„Přijde mi, že někteří klienti mají pocit, že jim banka musí úplně všechno poskytovat zadarmo. Když ale jdete ke kadeřníkovi nebo když čerpáte energie, tak za to taky platíte,“ říká Miroslav Lukeš, generální ředitel MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko.
V prvním díle rozhovoru s Miroslavem Lukešem sme mluvili o tom, jak budeme v budoucnu platit v obchodech a proč podle něj nebudou existovat hotové peníze.
Dnes se budeme ptát hlavně na bankovní trh. Na nástup nových bank a ostrou válku o klienta, o tom, proč snížení mezibankovních poplatků nepřineslo zlevnění zboží a o tom, jestli si se svojí kartou budete moct nadále vybírat peníze z jakéhokoli bankomatu, nebo jestli dojde hrozby velkých bank, že svoje bankomaty pro „cizí“ zavřou.
Je nějaký důvod, proč jsme si v Česku ještě nezvykli na kreditní karty?
Počet uživatelů kreditních karet tu není tak malý, jak by se mohlo zdát. Velký nárůst jsme v poslední době zaznamenali v oblasti prémiových kreditních karet. Afluentní klientela využívá kreditky stále víc jako úvěrový a transakční nástroj. A do budoucna bude kreditních karet určitě přibývat, protože v nich banky stále vidí potenciál. Těžko to ale změní vedoucí pozici debetních karet, v Evropě převážné platíme ze svého účtu.
Většina Čechů pořád nezná rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Všemu prostě říkáme kreditka. Změní se to někdy?
Možná s mladšími generacemi, které na tom už budou líp s finanční gramotností a budou se víc orientovat v bankovních produktech.
V posledních dvou letech se hodně diskutovalo o evropské regulaci mezibankovních poplatků. Od loňského prosince platí i u nás nařízení, podle kterého měly obchodníkům výrazně klesnout poplatky za přijímání platby kartou. Jak to vypadá v praxi?
Mluvilo se o tom, že regulace mezibankovních poplatků přinese zlevnění zboží v obchodech a také větší prosazení elektronických plateb. Obavy byly naopak z toho, že se banky budou chtít zahojit na jiných poplatcích.
A jak to vypadá v praxi? Levnější zboží v obchodech, zejména ve velkých obchodních řetězcích, které by si to mohly dovolit, jsme zatím nezpozorovali. Akceptace platebních karet se v Česku rozšiřuje přirozeně, proto tu nevidíme žádný významný přínos regulace mezibankovních poplatků.
No a banky se samozřejmě následky regulace, v tomto případě jde zhruba o výpadek zhruba tří miliard korun, snaží dohnat jinde.
Neobáváte se toho, že by se paradoxně platební karty mohly začít používat míň? Narážím například na to, že některé banky navýšily poplatek za platbu kartou v zahraničí, takže se v určitých případech vyplatí zajít do směnárny a platit v cizině hotovostí.
Pro klienty to není nic příjemného a byl bych radši, kdyby se to nedělo. Na druhou stranu chápu banky, že při tak obrovském výpadku příjmů musí na situaci nějak zareagovat.
I ony ale vědí, že k poplatkové politice musí přistupovat velmi obezřetně, protože český bankovní trh je velmi konkurenční. Banky se teď snaží klienty zuby nehty udržet. Spíš tedy zdražují klientům, kteří jejich služby nepoužívají aktivně.
A zlepšila se v souvislosti s regulací mezibankovních poplatků alespoň pozice středních a menších obchodníků, nebo si polepšili jen ti největší?
Menší obchodníci jsou v nevýhodě, což ostatně přiznala i Evropská komise ve své dopadové studii. Velcí hráči na trhu si už díky regulaci lepší podmínky u bank dojednali, ti menší zpravidla nikoliv. Nezbývá jim nic jiného, než se aktivně začít zajímat o to, kolik vlastně bankám za využívání terminálu platí. Budou hledat a vyžadovat výhodnější nabídky jako třeba zákazníci telekomunikačních společností nebo dodavatelů energií.
Takže pokud se obchodník sám neozve, budou mu dál platit stejné podmínky jako před regulací poplatků?
Ano. Pokud chce dosáhnout na podmínky, které reflektují regulaci mezibankovních poplatků, musí se vydat za svojí bankou a změnit stávající smlouvu.
V Česku s nástupem nových bank rozhořel nesmlouvavý boj o klienty. Velké banky s hustou sítí bankomatů například hrozily, že ke svým přístrojům zamezí přístup klientům malých bank…
Výběr z bankomatu by měl být levný. Pokud je zdarma, tak na tom nevidím nic divného. Když někdo chce, aby se platilo kartami, nemůže přece chtít vysoké poplatky z bankomatů. Vyšší poplatky paradoxně vedou k tomu, že lidé vybírají najednou větší hotovost najednou, protože každý další výběr je drahý, a když už mají hotovost v peněžence, tak ji použijí místo karty.
Odhlédněme ale od konkurenčního boje, ke kterému tady dochází, a pojďme se na to podívat s odstupem. V celé Evropě se v posledních letech mezibankovní poplatky za využívání bankomatů snižují. Údržba i výměna přístrojů je nižší, protože obecně klesá i cena technologií. Další budování bankomatové sítě ale není nezbytné, protože v Česku stejně jako jinde v Evropě je už podle mě bankomatů dost.
Přestože máme při přepočtu na obyvatele nižší počet bankomatů než třeba ve Španělsku, tak si nemyslím, že by nám tady chyběly. To platí zejména pro města, ale i v odlehlejších částech by jednou mohly vzniknout alternativní modely výběru hotovosti, například cashback nebo ve spolupráci s poštou.
| Miroslav Lukeš |
|---|
| Působil více než šest let u McKinsey & Company, kde se zaměřoval na strategie, sales a marketing v oblasti financí, hi-tech a telekomunikačních služeb. Měl také na starosti strategické plánování v GE Money Bank. V listopadu 2011 přišel do MasterCard, kde je nyní generálním ředitelem MasterCard Europe pro Českou republiku, Slovensko a Rakousko. Získal titul MBA na INSEAD, kde byl oceněn jako nejlepší student, vystudoval finance a IT management na Vysoké škole ekonomické v Praze a program Joint European Studies. |
Říkáte, že cena mezibankovních poplatků za výběr z bankomatů dlouhodobě klesá, MasterCard ale bude tento rok zdražovat. Proč?
Naše poplatky za výběry z bankomatu, které si mezi sebou platí banky, za poslední tři roky klesly asi o deset korun. Letošní zdražení bude určitou korekcí. Rozhodně nemáme v plánu zvyšovat tento poplatek nad evropské poměry. Na českých bankomatech není nic tak zvláštního, aby se za výběr muselo platit víc, než je běžné v jiných evropských státech.
Je podle vás dlouhodobě udržitelná strategie menších bank, které klientům výběry z cizích bankomatů hradí ze svého?
Myslím, že ano. Banky totiž můžou na klientech vydělávat úplně někde jinde. Paradoxně je ale stávající situace důsledkem politiky velkých bank, které se snažily propagovat vlastní bankomatovou síť a cizí bankomaty zdražily. Zavedly tedy pro své klienty rozlišování mezi výběrem z vlastního a cizího bankomatu, a protože ten rozdíl nastavili velký, klienti se na poplatky za bankomat zvykli zaměřit, takže dnes tyhle poplatky patří mezi hlavní parametry při výběru banky.
Toho samozřejmě využívají menší banky při akvizici klientů. Velké banky si příliš nechtějí připustit, že je to reakce na jejich minulou poplatkovou politiku. Mimochodem, v řadě jiných zemí to takhle vůbec nefunguje, klienti nemají rozdílné poplatky u svých a cizích bankomatů.
Když šéf Komerční banky Albert Le Dirac’h zahrozil, že by mohl cizím klientům omezit přístup k bankomatům, malé banky se nechaly slyšet, že pokud se budou dál zvyšovat poplatky, pustí se do budování vlastní bankomatové sítě. Je podle vás tento scénář možný?
Domnívám se, že malé banky skutečně uvažují o vlastní síti bankomatů. Je celkem pochopitelné, že nechtějí být, jak říkají, rukojmí velkých hráčů. Vybudovat a udržovat síť bankomatů už dnes navíc není tak drahé, jako bývalo před deseti lety. Můžou také vznikat bankomatové aliance, případně sem může přijít nějaký hráč, od kterého budou menší banky outsourcovat.
Ale nemyslím si, že to bude nezbytné. Bankomatová síť je zkrátka efektivnější, pokud je sdílená a využívají ji i cizí klienti. Kdyby se někdo snažil omezit přístup klientům cizích bank ke svým bankomatům, tak je to pro něj paradoxně dražší řešení a prodělá.
Jaký je z vašeho pohledu největší přínos nástupu nových bank?
Myslím si, že to popohnalo inovace a do jisté míry i finanční gramotnost. A týká se to nových i starších hráčů. Lidé mnohem víc využívají přímé kanály, ať už internet nebo mobilní bankovnictví. Je ale potřeba podotknout, že k výběru banky podle poplatků a inovací v obsluze klienta dochází za situace, kdy je český bankovní sektor extrémně stabilní a bezpečný, takže klienti neřeší důvěryhodnost té které banky.
Spoléhají na to, že dohled centrální banky je ochrání, protože je kvalitní – a on kvalitní opravdu je. Banky i při poklesu poplatků mají stále dostatek kapitálu. V řadě jiných zemí vidíme, že to není vůbec samozřejmé. Už jsme zapomněli na to, jak vypadaly problémy bank v devadesátých letech a jaký dopad může mít jejich nedostatečná kapitálová přiměřenost na naši ekonomiku. Proto si můžeme zaměření na inovace dovolit.
Pokračování rozhovoru najdete na serveru Peníze.cz
