Těžko soudit, zda má být dokument Sedm statečných reforem skutečným vládním programem, nebo spíše „sedm kulí jako v Sarajevu“ do prsou náhle kooperativního Jiřího Paroubka. Jde totiž fakticky o volební program ODS v jakési verzi light, nicméně s velkými kousky ovoce.
Rovná daň, snížení souhrnné daňové kvóty pod 34 procent, přeloženo do češtiny, nižší výběr daní při dnešních cenách a současném výkonu ekonomiky o více než sto miliard korun, a také stlačení rozpočtových deficitů pod 1,5 procenta při alespoň tříprocentním hospodářském růstu a další opatření včetně regulačních poplatků ve zdravotnictví - to jsou opravdu reformy, které ODS slibovala a na jejichž negaci postavila svou volební kampaň a svůj úspěch Paroubkova socialisticko-komunistická koalice.
Nyní by právě Paroubek měl na něco takového přistoupit? Pokud však odmítne, bude v pasti. Sám přece hovořil o potřebě reforem, byť jeho Agenda 2010 žádné neobsahuje a programově pouze připouští, že levice už žádné rozhazovačné zákony navrhovat nebude. Takže žhář, který podpálil stodolu, už nebude přikládat další otep slámy.
ČSSD bude těžko hledat argumenty pro nějaké zásadnější kompromisy, protože stále ignoruje skutečný, dlouhodoběji neudržitelný stav české ekonomiky, zdravotnictví i sociálního systému. Chtějí-li tedy být socialisté ve vládě, budou muset kývnout na nemalou část pravicových receptů, protože sami žádné připravené nemají. Jenže tím popřou vše, co v posledním roce hlásali, a důchodce na Vysočině už otřel nůž od zbytků tlačenky a vzkázal Paroubkovi, aby si povolil uzel na kravatě. Tak co teď?
Jistě jsou možné i kompromisy, kdy Paroubkova koza zůstane celá, i když už ne příliš živá. Například rovná daň vypadne, ale „zastropuje se“ sociální pojistné. A zdravotní pojistné by se mohlo platit nikoli procentně, ale jednoduše rovnou částkou z hlavy. Nakonec je to pojištění, kde mají projevovat solidaritu zdraví s nemocnými, a nikoli bohatí s chudými. Dopad na příjmy voličů ODS bude famózní. U DPH nemusí být jedna sazba, ale podstatné sblížení nastane, například podle modelu KDU-ČSL.
Podobně třeba může zůstat pastelkovné o váze pár stovek milionů a o pár miliard se pokrátí nehorázně navýšený rodičovský příspěvek. Dávky v hmotné nouzi se také nebudou snižovat, ale převedou se zčásti do podoby negativní daně. Takže ten, kdo nepracuje, a tudíž nepodává daňové přiznání, na ně prostě a jednoduše nedosáhne. Dalo by se pokračovat, ale bylo by to asi zbytečné. I značně naředěný systém předložený ODS nevyhnutelně, byť pomalu a jen postupně bude spalovat vnitřnosti tradičního a všude kolem hnijícího evropského socialistického systému, který zde ČSSD budovala osm let. Podobně jako polonium 210 spálilo vnitřnosti jistého ruského agenta.
Bude jistě zajímavé nyní sledovat, zda potřeba socialistů usednout opět ke kohoutkům na různých penězovodech bude silnější než strach ze ztráty voličů. Zatím to vypadá na potvrzení staré moudrosti, že prachy jsou vždy až na prvním místě. Na druhé straně postoj k neudržitelnému Zákoníku práce odhaluje, že ideologickou zaťatost sociální demokraté ještě ani zdaleka neztratili a spojenectví s odbory budou držet, i kdyby měli zastavit veškerou hromadnou dopravu a zrušit záchranky.
I z toho důvodu je jen obtížně představitelné dlouhodobější soužití velkokoaliční koaliční vlády ve stylu pejska a kočičky. I kdyby nakonec ČSSD byla svolná podepsat naprosto nezbytné závazky na podporu reformních kroků, dokáže je dodržet? Ta strana je jako pytel blech, který drží pohromadě jen šance na nějakou kořist, a nyní by měla platit politickým kapitálem za spolupachatelství na nenáviděných reformách? Jeden Melčák sice ještě vnitrostranický puč nedělá, ale jak to bývá u vlaštovek, na jaře jich přilétají celá hejna. Co se stane, když Paroubek svou koncepci účasti na takové vládě na jarním sjezdu neobhájí a nastoupí nový předseda a vymění se i celé vedení?
Přes to všechno je pravděpodobné, že na základě Topolánkových Sedmi statečných nějaká vláda vznikne. Bude mít sice na české poměry nebývalou nominální podporu ve sněmovně, její reálná politická síla však bude nejspíše mnohem vachrlatější, než jsme kdy zažili. Oč jasnější, srozumitelnější a výhodnější pro obě strany by byla dohoda o krátkodobé koalici, která stabilizuje během roku veřejné finance, vrátí je do koridoru konvergenčního programu a připraví na polovinu roku 2008 nové volby.
