(EURO 22/2008)
V článku Sergej Ropa Bubka (EURO 22/2008) jste jako jeden z prvních publicistů dokázal říci, že je již téměř pozdě na opuštění ideologického přístupu k jaderné energii. Že bursíkovci, jakkoli se dokázali zastrašováním černobylským syndromem propracovat do Parlamentu, by měli svůj postoj přehodnotit. Dodávám, že evropští zelení svými aktivistickými postoji ohrožují energetickou bezpečnost kontinentu. Pracuji jako obchodní rada na českém zastupitelské úřadu ve Vilniusu. Pobaltí je dnes z hlediska EU „energetickým ostrovem“ a energeticky prakticky stoprocentně závislé na Rusku. Litva je jedním z nejchudších regionů EU a velmi sympaticky se snaží o vybřednutí z postkomunistické reality. Nyní čelí problému, že by měla uzavřít svou (jedinou) jadernou elektrárnu (JE) Ignalina, která vyrábí 70 procent litevské spotřeby elektrické energie. V přístupové smlouvě k EU se zavázala, že ji odstaví z provozu k 31. prosinci 2009. Chybějící elektrický výkon bude nahrazen z nově připravovaných kapacit používajících zemní plyn, rovněž stoprocentně dodávaný z Ruska. Dosáhnout souhlasu Evropské komise s posunem termínu uzavření JE Ignalina o rok, dva či tři, respektive do uvedení nové JE do provozu, se nedaří. Dopady nové energetické situace po uzavření JE Ignalina na hospodářství Litvy budou vážné. Situace ukazuje pochybenost ideologického přístupu k řešení otázek energetiky. Uměle vytvořeným problémem bude trpět celá země. Je sympatické, že ČR, která je v Litvě vnímána velmi pozitivně, se snaží přehodnotit postoj k jaderné energetice.
Jan Semerák, vedoucí obchodně ekonomického úseku zastupitelského úřadu ČR (VOEÚ ZÚ) Vilnius