Nejsou lidi. To je problém, který trápí řadu průmyslových i jiných podniků v celé České republice. Co s tím? Nápady, které předkládá generální ředitel a většinový akcionář Slováckých strojíren Jiří Rosenfeld, jsou logické, ale politicky neprůchodné.
Rosenfeld doporučuje, aby vysokou školu studovalo jen 40 až 45 procent populačního ročníku. Ostatní mají jít po střední škole pracovat. Současně by odboural bariéry pro příchod Ukrajinců, Moldavanů, Srbů a dalších cizích pracovníků. Zvýšil by také věk odchodu do důchodu – klidně na 70 let.
Šéf Slováckých strojíren jde v této oblasti sám příkladem. Sedmdesáté narozeniny oslavil v dubnu a do penze se zatím nechystá. „Nemám důvod, pokud bude sloužit zdraví, nepokračovat ve své dosavadní práci. O svém nástupci intenzivně přemýšlím, ale nechci o tom mluvit,“ říká Rosenfeld.
Nejvyšším manažerem ve Slováckých strojírnách jste již skoro dvacet let. Co všechno se za tu dobu změnilo?
Zásadní proměna, kterou jsem musel řešit po nástupu do vedení firmy v 90. letech, byla změna výrobního programu v důsledku ztráty stávajících trhů východní Evropy, zastavení vojenské výroby a prosazení se na nových trzích. Nemalé úsilí jsme věnovali oddlužení firmy, zajištění jejího financování a jeho převedení na trajektorii pozitivního cash flow. Nemám rád dluhy. Když zboží objednáte, musíte ho i zaplatit. V posledních letech došlo v naší firmě ke značnému technologickému posunu.
Co si pod tím můžeme představit?
Jednak jsou tu úplně nové výrobní technologie dělení materiálu pomocí vodního paprsku, ale také využívání laserových technologií nejen pro dělení materiálu, ale i pro speciální svařování. Výrobní základna naší firmy je na úrovni předních evropských výrobců. Od nástupu do funkce až po současnost každý den věnuji mnoho času práci s lidmi. Věřte, že to je to nejsložitější, co musím řešit.
Vaší strategií je mít široké výrobní portfolio a nezáviset na malém počtu odběratelů. Daří se vám to v praxi?
Výrobní portfolio zahrnuje produkci uplatnitelnou na vyspělých trzích, především evropských. Jedná se například o mobilní drtiče kamene, technologické celky pro ocelárny, nůžkové plošiny, hydraulické válce, ocelové konstrukce mobilních jeřábů, silniční stavební stroje, obráběcí stroje a další. V rozhodující míře se jedná o kusovou nebo malosériovou strojírenskou výrobu. Naší strategií je zaměřit se na ekonomicky lukrativnější zakázky – i za cenu snížení počtu našich zákazníků. Dále pak efektivnějším využitím stávající pracovní síly cestou lepší organizace práce – při současném zvýšení mezd v závislosti na odvedeném výkonu.
Mezi zástupci českých průmyslníků jsou dva názorové proudy. Jedni odmítají embargo a přáli by si co možná nejvstřícnější vztah k Rusku, Číně, Íránu a podobným zemím. Druzí si drží odstup od zemí, kde jsou porušována základní lidská práva. K jakému názoru máte blíže?
Embargo podle mě nepatří do kategorie podnikání. Je to politická záležitost a nástroj politiků, jak prosazovat a obhajovat své zájmy. Když zavedeme embargo, vždy se najde někdo, kdo nás na trhu nahradí, což se například v případě Ruska stalo. V souvislosti s dodržováním lidských práv a svobod však stojí za diskusi, zda v dané době má mít přednost pohodlnější život, nebo větší ziskovost. Poučme se z historie a nechť si každý sám odpoví na tuto otázku.
Když se podíváte na vývoj průmyslu za posledních 30 let, jsou tam i nějaká slabá místa?
Podle mě jsme ztratili schopnost dodávat ucelené investiční celky či soubory na klíč a finální výrobky. Stala se z nás v převážné míře subdodavatelská ekonomika. Pomíjím tím výjimku v oblasti dopravních prostředků a automobilového průmyslu, i když ten je součástí nadnárodních koncernů. Prostě svět se posunul, zejména technologicky, a my jsme dostatečně nezachytili trend, především ve strojírenství.
Dílna Evropy. Česko se stalo obětí vlastního úspěchu
Poslední známé výsledky Slováckých strojíren za rok 2016 ukazují na nemalý pokles tržeb. Už se vám daří lépe?
Výsledek byl v roce 2016 ovlivněn postupnou realizací restrukturalizace některých závodů Slováckých strojíren. Především se to týkalo závodu v Mostě-Komořanech, kde jsme museli propustit většinu zaměstnanců. Důvodem byl útlum aktivit údržby v oblasti těžby uhlí. Výsledek v roce 2017 byl již mnohem lepší. Letos se vracíme ke strategii růstového zaměření. Výhled však musí vycházet z předpokladu, že se výrazně nezmění k lepšímu situace na trhu práce a že se nepodaří změnit politiku státu při zaměstnávání cizinců. Již dnes u nás zaměstnáváme 130 cizinců z Ukrajiny, Moldavska či Vietnamu a musím říci, že patří k našim nejlepším pracovníkům. Pokud by to bylo možné, hned bych zaměstnal další dvě stovky.
Dostáváme se k "oblíbenému" tématu snad všech českých manažerů a podnikatelů. Všichni si stěžují, že "nejsou lidi" a firmy se doslova perou o nedostatkové techniky a dělníky
Nejsme v tomto žádnou výjimkou. Mám obavy zejména z dalšího vývoje. Na to, co dnes nastalo v oblasti lidských zdrojů, jsem upozorňoval již před patnácti lety, ale marně. Mé obavy vycházejí z faktu, že v období následujících deseti let odejde do důchodu 1,5 milionu lidí, ale na trh práce jich přijde jen 900 tisíc. To je o 40 procent pracovníků méně. Následně v dalších deseti letech bude rozdíl 22 procent. Nečeká nás v této oblasti žádná příjemná perspektiva, když lidé nejsou a nebudou. Tak kde je chcete brát? Pokud však chceme v této zemi zachovat průmysl, už je pět minut po dvanácté. Jde zejména o změny v obsahu výchovy nové generace, která je zásadní. Podle mě systém školství kolabuje a platy jeho odbornou úroveň nezvednou. Když dnes přidáte učitelům, tak budou učit kvalitněji, ale stále tu budou chybět odbornosti potřebné za sedm nebo deset let.
Předpokládám, že nemáte radost z množství různých vysokých a vyšších odborných škol, které chrlí desítky tisíc absolventů s nejistou perspektivou
Nejedná se jen o počet vysokých škol, kterých je zbytečně moc. Studovat vysokou školu by podle mého názoru mělo jen 40 až 45 procent populačního ročníku. Další změna mnoho lidí vyděsí, ale zvýšil bych důchodový věk na 73 let.
Proč zrovna cifra 73?
Je to prvočíslo. Ale stačilo by i 68 nebo 70 let. Samozřejmě, že sedmdesátníci nebudou moci pracovat jako strojaři nebo soustružníci, ale proč by nemohli pracovat ve službách nebo na úřadech místo mladších lidí?
Když jsme u citlivých témat, nelze se nezeptat: čerpáte evropské dotace? Pomáhají vám při modernizaci firmy?
Ano, čerpáme dotace a pomáhají nám při rozvoji a modernizaci technologické základny. Jejich využívání má však i své nevýhody. Například administrativní náročnost přípravy a následného vyhodnocování dotací vyžaduje zapojit do procesu externí kapacity, které něco stojí. Já dotaci nechápu jako dar, ale jako finanční příspěvek od státu, který budu využívat ve svůj prospěch.
Přečtěte si:
Byznys s Německem posouvá Česko na žebříčku průmyslových velmocí
Kolem přidělování dotací je hodně závisti. Ten dostal 50 milionů, někdo jiný jen 50 tisíc
Že to někoho znevýhodní nebo mně poskytuje výhodu? Tak to v podnikání chodí. Patří to k nastaveným podmínkám trhu a k nim patří i peníze od státu. Ty jsou však podmíněny řadou závazků, což si však mnoho firem neuvědomuje. Jako spravedlivější bych viděl zabudování dotační podpory státu do systému odvodových povinností, tedy daní a odvodů na sociální zabezpečení. Pokud by to bylo správně nastaveno, tak by to mohly být rovné příležitosti pro všechny podnikatelské subjekty.
Skončit se ještě nechystáte. Jaké máte plány do příštích let?
Strojírny bych chtěl posunout na úroveň dobré evropské firmy, a to je v současné situaci nelehký úkol pro nejbližší měsíce. Aktuálně mě trápí, že klesl zájem lidí o aktivní přístup k práci a také ztráta odpovědnosti. Přispívá k tomu i líbivá politika a atmosféra ve společnosti, která podporuje neaktivní vztah k práci a slibuje „koláče bez práce“ místo pohledu na vlastní dlouhodobou budoucnost.
| Slovácké strojírny |
|---|
| Tato společnost byla založena v roce 1951, v 90. letech se přeorientovala z dodávek pro zbrojní průmysl na civilní produkci. Hlavní závod a centrálu má v Uherském Brodě, další závody se nacházejí v Postřelmově, Zábřehu, Čelákovicích a v Komořanech u Mostu. Společnost má široký záběr, vyrábí drtiče stavebního odpadu, stavební jeřáby, vysokozdvižné vozíky a plošiny, obráběcí a jiné průmyslové stroje a další produkty. Dodává je vedle domácího trhu do 40 států světa. Exportní zakázky dnes zajišťují dvě třetiny tržeb. Tržby Slováckých strojíren za rok 2017 dosáhly 1,6 miliardy korun a čistý zisk 45 milionů. Společnost má tři akcionáře, většinový 51procentní podíl drží Jiří Rosenfeld. |
| Jiří Rosenfeld (70) |
|---|
| • Generálním ředitelem Slováckých strojíren se stal v roce 1997, od roku 1999 je též předsedou představenstva. V představenstvu podniku zasedá již od roku 1993. |
| • Před rokem 1989 pracoval ve Slováckých strojírnách jako výzkumný pracovník. |
| • Vedle manažerské práce se angažuje také v oblasti školství. Je členem vědecké rady Vysokého učení technického v Brně a Univerzity T. Bati ve Zlíně. |
| • Usiluje o zlepšování životní úrovně, vzdělávání a kultury na Slovácku. I díky tomu se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje. Před rokem se dostal mezi finalisty soutěže EY podnikatel roku. |
| • Má dva syny, oba působí ve vedení podniku. |
Přečtěte si také:
