glosa Rada České televize (pokolikáté už) chystá blamáž. Člověk nemusí být zrovna zasvěcen do intrik různých zájmových skupin, aby jasně cítil, že zde cosi zapáchá. Stručně řečeno: Tady se nehledá ten nejlepší ředitel, ba může být i ten nejhorší, jen když bude "náš".
glosa
Rada České televize (pokolikáté už) chystá blamáž. Člověk nemusí být zrovna zasvěcen do intrik různých zájmových skupin, aby jasně cítil, že zde cosi zapáchá. Stručně řečeno: Tady se nehledá ten nejlepší ředitel, ba může být i ten nejhorší, jen když bude „náš“. Od doby, co odešel Ivo Mathé (jediný, který přežil celé funkční období, ačkoli byl volen přímo parlamentem), je to před volbou nového ředitele ČT stále stejné. Skupiny uvnitř televize, v Radě, v politických stranách a profesních sdruženích vedou horečná zákulisní jednání, aby se jim podařilo „prohlasovat“ právě jejich favorita. Někteří proto, aby měli na veřejnoprávní televizi vliv, někteří pro peníze. A někteří, aby mohli v klidu pracovat. Výsledky těchto rozhořčených bitev jsou známé a tristní. Radní vybírají nepředvídatelně a v rozporu se zdravým rozumem. Nejprve nezkušeného mladíčka, pak člověka neznalého médií, poté muže, který byl z předchozího místa vyhozen, protože nedokázal uřídit ani pět zaměstnanců, pak producenta, který předtím musel z ČT odejít kvůli nesrovnalostem v rozpočtu. Kdo bude další? O něčem svědčí už to, že v prvním kole radní neomylně vyřadili jak kandidáta, jehož projekt jako nejlepší doporučila personální agentura, tak prozatímního ředitele, který v krátké době stihl připravit restrukturalizační plán vedoucí k vyrovnanému rozpočtu. V soukromé firmě by si rozumný šéf nedovolil tímto způsobem vybrat ani sekretářku. A tady mluvíme o instituci s dvěma tisíci zaměstnanci a pětimiliardovým rozpočtem. Ale neurážejme sekretářky. Leckterá asistentka s manažerským kurzem a pár lekcemi psychologie, by dokázala vést kolektiv ČT a hlídat peníze koncesionářů lépe než miláčkové pánů radních.
