Prodejní cena by mohla být dokonce vyšší
Nejméně do konce letošního roku bychom se kromě již ohlášených změn neměli dočkat žádných výrazných zásahů do složení statutárních orgánů a managementu České spořitelny. Takové jsou podle některých zdrojů záměry rakouské Erste Bank Sparkassen. Ta získá během letošního prvního pololetí majoritní podíl v České spořitelně, a bude moci na valných hromadách bez problémů prosazovat jakékoliv změny ve statutárních a dozorčích orgánech. Erste získá od státu 52,07 procenta akcií spořitelny. Na tiskové konferenci po rozhodnutí vlády akceptovat nabídku tohoto rakouského finančního domu, oznámil jeho šéf Andreas Treichl, že bude požadovat pouze tři změny ve statutárních a dozorčích orgánech. Dvě zvládla Erste uskutečnit už v minulém týdnu. Místopředsedou představenstva byl jmenován Jack Stack, bývalý výkonný viceprezident banky Chase-Manhattan. Tam byl odpovědný za marketing a klientské poradenství. Do dozorčí rady byl kooptován Manfred Wimmer, vedoucí rakouského týmu, jehož úkolem byla akvizice České spořitelny. Wimmer prcoval v Erste od roku 1998 kako vedoucí pro mezinárodní marketing. V dozorčí radě nahradil zástupce Fondu národního majetku a jeho současného šéfa Jiřího Havla. Nižší, než se čekalo. Česká spořitelna minulý týden oznámila, že za celý loňský rok očekává ztrátu podle neauditovaných výsledků a českých účetních standardů ve výši pěti miliard korun. Původní odhad ztráty byl 7,5 miliardy korun. To by mělo mít pozitivní dopad na skutečnou výši prodejní ceny za státní podíl. Výše ztráty se totiž promítá do výše vlastního jmění banky a ta do výpočtu ceny. Jak nedávno potvrdili zástupci státu, s konečným výpočtem se čeká právě na celoroční auditované výsledky. Ovšem ty se zřejmě nebudou výrazně lišit od nyní zveřejněných. Původní odhad prodejní ceny zněl na 19 miliard korun, a měl by tedy podle zveřejněných výsledků spíše narůst. Pro růst ceny hovoří i druhý fakt, a to rozdíl mezi ztrátou spořitelny k 30. září 1999, kdy činila celých 9,5 miliardy korun, a odhadovanou pětimiliardovou ztrátou k 31. prosinci 1999, který činí dokonce čtyři miliardy korun. Pokud se výpočet odvíjel od údajů ke třetímu čtvrtletí, tak by měla být skutečná prodejní cena ještě vyšší. Na možnost nárůstu ceny jsme upozorňovali již v minulém čísle týdeníku, kdy jsme vycházeli z odhadu výše rezerv spořitelny po listopadovém očištění úvěrového portfolia. Přesuny nejen kosmetické. Podle informací mluvčího České spořitelny Martina Maňáka tato banka k 31. 12. ještě po očištění od velké části špatných úvěrů dál přehodnotila část svých úvěrů. „Na základě analytického hodnocení byla snížena klasifikace 55,8 procenta úvěrů poskytnutých právnickým osobám. Nejvýrazněji se zpřísněné hodnocení situace podniků projevilo tím, že k 31. prosinci 1999 byly na jeho základě přeřazeny úvěry v objemu 12,7 miliardy korun z kategorie standardních do kategorie sledovaných, uvedl. Na zpřísnění klasifikace řady úvěrů se podílela podle něj i doporučení ze tří auditů, které v roce 1999 v České spořitelně proběhly. Šlo o audit firmy Arthur Andersen, audit ČNB a interní audit spořitelny. „Vzhledem k tomu, že se tato konzervativní klasifikace týká především lepších kategorií úvěrů, nevyvolává zásadní zvýšení tvorby opravných položek a rezerv, dodal Maňák. Reklasifikace úvěrů v prvních dvou kategoriích kromě mírného navýšení potřeby tvorby rezerv nemá zásadní vliv na případné budoucí plnění záruk, k nimž se stát zaváže v rámci smlouvy s Erste Bank, protože první dvě kategorie úvěrů ponesou záruku státu na jejich plnou výši, přesuny tedy nejsou příliš důležité. Ovšem protože ke konci třetího čtvrtletí bylo v obou kategoriích za sto miliard korun úvěrů, a ke konci roku jen za devadesát miliard, musela banka přeřazovat i do nižších kategorií. Pro stát, respektive Konsolidační banku, to může být dobré v tom, že výše záruky je rovněž o deset miliard nižší, než to vypadalo podle čísel k třetímu čtvrtletí. Rezerv je prý dostatek. Ovšem směrem dolů banka posouvala i u tří nejnižších kategorií. Zde mělo zbýt po listopadové očistě z původního objemu padesáti miliard pouhých 16,7 miliardy korun (Konsolidační banka odkoupila špatné úvěry v nominální hodnotě za 33,3 miliardy Kč). Podle údajů tiskového odboru spořitelny (viz tabulka) se ovšem ke konci roku v těchto třech kategoriích usídlilo za 27 miliard korun úvěrů, což je opět zhruba o deset miliard korun více. Tyto přesuny by však neměly mít velký vliv na dodatečnou tvorbu rezerv, a to především proto, že očistný krok pomohl spořitelně k mimořádnému zisku ve výši kolem 8,5 miliardy korun (EURO 8/2000). Ten mohla použít na pokrytí rezerv přesunutých úvěrů. Otázkou je, zda se tímto přesunem neobjevil v bilanci banky jistý objem úvěrů, na něž „nevyjde státní záruka. Ta by se měla podle informací týdeníku EURO vztahovat na klasifikované úvěry v kategorii tři až pět vedené v bilanci banky ve výši čtrnácti miliard korun (a za úvěry vedené v podrozvaze banky v hodnotě sedmnácti miliard korun). Ale objem rezerv by zřejmě i v takovém případě měl na krytí zbývajícího objemu stačit.
