Předejít reálné hrozbě bankrotu malých a středních podniků a živnostníků lze podle jejich asociace například odkladem plateb na sociální a zdravotní pojištění, dočasným odpuštěním záloh na energie a zproštěním povinnosti vyplácet odstupné.
„Pustit chlup, aby nezkrachovaly firmy a lidé nepřišli o práce, není chybné rozhodnutí,“ tvrdí na adresu vlády šéf asociace malých a středních byznysmenů Břetislav Ošťádal.
Kritizujete současné protikrizové kroky pro jejich zdlouhavost. Tvrdíte, že podnikatelé potřebují pomoc mnohem rychleji, nejlépe okamžitě.
Protože jinak už bude pozdě. Podniky nyní nehrají o úspěch, ale o přežití. I z posledního jednání tripartity jsem si odnesl dojem, že vláda nejenom spí, ale stále si neuvědomuje, že hospodářský průšvih je hodně veliký. Malé a střední podniky zaměstnávají 2,5 milionu lidí. Přes čtyřicet procent těchto firem hlásilo v lednu více než třicetiprocentní propad počtu zakázek. Budeme muset snižovat počty zaměstnanců, kdybychom propustili dvacet procent, tak je to půl milionu lidí. To je dost veliká hrozba. Nevím, proč s tím stát nechce něco dělat. Když nepomůže malým a středním podnikům, tak zkrachují.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků sama navrhla opatření, která by mohla firmám do 250 zaměstnanců rychle pomoci. Například, aby stát za společnosti platil odstupné propuštěným zaměstnancům.
Jde o úpravu nepružného zákoníku práce. Kde má podnik, který těžko odolává krizi, vzít, a s prominutím nekrást, peníze na pět měsíčních platů lidem, pro něž nemá práci? Proto přicházíme s tím, aby stát vytvořil fond na podporu malých a středních podniků, z něhož by se financovalo odstupné a tím se zachránila další pracovní místa. Ovšem podpořeny by byly jen firmy, které mají nějaké zakázky a budou schopny je prezentovat. Ten, kdo je nemá, udělá lépe, když pošle firmu do insolvence. V takovém případě nemá cenu podnik zachraňovat.
Díky navrhované pomoci udrží podniky určitou zaměstnanost. Podle odhadu na 60 až 70 procentech stavu roku 2008. V případě, že tato pomoc od státu nepřijde, bude nezaměstnanost podstatně vyšší, a stát tyto prostředky utratí v ještě větší míře na sociálních dávkách.
Podniky by peníze za odstupné posléze státu vrátily?
Ne. Byl by to systém něco dáš a dostaneš, něco za něco. Stát tím, že pomůže firmám rozloučit se s lidmi, které nepotřebuje, získá od malých a středních podniků zachování určité zaměstnanosti. Kdybychom museli platit odstupné, může nás to natolik finančně postihnout, že zavřeme celou firmu a o práci přijde mnohem víc lidí. Když můžeme uvažovat o ekonomické pomoci Lotyšsku ve výši pěti miliard korun, což je v rámci mezinárodní spolupráce samozřejmě správné, proč bychom nenašli peníze pro naše podnikatele? Může se stát, že nebudeme na odstupné mít, lidé se s námi budou soudit, bude to trvat spousty let a nepřispěje to k dobré náladě. Kdybych měl, tak bych lidem rád peníze dal a v dobrém se rozešel. Ale když nemám a rozhoduji, zda potopím firmu a o práci přijde mnohem víc lidí, tak je logické, že usuzuji jinak.
To je pomoc podnikatelům, kterou by financoval stát. Navrhujete i odklad plateb sociálního a zdravotního pojištění. Kdy by tento dluh firmy splatily?
Ministerstvo práce a sociálních věcí už trochu uvažuje o odkladech plateb, když se firma dostane do insolventního řízení. To už je pokrok. Ovšem my bychom uvítali vstřícné jednání úředníků i v případě, kdy přijdu na sociální správu jako majitel či ředitel společnosti s návrhem, že odvody zaplatím později. Řeknu, teď na ně nemám, ale mám zakázky a potřeboval bych odklad na čtyři měsíce. Jakmile se vzpamatuji, tak vypracujeme splátkový kalendář, ne třinácti, ale šestatřicetiměsíční, a já vám to postupně splatím. Od vás chci, abyste mi počkali a nepenalizovali mě. To by byla bezúročná půjčka státu. Dnes je to nastavené tak, že jednou nezaplatíte, přijde upomínka a následuje exekuce.
TRANSGAS JE ZATÍM VSTŘÍCNĚJŠÍ NEŽ ČEZ
Asociace by uvítala i dočasné odpuštění záloh na energie. To je ovšem problematické řešení, protože by postihlo soukromé plynárenské, teplárenské či elektrárenské společnosti. Jedině snad na ČEZ by mohl stát zatlačit, ale na ostatní těžko.
Už jsem začal jednat, aby nám zálohy na dodávky elektřiny, plynu a tepla předčasně neodčerpávaly peníze. Byl jsem na představenstvu Svazu průmyslu a dopravy. Máte pravdu, neslibuji si od toho moc, protože i oni mají problémy. Je to otázka jednání, ale obchodní ředitel RWE Transgas nebyl úplně proti. Ne že by toto opatření zavedli jednorázově, ale nevylučují, že by byli vstřícnější při vyjednávání výjimek. Dalo by se prý se zálohami něco dělat u firem, které dosud bez problémů platily.
Ze společnosti ČEZ, byť jsem mluvil s generálním ředitel Martinem Romanem, který slíbil jednání, se zatím ještě neozvali. Zato Transgas hned druhý den po jednání Svazu průmyslu volal. Kdyby vláda pozvala kapitány energetických společností a navrhla jim toto řešení, které je nemůže položit, tak by to bylo dobré.
Vám na vládě hlavně vadí, že nejedná rychleji?
Ministr financí Miroslav Kalousek argumentuje možným tříprocentním schodkem maastrichtské dohody. Ministerstvo financí varuje, že pokud letos klesne růst české ekonomiky pod jedno procento, Česko přestane plnit maastrichtské kritérium pro deficit veřejných financí. Neuvědomují si, že krátkodobé překročení těchto pravidel může způsobit to, že je snáz budeme plnit. Když nepomohou průmyslu v zachování zaměstnanosti, tak lidé skončí na úřadech práce a stejně jim budou muset platit. Ale až se nastartuje ekonomika, tak už tu podniky nebudou. Když malá či střední firma jednou zkrachuje, tak už ji nikdo neroztočí. Když půjde do konkurzu, majetek se rozprodá pod cenou, tak se těžko opět obnoví.
Kalouskův argument, že do této situace jsme se dostali kvůli neúměrné zadluženosti, a proto nechce se státem udělat totéž, zní velice rozumně a logicky…
On má možná pravdu, že už mu nikdo nepůjčí peníze. Chápu, že státní dluh nás stojí vysoké úroky a jednou by je rozpočet nemusel unést. Je to třeba vyvážit, zvolit, co je potřebnější. Pustit chlup, aby nezkrachovaly firmy a lidé nepřišli o práce, není chybné rozhodnutí. Podle statistických údajů tvoří malé a střední firmy stěžejní část hospodářství, neboť představují 99 procent tuzemských společností, zaměstnávají 61 procent všech zaměstnanců v Česku a podílejí se 35 procenty na tvorbě hrubého domácího produktu.
Jsou malé a střední firmy také tak závislé na vývozu?
Živnostníci asi ne, pokud nedělají dealera. Ale u malých a středních podniků bych řekl, že jsou na tom stejně jako ty velké. Podle statistik 45 procent vývozu dělají v Česku malé a střední firmy.
V EKONOMICKÉ RADĚ CHYBĚJÍ PRAKTICI
K vašim protikrizovým návrhům ještě patří posílení programů a rozšíření záruk Českomoravské záruční a rozvojové banky při poskytování úvěrů.
Bez rychlé finanční pomoci nebudou všechna navržená opatření účinná. I vláda uvažuje o tomto návrhu, jde jen o velikost částky. Od února bude poskytovat Českomoravská záruční a rozvojová banka záruky za provozní úvěry. Celková hodnota subvencí prý dosáhne tří miliard korun. Když nebudou mít firmy zajištěn starý úvěr, tak jim nový nikdo nedá. My už od roku 2000 navrhujeme, že je třeba vyčlenit pro Českomoravskou záruční a rozvojovou banku nejméně deset miliard.
Zatím jsme se věnovali návrhům malých a středních podniků a živnostníků. Své už také doporučila Národní ekonomická rada vlády. Co vám přijde smysluplné?
BŘETISLAV OŠŤÁDAL (60)
Absolvent Českého vysokého učení technického, obor ekonomika a řízení strojírenské výroby. V technických funkcích působil ve Vítkovických železárnách a ČKD Trakce. V roce 1992 založil vlastní firmu Elektromechanika Úvaly zaměstnávající 50 lidí, která nabízí obchodní služby, projektování, zpracování kovů a zakázkovou kovovýrobu. V devadesátých letech pochopil nutnost společného postupu a hájení zájmů podnikatelů a spolu s dalšími šesti byznysmeny, mezi které patřil i exministr průmyslu Miroslav Grégr, založil v roce 1990 Svaz průmyslu a dopravy. V jeho čele stál deset let, dodnes je čestným členem. Od roku 2000 předsedá Asociaci malých a středních podniků a živnostníků. Je ženatý, má dvě dcery, a přestože dříve sportoval – hrál házenou, dnes tvrdí, že jeho největším koníčkem je práce.
Určitě se tam najde moře chytrých opatření. Například snížení mzdových nákladů pro firmy přes úlevy v sociálním pojištění a zrychlené odpisy hmotného majetku. Kdyby se zavedly třeba odpisy hned, mohou být dobrým stimulem. Nebudu tvrdit, že v Česku není firma, která nemá peníze v hotovosti. Když je pustí a odepíše, jenom dobře, protože zvýší poptávku a obrat. Pokud bude moci odepsat stroje v jednom roce, bude to výborné. Jsou tu firmy, které by byly tímto způsobem schopny zainvestovat. Spousta návrhů je ale dlouhodobějších. Na Svazu průmyslu jsem hovořil o tom, že nemá cenu přijímat opatření, která by byla účinná za rok. My potřebujeme opatření teď hned, nejlépe dokonce včera. Na to se zatím moc neslyší.
Ovšem složení ekonomické rady, pokud vím, vás příliš neuchvátilo.
Protože jsou v radě samí teoretici. Není tam ani jeden mikroekonom, praktik, který by věděl, jak to chodí v podnicích. Martin Jahn je dobrý představitel Škody Auto, ale pořádně firmu zespodu neviděl. Jsou tam lidé, kteří nevědí, co je černé řemeslo, co znamená založit a vést vlastní fabriku. Věřím, že by se fundovaní odborníci z provozu ekonomické radě hodili.
Vy sám byste si našel čas? Není problém v tom, že lidé z praxe nyní mají dost starostí s vlastními firmami?
Můžete mít pravdu. Kdyby mě někdo vyzval, tak já řeknu ne, protože je mi bližší košile než kabát. Na druhou stranu, když vezmu tripartitu, která se schází po osmi zástupcích za odboráře, zaměstnavatele a vládu a dalších 15 poradců, tak je to těleso, které pomalu nemá smysl, protože než se každý vypovídá, tak na vlastní diskuzi ani nezbývá čas. Chtělo by to zúžit po čtyřech z každé skupiny, aby byl čas si věci vyříkat. Totéž bych navrhl ekonomické radě, aby byla víc tvůrčí, dynamická, blíž životu.
VLÁDA I OPOZICE BY MĚLY TÁHNOUT ZA JEDEN PROVAZ
Nedostatečnou razantnost kritizujete i u Hospodářské komory.
Myslím si, že Hospodářské komoře nepřísluší lobbovat a hovořit do podmínek podnikání. Byla zřízena jako servisní organizace podnikatelů. K lobbování a prosazování zájmů podnikatelů jsou tady svazy. Buď by se do vyjednávání neměla komora vůbec plést, nebo by měla být razantnější. Hospodářská komora už v minulém volebním období trochu utekla do politické strany, když ji reprezentoval člen KDU-ČSL, nyní je zase Petr Kužel členem ODS. Je logické, že se mu těžko kritizují kroky vlády, politické členství může být v tomto případě na překážku. Vedení naší asociace je proto přísně nestranické.
Když hovoříme o politických stranách, vy zastáváte trochu idealistický názor, že v době krize by měly všechny partaje táhnout za jeden provaz.
Situace je tak vážná, že by si měli všichni sednout za jeden stůl a vymýšlet společná opatření, která pomohou republice z krize. Milionářská daň, snížení daní, třináctý důchod, to jsou žabomyší války. Je třeba se dohodnout na opatřeních, která všichni uznají, že pomohou. Když to neudělají, skončí všichni na smetišti dějin. Přitom všechny politické strany by mohly jenom získat, ale pokud se budou chovat jako dosud a krize se bude prohlubovat, do peněženek bude čím dál hlouběji, tak jim to národ nedopustí. Lidé nejsou slepí.
Nebojí se podnikatelé milionářské daně?
Ať ji zavedou, bude to jen gesto. Ti, kteří mají veliké peníze, je stejně zdaňují někde jinde. Možná to postihne pár lidí, ale to nic neřeší. Já mám ve firmě přes 60 milionů roční obrat, ale že bych si vyplácel sto tisíc měsíčně, kde bych na to vzal. To dost dobře nejde.
Jaké máte signály z regionů, jaká odvětví jsou postižena nejvíce?
Vidím dobře do strojírenství, a to je na tom dost špatně. Sklářství, to se ví všeobecně. Textil a obuvnictví, to už tu téměř neexistuje. Za chvilku začnou křičet služby, protože zanikající firmy už nebudou potřebovat stravování, úklid a podobně. Tady postupně začnou lidé také přicházet o práci. Je to vidět na příkladu jihlavského Bosche, který s sebou strhl právě menší firmy, které mu poskytovaly stravovací, uklízecí, opravárenský i dopravní servis.
Profese mohou být ohroženy prakticky všechny, technicko-hospodářští pracovníci, asistentky, projektoví manažeři, ale i obsluhy kantýn, pomocné síly v provozech a v kuchyních, pracovníci v obchodech, řízení výrob, technici, dělníci, skladníci, řidiči, obráběči kovů, lisaři a svářeči. Bohužel jde i o profese, ve kterých se loni velmi obtížně sháněli pracovníci.
Kontaktují vás členové asociace, že by byli před krachem a volají o pomoc?
Mezi čtyřma očima to slyším téměř denně. Oficiálně si nikdo nedovolí říct: Já jsem na tom špatně. Kdyby se to dozvěděla jeho financující banka, začne větřit a bude mít problémy. I konkurence by toho využila, což je logické, když se dnes tak těžko shání práce.
ODBORY NEBUDOU JEN PŘIHLÍŽET, JAK PROPOUŠTÍME
Byl jste na posledním jednání tripartity. Jaké mají v této době podnikatelé vztahy s odboráři?
Bohužel teď mají odbory víc pravdy o vážnosti situace, než by bylo zdrávo. Co se týče kolektivního vyjednávání, tak momentálně na nic netlačí, až prý jim někteří lidé nadávají, že jsou pasivní, že je víc nehájí. Vzhledem ke krizi se chovají velice seriózně. Vědí, že situace je špatná, a budou-li tlačit na zaměstnavatele, ničemu nepomohou. Jakmile ovšem k něčemu dojde, odbory budou strkány k útoku. Nemohou se jen dívat, jak budeme zaměstnance propouštět. Měli bychom si všichni uvědomit vážnost situace a jednat společně – odbory, zaměstnavatelé, vláda, opozice.
Věříte, že nezaměstnanost vzroste jen o procento, jak tvrdí ministerstvo financí?
Jednoprocentní nárůst už bude v dubnu. Ale já nechci být ten, kdo bude strašit, malovat čerta na zeď. Doufám, že se pletu, že krize bude krátkodobá a nezaměstnanost nepřekročí deset procent. Ona situace se zaměstnanci v malých a středních firmách je jiná než ve velkých. Já například všechny pracovníky znám, polovina lidí v mojí formě dělá od roku 1992, tykám si s nimi, znám jejich rodinné problémy. Ve firmě s lidmi žijete, nadáváte si i odpouštíte, stejně jako v rodině. I proto mám obavy z nezaměstnanosti a propouštění. Zatím veřejně nikdo nevyhlašuje snižování stavů, protože firmy mají úvěry a banky jsou hrozbou, jak se dnes chovají. Hned při nejmenším signálu útočí. Přitom, kdyby byly peníze v oběhu, hned by se lépe dýchalo.
Ale nekomunikovat s bankou může vést k ještě větším problémům…
Já osobně si na banky nemohu stěžovat. Ale od jiných slyším hrůzy. Možná, že podnikatelé opravdu s bankou špatně komunikují. Měli by si uvědomit, že je potřeba s bankami jednat včas. Vždy musí první krok udělat ten, kdo něco žádá. Doporučuji jít dřív, když se firma dá ještě zachránit. Totéž platí o sociální správě. Jsou i úředníci, se kterými se dá jednat, domluvit splátkový kalendář. Všechno je v lidech, ti rozumní udělají, co mohou.
