V praxi se letos bohužel nijak neprojevilo, že nám již druhý rok vládne kabinet, který si vetkl do erbu boj s korupcí. Úroda nejrůznějších kauz, všemožných podezření z pololegálních či přímo nezákonných finančních machinací byla totiž opět hojná.
Foto: Profimedia.cz
O prohřešcích politiků se mluvilo, vyhrožovalo se odchodem z vlády, veřejně se omlouvalo, slibovala se náprava, a že už se to nebude opakovat. Známe to. Čert ovšem, aby se ve všech pletichách vládnoucích mužů a žen vyznal, když nestačí doběhnout jeden případ a už tu máme druhý, který ten první – k radosti jeho aktérů – úspěšně vytlačí z mediální scény.
Na začátku letošního roku ještě zdaleka nebyla dořešena kauza exministra životního prostředí Pavla Drobila, když začaly vyplouvat první nepěknosti na tehdejšího ministra dopravy a pravého šéfa Věcí veřejných Víta Bártu. A do toho ODS měla kromě Drobila co vysvětlovat okolo ministra obrany Alexandra Vondry a podivuhodně finančně náročného českého předsednictví Evropské unii.
Ono překrývání se jednotlivých kauz zcela jistě není náhodné, protože náhodný není ani jejich vznik, tedy to, že se novinářům dostanou na stůl příslušné důkazy či alespoň pádné indicie. Bohužel se tak veřejnost dozvídá o nekalých praktikách v horních patrech politiky a byznysu jen ve chvíli, kdy se zveřejnění hodí protistraně v mocenském boji. Na druhé straně se na světlo světa dostávají aspoň střípky do mozaiky, která nám může naznačit, jak to asi chodí „doopravdy“.
Všechny naše kauzičky možná už příští rok smete z jeviště dějin tsunami ekonomické krize. Přesto stojí za to, udělat si nepříliš růžovou bilanci domácích hříchů, které i bez krachujícího eura stačily opět prohloubit apatii mezi občany, zvýšit růst averze k zavedeným stranám a bohužel i zintenzivnit hledání náhradních viníků, jak jsme to viděli a stále vidíme na Šluknovsku.
Právě v uplynulém roce se v Česku začaly formovat základy možné budoucí strany, která slíbí zatočit se všemi od eurobyrokratů po cikány. Příkladem je kauza nejznámějšího vládního úředníka Ladislava Bátory.
Přinášíme seznam sedmi kauz a více či méně závažných příběhů roku 2011, které měly největší dopad na dění v naší politice.
1. Drobil a práskač Michálek
Severomoravský právník a podnikatel Pavel Drobil měl představovat „nový svěží vítr“ v „nové ODS“, která se vyrovnávala s dědictvím éry Mirka Topolánka a jeho pravé ruky Marka Dalíka. Právě proto si ho Petr Nečas vybral do vlády.
Nový místopředseda občanských demokratů se se svou rolí na životním prostředí rychle sžil. Nestačil uplynout ani půlrok a první velký skandál byl na světě. Odstartoval jej tehdejší šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek, dnes symbol (marného) boje proti korupci. Připomeňme, že úředník Michálek se setkal s nátlakem ze strany Drobilova poradce Martina Knetiga, který například údajně požadoval úplatek od banky za to, že si v ní fond uloží nemalé volné peníze. Michálek si rozhovory s Knetigem nahrával, a když přišel za ministrem, ten mu – opět je to zdokumentované na nahrávce – doporučil, aby šel buď na policii, nebo záznamy zničil, protože jinak zničí ony jeho. Michálek marně informoval i Nečase. Premiér donutil Drobila k odchodu z vlády až poté, co se kvůli kauze začala hroutit vláda.
Případem se letos zabývala protikorupční policie. Ta nakonec věc odložila na návrh státní zástupkyně. Policisté přitom tvrdili, že zastavení dostali de facto příkazem. Přesto případ není ještě u konce. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jej znovu otevřel a dospěl k závěru, že rozhodnutí o odložení bylo předčasné.
Co bude dál? Kauza se nejspíš bude táhnout dál. Drobil je stále členem nejužšího vedení největší vládní strany a Michálek bude mezi občanskými demokraty už provždy za „práskače“.
2. Bárta a ABL. Česko pod dohledem
Už loni a znovu letos v lednu vyšlo najevo, že bezpečnostní agentura ABL, kterou vlastnil nepsaný šéf Věcí veřejných Vít Bárta, sledovala politiky ODS, a to konkrétně v Praze 11. Později se ukázalo, že soukromí detektivové měli širší záběr. Bárta to nejdřív odmítal, později musel připustit, že podobnou práci jeho agentura skutečně dělala. Dodnes není jasné, kdo si detektivy najal a proč.
Politická bomba v souvislosti s Bártou vybuchla však až v dubnu. Poslanec a tehdejší místopředseda VV Jaroslav Škárka prohlásil, že od Bárty a lidí z jeho okolí dostával peníze za loajalitu. Sumy v obálkách prý nosili poslanci Michal Babák a Radim Vysloužil. Bárta tvrdil, že šlo o finanční výpomoc. Následně se ke Škárkovi přidala tehdejší předsedkyně poslanců VV Kristýna Kočí s tím, že měla dostat od Bárty půl milionu jako úplatek.
Výsledkem byly táhnoucí se dohady v koalici a následná Bártova rezignace na post ministra dopravy. Petr Nečas v té době vedl mocenský souboj s Hradem o to, kdo je faktickým vládcem v republice. Nečas totiž požadoval nejen Bártův odchod, ale také rezignaci dalších véčkařských ministrů – šéfa strany a ministerstva vnitra Radka Johna a ministra školství Josefa Dobeše. Václav Klaus, který již delší dobu držel ochrannou ruku nad Bártou, však tuto čistku neschválil a po Nečasovi chtěl nejdřív plán dalšího fungování vlády. Výsledkem tahanice byl nakonec Johnův odchod – nejdříve na post vicepremiéra pro boj s korupcí a posléze z vlády. Dobeš se udržel.
Kauza ABL se politikou v Česku táhla jako nastavovaná kaše. V květnu dostala ODS a TOP 09 proti Bártovi další munici. Byly jí zveřejněné plány bezpečnostní agentury z roku 2009 na ovládnutí politiky a veřejných zakázek. V jednu chvíli to dokonce vypadalo na rozpad koalice. Véčka oznámila vypovězení koaliční smlouvy ke konci června, pokud neproběhnou personální změny ve vládě – VV požadovaly odchod ministrů Miroslava Kalouska, Alexandra Vondry a Ivana Fuksy. Tak horké to nakonec nebylo, VV zůstaly ve vládě poté, co se jejich místopředsedkyně Karolína Peake stala vicepremiérkou pro boj s korupcí.
Co bude dál? O tom, jak to bylo s úplatky či půjčkami mezi véčkaři a s plány ABL na ovládnutí politiky, už se veřejnost asi nikdy nedoví.
3. Tluchoř a Kočí, láska ze Sněmovny
Vedlejším produktem kauzy ABL byly tajné nahrávky Kristýny Kočí, které pořídil její spolupracovník. Na nich se mladá poslankyně chlubí, jak spolu s tehdejším předsedou klubu ODS Petrem Tluchořem řídí tuto zem. Například vypráví, že „oni“ mají policii, ale „my máme celou justici“. Rozumy rozdávané poslankyní a ujišťování o tom, že s Petrem (Tluchořem) ještě „nepíchala“, se dokonce staly námětem úspěšné divadelní hry.
Případ nebyl jen úsměvný. Minimálně pro Petra Nečase. Ukázalo se, že Kočí s Tluchořem připravovali puč nejen u véček, ale i v ODS. Výsledkem – údajně podporovaným TOP 09 – měla být nová vládní většina. Tedy bez části VV a ODS. Nečas nakonec proti Tluchořovi, který je spojencem bývalého stranického šéfa Topolánka, ostře vystoupil na jednání poslaneckého klubu a doporučil, aby ho poslanci už nevolili. Tluchoře tak v čele poslanců ODS v květnu nahradil Zbyněk Stanjura.
Co bude dál? Nečas si může oddechnout. Díky amatérismu poslankyně Kočí se zbavil vnitrostranického soupeře nejspíš navždy.
4. ProMoPro. Kalousek vs. Vondra
Případ předraženého českého předsednictví Evropské unii v roce 2009 je další klasickou ukázkou kauzy živené samotnými politiky. Na počátku bylo už v lednu trestní oznámení Kalouskova ministerstva financí kvůli podezřelé zakázce za desítky milionů korun, kterou vládní sekce pro předsednictví tehdy vedená Alexandrem Vondrou z ODS přiklepla bez soutěže firmě ProMoPro. Právě Kalousek šel od začátku tvrdě proti Vondrovi, když zakázku mimo jiné označil za „nestandardní zlodějinu“. Spekulovalo se o tom, že hlavním důvodem je Kalouskova pomsta, respektive varování Vondry, že by jeho ministerstvo obrany nemělo hledat špínu na lidi z Kalouskova okolí.
Ministr financí nakonec Vondrova odvolání z vlády nedosáhl a TOP 09 se od celé věci distancovala s tím, že si případnou korupci v době předsednictví musí ODS vysvětlit sama.
Co bude dál? O Vondrově odvolání z vlády se nadále spekuluje. Nečas si však nemůže dovolit ztrátu dalšího z místopředsedů ODS. O tom, jak to bylo s firmou ProMoPro, se však také nejspíš už nikdy nedozvíme.
5. Kmotři, kteří mají utrum
Praha byla vždycky státem ve státě a platí to i o zdejší politice, v níž došlo k zemětřesení až koncem roku. Dalo se však čekat už dávno předtím. Primátor Bohuslav Svoboda, který měl být pouze fíkovým listem „kmotrovské“ koalice ODS a ČSSD, se vzepřel vedení občanských demokratů vlastně už na začátku. „Vůbec nechápe, že nereprezentuje sebe, ale stranu,“ říkali vlivní občanští demokraté. Svoboda nerespektoval nejen stranu. Už v únoru čelil útokům anonyma vyhrožujícího násilím jeho rodině, jindy mu neznámý pachatel propíchal pneumatiky auta.
Svoboda připomínal svého předchůdce Jana Kasla, když se snažil změnit zaběhané pořádky. Vedení ODS tak přemýšlelo o způsobu, jak se Svobody zbavit. Nápad vypovědět koalici s ČSSD, následně neúspěšně jednat s TOP 09 a pak se vrátit k osvědčenému tandemu, avšak bez Svobody, byl zoufalým pokusem. Svoboda neschopnost svých soupeřů prokoukl a dohodl se s TOP 09 sám. Na svou stranu získal Nečase, avšak ODS v Praze je stále dost silná.
Co bude dál? Nečase čeká souboj s pražskou organizací a Svoboda je na cestě k vymýcení kmotrovských praktik na samém počátku. Představitele starých pořádků přitom nemůže úplně obejít.
6. Kmotři, kteří mají pré
Jiný kraj, jiný mrav. Nebo přesněji, jiný kraj, jiný pohled na onen mrav. Ještě předtím, než Bohuslav Svoboda rozlouskl mocenský boj v Praze, udělal Petr Nečas hned dva kroky, jimiž přímo popřel své sliby o tom, jak bude čistit ODS od politiků-byznysmenů. Nejdříve „vyřešil“ střední Čechy. Do výše zmíněného tluchořovsko-topolánkovského tábora v ODS patřil i ministr zemědělství, Středočech Ivan Fuksa. Počátkem října Nečas poněkud nečekaně prohlásil, že je s ministrem zemědělství dlouhodobě nespokojen, a tak ho hned navrhl k odvolání. Prezident mu promptně vyhověl. Shodou okolností se zrovna v té době konal regionální sněm ODS ve středních Čechách, na němž potřeboval podporu současný regionální šéf Petr Bendl. Od Nečase se mu jí dostalo plnými doušky, když byl jmenován místo Fuksy na zemědělství. Bendl současně obhájil post krajského šéfa a Nečas tak pro celostátní volební kongres, který proběhne příští rok, získal důležité hlasy.
Téměř přes kopírák proběhla výměna ministra průmyslu a obchodu. Rezortní šéf – v rámci ODS nijak významný – Martin Kocourek si naběhl na vidle, když nedokázal vysvětlit, jak se na kontě jeho matky objevilo 16 milionů korun a po trapné tiskové konferenci musel odejít. Nečas využil prázdné židle a obsadil ji šéfem jihočeské ODS Martinem Kubou, známým svým napojením na „knížete z Hluboké“ a „kmotra ODS“ Pavla Dlouhého.
Co bude dál? Nečas bude nejspíš dál mluvit o boji proti korupci, těžko ale ještě někoho přesvědčí, že začal čistit vlastní stranu.
7. Klaus, Bátora, bin Ládin a homosexuálové
Snad o žádném ministerském úředníkovi nebylo sepsáno tolik novinových stran jako o Ladislavu Bátorovi. Tento národovec a účastník seminářů o českém antisemitismu málem zbořil koalici. Důvodem ale byly spíš urážlivé výkřiky než Bátorova nahnědlá minulost. V létě Bátora například o ministru zahraničí a šéfovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi prohlásil: „Chudáček starej, to se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj.“ To rozlítilo Miroslava Kalouska natolik, že žádal, aby z vlády odešel Bátorův zaměstnavatel, ministr školství Dobeš. Kvůli Bátorovi dokonce jeden čas ministři TOP 09 bojkotovali vládu.
Bátora postupně přecházel z funkce ředitele personálního odboru na post zástupce šéfky kanceláře, a nakonec se stal „jen“ Dobešovým poradcem. Se svými výpady na adresu TOP 09 si však nedal pokoj. „Žijeme v době, kterou jsme si nevybrali, a naši zemi řídí nelidské stvůry typu Miroslava Kalouska, které nám zvolili jiní.“ Kalouska rovněž nazval „ubožáckým šmejdem, který si nevidí do huby“.
Bátorovým zastáncem byl od začátku Václav Klaus, který prohlásil, že se na úředníka pořádá hon srovnatelný s někdejší hilsneriádou. Čím déle je Václav Klaus na Hradě, tím víc o sobě dává vědět v souvislosti s „neprezidentskými“ tématy. Na některé věci však má své lidi. V květnu o sobě dal po čase vědět vicekancléř, spisovatel a bývalý novinář Petr Hájek, známý výrokem, že nepochází z opice. Podle Hájka je například život a smrt teroristického vůdce Usámy bin Ládina pouhou mediální fikcí.Pravé konzervativní rozhořčení však přišlo až v srpnu, kdy se v Praze pod záštitou primátora Svobody konalo setkání homosexuálů Prague Pride 2011. Hájek ji označil za „nátlakovou akci a politickou demonstraci pokřiveného hodnotového světa“ a hovořil o setkání „deviantních spoluobčanů“. Hrad si následně notoval s Bátorou a jeho hnutím D. O. S. T.
Co bude dál? Klaus jistě nedá na Bátoru dopustit ani v budoucnu, zajímavé bude sledovat případné formování nové strany. Do politické hry zasáhne i nový subjekt kolem miliardáře Andreje Babiše, jenž ostře kritizuje korupci a který má v současné konstelaci politické scény šanci získat sympatie veřejnosti.
