Tragický osud usedlosti Cibulka, která už dlouhá léta podléhá zkáze, je občas medializován, záchrana je ale stále v nedohlednu. Romantické zákoutí s Čínským pavilonem, poustevnou a umělou zříceninou přitom kdysi patřilo k nejkrásnějším místům v Praze.
Foto: Malé dějiny Smíchova a Košíř
Branky, kterými se nevchází, drobná schodiště odnikud nikam, vyhlídky, z nichž není nic vidět – taková je dnešní usedlost Cibulka v Praze-Košířích. V plotech, zdech a střechách jsou díry, měděné pláty z charakteristické kopule věže zámečku kdosi strhal a odvezl. Zloději odnesli snad vše, co se ještě mohlo hodit – střešní tašky, okapy i dveřní rámy. Sklepy se při bouřkách plní vodou. Kolem zámečku vznikají páchnoucí skládky a kutlochy bezdomovců. Celý areál navíc pohlcuje přerostlá vegetace.
Cibulka je osiřelá, zpustlá a postupně se mění v ruiny. V době vzniku na počátku 19. století přitom patřila k nejromantičtějším místům na západním okraji Prahy. O jejím věhlasu svědčí i fakt, že ji roku 1824 osobně navštívil císař František I.
Cibulkou to začalo
V místech dnešní Cibulky se v 16. století rozkládalo rozsáhlé hospodářství s vinicemi. Jeho majitelem byl staroměstský měšťan Blažej Cibulka, po kterém oblast dostala jméno. Za třicetileté války byla usedlost poničena a roku 1681 ji koupil profesor Johann Georg von Funcke jako pustou. Do několika let zde vysázel nový ovocný sad a vybudoval statek s hospodářskými budovami.
O další zvelebení a rozšíření dvora se postaral pokladník berního úřadu Karel Schönfeld. Majitelé se poté často střídali. Počátkem 18. století se zde například scházelo až 200 evangelíků pronásledovaných jezuity a později patřila usedlost pražským purkrabím.
Zásadní zlom však přišel až roku 1817, kdy Cibulku za 112 tisíc zlatých koupil pasovský biskup Leopold Linhart Thun-
-Hohenstein. Původní dvůr nechal přestavět na klasicistní zámeček a kolem vybudoval rozsáhlý přírodní park.
Romantika v parku
Základem byla dvoukřídlá patrová budova zámku s hospodářským dvorem. Nad hlavní částí vyrostla nízká věž s mohutnou cibulovou bání, která jakoby připomínala jméno usedlosti. Na jedné straně nádvoří vznikla vějířovitá kašna a součástí areálu byly také různé dekorativní stavby, například kamenné psí boudy. Do dvora se vstupovalo z jihu hlavní branou, vedle které stál domek zahradníka.
Zámek byl ze tří stran obklopen anglickým parkem, ve kterém nechal biskup Thun vysázet řadu cizokrajných stromů. Pozoruhodné byly ale hlavně stavby, které park dotvářely. Jen pár kroků od zámecké brány vznikl Čínský pavilon ve tvaru osmiboké pagody. Kousek jižněji se nacházela 13 metrů vysoká vyhlídková věž, připomínající romantickou zříceninu. Na ní navazovala přízemní budova novogotické hájovny a pod rozhlednou byly umístěny napodobeniny hradních zdí nazývané Dantovo peklo. Úplně na konci parku pak vyrostla novodobá poustevna.
Atrakce na péro
Nešlo ale jen o stavby. Biskup Thun byl velkým fanouškem fyziky a mechaniky. Fascinovaly ho různé kinetické hříčky a hrací strojky, svůj park proto pojal jako oživlou pohádkovou zahradu. Na špičce čínského pavilonu byla figurka čínského mandarína s deštníkem z měděného plechu, která se ve větru pohybovala jako mlýnek. Po obvodu pagody byla unikátní zvonkohra, tvořená 48 skleněnými zvonky. Ve spodním patře rozhledny vznikla napodobenina jeskyně s tříhlavým psem Kerberem. U věže stál mechanický rytíř v plátové zbroji, který hrozil návštěvníkům mečem a vydával strašidelné zvuky. Poustevnu pak „obývali“ dva mechaničtí poustevníci, z nichž jeden četl bibli a druhý při sešlápnutí péra žehnal poutníkům a kropil je svěcenou vodou.
Kromě toho zde bylo i několik klasických soch. V malém altánku se nacházela Diana, studánku střežil Jupiter, v Dantově pekle sídlil Škrtič a okolí Čínského pavilonu střežili další čtyři Číňané. Jedinou církevní sochou v areálu byl svatý Jan Nepomucký na samém okraji parku.
Leopold Linhart Thun-Hohenstein (1748—1826)
Narodil se 17. dubna 1748 v Děčíně jako 12 dítě Jana Josefa Antonína Thun-Hohensteina. Roku 1796 se stal biskupem v Pasově, po sedmi letech se ale funkce vzdal. Vrátil se do Čech a roku 1817 zakoupil nedaleko Prahy usedlost Cibulka, kterou postupně přeměnil v zámeček s romantickým parkem. Spolupracoval s řadou předních umělců, například s Josefem Berglerem nebo Václavem Prachnerem. Patřil k nejosvícenějším osobnostem své doby a v závěti dokonce projevil přání být pitván. Zemřel 22. října 1826.
Konec pohádky
Hned po smrti Leopolda Linharta Thuna roku 1826 ovšem Cibulka vyhořela a začala chátrat. Dědicové o areál nejevili zájem, část parku byla proto roku 1871 využita jako násep k železniční trati. Posledním soukromým majitelem usedlosti byl statkář Josef Hyross, od něhož roku 1922 koupila Cibulku pražská obec. V 60. letech byl v sousedství projektován zimní sportovní areál. Plány naštěstí nebyly realizovány, naopak se podařilo prosadit alespoň nejnutnější udržovací práce. Byly však provedeny hrubě a necitlivě, mnohé kamenné zdi byly poničeny, historicky cenné žlaby pro koně byly zality betonem a podobně.
Na Cibulce se tehdy bydlelo a fungovala zde také slévárenská dílna. Vlastníkem bylo až do roku 1987 hlavní město, poté areál přešel do majetku České státní spořitelny. Po roce 1989 získala usedlost akciová společnost Autotour, která roku 1996 změnila název na Cibulka. Jejím cílem byla přestavba na hotel, k realizaci ale nedošlo a nejspíš už nikdy nedojde. Okolní park se sice daří postupně obnovovat, osud kdysi slavné památky je však stále nejistý.
