostorách čekaly na hosty holé, neprostřené a ničím nepřizdobené stoly. Až jsem se polekal, že snad není restaurace v provozu. V hlavním sále bylo ale vše připraveno – dobře založené stoly, na nichž chyběla pouze sklenice na vodu. Působivý, slohově čistě provedený interiér, velmi elegantní. Nicméně něco jako by nás rušilo. Lehce a jaksi latentně, ale přesto. Po chvíli jsme objevili co. Interiér „nehřál“. Převaha neutrální až studeně šedé barvy na stěnách a rozměrné obrazy, které svým modernistickým stylem do secesního vzezření prostoru nezapadají, to vše vyvolává pocit chladu, který ani rudý koberec a starorůžové prostírání nedokážou proteplit. Jídelní lístek byl ovšem excelentní, v nákladné a vkusné úpravě, s nepříliš rozsáhlou, ale vybranou nabídkou. U aperitivu jsme si každý objednal start do večeře, předkrm. Ještě předtím přišlo na stůl milé přivítání coby součást kuvéru. Plátek jemně zauzené šunky lehce přelitý balsamikovým vinaigrettem, přiměřeně kořeněným. S voňavou šunkou byla kombinace přesně cílená a efektu bylo dosaženo – sliny se jen sbíhaly.
Mně se zalíbilo carpaccio s parmazánovými toasty a bazalkovou pastou. Syn zvolil grilovaný kozí sýr na canapé z cukety, s medem a oříšky. Již na první pohled bylo zřejmé, že kuchyně je zdejší silnou stránkou. Na pohled úžasně vyhlížející jídla, vábná a lákající. Barevně nebohatá, avšak rafinovaná, monokolorní garnitura – u krémového sýra ve zlatavých valérech jader vlašských ořechů jen s malou snítkou kadeřavého salátu. Na mém talíři tvořily tenoučké plátky svíčkové jásavě červenou aureolu, doplněnou variacemi zelené. Hráškové lusky, nať pórku a svěže zelený list salátu – velmi pohledné. A totéž v chuti. Oba předkrmy byly do posledního sousta harmonické, komponenty chuti se na jazyku střídaly, aniž by jeden vylučoval druhý. Navzájem si uvolňovaly místo, aby nakonec splynuly v harmonický, přesně do správného charakteru pokrmu vybalancovaný závěr. Přes drobné mezery v úrovni obsluhy vše dávalo tušit, že úroveň večera bude gradovat. Pohled na servírovaný hlavní chod byl ve znamení báječného kulinářského prožitku. Opět umně komponovaná, dobře zdobená a úžasně vonící krmě – na mém talíři perlička nadívaná žampionovou fáší s estragonovým krémem a zeleninovou rýží Basmati, u mého protějšku to byla grilovaná kachní prsa s fíkovou omáčkou a bramborové lupínky. V mém případě bylo všechno v pořádku. Zlatá a křupavá kůže, maso plné šťávy, jemuž dodala vůně a chuť žampionů lehké pikantnosti, a krémovitá zálivka všechno zaoblila a vypointovala doznění sousta do jemného vjemu. Syn měl trochu smůly. S prvním kouskem masa objevil v chuti falešný tón. Maso samo nebylo stoprocentní – o stupínek déle pečené již působilo „gumovitě“ a onen zarážející nepatřičný dojem v chuti způsobila připálená kůrčička. Škoda, tmavá zálivka švestkově sladkých prvků byla sama o sobě znamenitá. Co se podařilo bezezbytku, byla volba vína k oběma pokrmům. Müller-Thurgau ze sklepa ing. Mádla, pestře lahodné kytky a v konci kořenitějším důrazem přesně akcentoval každé sousto perličky. Stejně tak Rulandské modré z Roudnice bylo hlubokou chutí, švestkovo-povidlovými náznaky podobnou zálivce prsíček více než důstojným průvodcem. Moji spokojenost dotvrdil dezert – oříškové ravioli se skořicovým krémem a vanilkou. Opět s vkusem ozdobené chutnaly mnohovrstevně, nepřevažoval však těžký sladký dozvuk, kterého jsem se bál. Se sklenkou vína Šaler, které dodalo potřebné noty do harmonického zaznění, bylo to závěrečné sousto, které posadilo na všechny chody noblesní korunku. Můj partner bohužel opět neměl šťastnou volbu. Chtěl si poopravit dojem z hlavního jídla a objednal si proto crépes Suzette. Těšil se jednak na jejich přípravu a potom také na zážitek z jejich konzumace. Ovšem vše bylo jinak. Nikdo nepřišel připravit dezert ke stolu, a když jej číšník předložil, již napohled to nebylo ono. Chyběl ovocný koktail, který je nezbytným doplňkem jídla, a také horkého ovoce bylo mnoho a působilo neurovnaně. Takže ani tečka za večeří se zcela nevydařila. Potom již přišel na řadu jen digestiv a zcela na závěr nezbytná káva, dobrá, nikoliv hvězdná.
K celkovému dojmu večera ještě pár poznámek. V restauraci této třídy bývá zvykem, nebrání-li tomu intenzita provozu, aby stůl měl svého číšníka. Pomůže to uvolnění atmosféry a brání konfrontaci. O nás se starali dva, z nichž jeden výrazně převyšoval. A směrem k oběma budiž řečeno tolik: I když je plno a personál „plave“, což tu zdaleka nenastalo, v podniku vyššího standardu není možné čekat sedmnáct, respektive dvanáct minut na debaras po hlavním chodu a dezertu. Stažení trvalo déle než příprava jídla! Kdybychom měřili sportovními měřítky, potom tým kuchařů porazil personál z „placu“ o dvě tři branky. I cena večeře – 2625 korun - je, domnívám se, vzhledem k řečenému a v souvislosti s lokalitou podniku přece jen trochu vysoká.
Villa Voyta – hotel * restaurant
K Novému dvoru 124/54
Tel.: 02 / 617 11 307, 617 11 292, fax: 02 / 444 71 248
E-mail: info@villavoyta.cz
www.villavoyta.cz
Otevírací doba: Po–Ne 11.00–23.00
Počet míst: restaurace 24 + 2 x zimní zahrada á 12 míst
Druh kuchyně: francouzská se zastoupením typických českých jídel
Platební karty: všechny běžné
Jídelní lístek: čeština, angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Původ vín: ČR, Francie, Španělsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 7 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem: 47 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku:
Rosace z parmské šunky a sýrů, mozarella s rajčatovým dresinkem, listový pouget 270,-
Krém z mladého hrášku s čerstvou mátou a proužky lososa 120,-
Šneci gratinovaní v bylinkovo-česnekovém másle, domácí pečivo 260,-
Pošírovaná kambala na čerstvém špenátu, vinná omáčka s čerstvou papričkou 670,-
Do zlatova opečená kachna s jablky, červené zelí, variace knedlíků 320,-
Pštrosí steak podávaný s teplým šalotkovým dresinkem „aceto balsamico“, americký brambor 480,-
Sušené švestky v armagnacku s karamelovou omáčkou, pistáciemi a limetkovým sorbetem 190,-
Výběr z vinného lístku:
Veltlínské zelené ´00 – kabinet, ing. Fr. Mádl, Velké Bílovice 395,-
Pouilly-Fumé ´99, A. Mellot 1550,-
André ´98, J. Valihrach, Krumvíř 595,-
Mumm - Extra Dry 750,-
