I kdyby nebylo řečeno nic dalšího, současný shon kolem Donalda Tuska doma i v Bruselu lze v kostce popsat minipříběhy sedmi žen, jež polskému premiérovi tak či onak zkřížily cestu
Ewa Kopaczová (57) Pravá ruka a nástupkyně
Předsedkyně Sejmu, dolní komory polského parlamentu, a někdejší ministryně zdravotnictví patrně převezme po Donaldu Tuskovi funkci předsedy vlády. Je považovaná za bytost ke svému šéfovi zcela loajální; jejím prostřednictvím si Tusk hodlá udržet bezprostřední vliv na polskou politiku i po svém odchodu do Bruselu.
Zdroj: Gazeta Wyborcza, pl.wikipedia.org, Rzeczpospolita, media2.pl
Federica Mogheriniová (41) Eurokolegyně Italská ministryně zahraničí usedne po britské baronce Catherine Ashtonové do křesla první dámy evropské diplomacie. Pro její levostředovou orientaci a dobré vztahy s Moskvou se o ní mluví jako o protiváze Tuska; její nevýhodou je krátká, šestiměsíční zkušenost ve vrcholné politice.
Danuta Hübnerová (66) Odmítnutá veteránka Poslankyně Evropského parlamentu za Občanskou platformu a akademická ekonomka byla první kandidátkou na novou polskou eurokomisařku (v té roli již působila v letech 2004 až 2009). Nakonec vláda vybrala vicepremiérku Bieńkowskou; podle komentářů deníku Gazeta Wyborcza Tusk Hübnerové nedůvěřuje a ona „jeho nemá ráda, a navíc má příliš nezávislé názory“.
Elżbieta Bieńkowská (50) Souputnice Polská vicepremiérka a Tuskova pravá ruka. Původně se o ní smýšlelo i jako o jeho možné nástupkyni, ale postupně vyšlo najevo, že není dostatečně těžkou vahou. Když se Tusk rozhodl přijmout eurofunkci, z ministryně pro infrastrukturu a rozvoj (nový resort, který vznikl až loni v listopadu s jejím nástupem) se přes noc stala kandidátka číslo jedna na eurokomisařku.
Helle Thorning-Schmidtová (47) Poražená konkurentka Předsedkyně dánské vlády se ucházela o post „evropského prezidenta“ a dlouho byla považována za favorita číslo jedna. Za konečný neúspěch první ženy v čele vlády Dánského království (a tamní sociální demokracie) může krize na Ukrajině, jež od týmu dvou nominálně nejvyšších představitelů Unie vyžadovala důraz na zahraniční politiku; ta není její nejsilnější stránkou.
Małgorzata Tusková (57) Budoucí první eurodáma Podle polských médií to byla manželka, kdo přesvědčil zprvu neochotného premiéra, aby opustil svou zemi a vydal se na politický výlet do Bruselu. „Lepší peníze, prestiž a méně problémů v práci,“ odpověděla Małgorzata na dotazy novinářů, proč se jí budoucí změna manželova působiště zamlouvá. „Alespoň mluví pravdu,“ komentoval její výrok britský deník The Daily Mail.
Angela Merkelová (60) De facto šéfová To se nemění: ať už Tusk úřaduje z Varšavy, nebo z Bruselu, hlasu německé spolkové kancléřky (60) bude muset naslouchat pozorněji než kterémukoli jinému. Dosud tak činil (šlo mu to dobře, protože vládne plynnou němčinou) a vyplatilo se: právě podpora Merkelové byla pro jeho jmenování do funkce prezidenta Evropské rady klíčová.
