Analytici již prorokují cenu 500 dolarů za barel ropy
Když Sergej Bubka v osmdesátých letech překonával jeden rekord za druhým, přestal být rekord ve skoku o tyči něčím mimořádným. Ukrajinský atlet se stal fenoménem, ale jeho rekordy byly jaksi každodenní běžnou záležitostí. Byla to stejná rutina, jako když bratři Pospíšilové vyhrávali v kolové jedno mistrovství světa za druhým. A podobně je tomu nyní s ropou, která už tak dlouho a tak vytrvale prolamuje jeden cenový rekord za druhým, že to pomalu přestává být zajímavé.
Neuplynul ani týden od vydání zásadních článků o ropě, chybách velkých těžařů a rekordních cenách v časopise BusinessWeek (viz strany 120-123) a její cena poskočila o dalších deset dolarů. Ve čtvrtek minulého týdne se lehká americká ropa i severomořský Brent prodávaly za více než 135 dolarů za barel! To je dvojnásobek oproti tomu, co stál barel této suroviny loni, a zhruba desetkrát tolik, za co byl k mání před deseti lety.
Analytici se nyní předhánějí v předpovědích, kam až může cena ropy vystřelit, případně spadnout. Rozpětí je široké. Optimisté mluví o pádu na cenu 70 dolarů za barel, pesimisté varují před hranicí 500 dolarů. Zásadnější otázka, než kam až může ropa vylézt, zní: „Jakou cenu ropy světové hospodářství unese, než spadne do hospodářské krize?“ Na ní však nikdo dát odpovědět nedokáže. Přinese ji až realita budoucích měsíců a budoucích cen ropy.
Co rostoucí cena působí, však již začíná být vidět, a to i v Česku. U čerpacích stanic v květnu zdražila nafta o dvě koruny za litr. Minulý týden se diesel prodával podle statistik společnosti CCS za 34 korun a dopravci začali intenzivně vyjednávat o zdražení služeb o deset až patnáct procent. Náklady na dopravu se vzápětí promítnou do celé ekonomiky, od cen zájezdů cestovních kanceláří až po ceny potravin v hypermarketech.
Snad jen posilující koruna a slábnoucí dolar nás mohou ještě chránit před inflací blížící se deseti procentům. Podle analytiků jen samotné pohonné hmoty a zemní plyn měly na svědomí více než deset procent dubnové meziroční inflace.
Zdražením o deset dolarů za barel vzrostou výdaje na ropu v České republice o deset miliard korun ročně. Pokud by tedy cena ropy rostla v následujících dvanácti měsících stejně rychle jako v minulých dvanácti měsících, zaplatíme za ropu o 135 miliard korun více.
Už nejde o drobné a každý by s faktem drahé ropy měl počítat. Kdo je přesvědčen, že ropa bude opravdu dále a prudce zdražovat, neměl by nadávat na arabské šejky, ale nakoupit si akcie těžařských firem. Kdo staví nový dům, měl by si dvakrát rozmyslet, jak ho hodlá vytápět a jak kvalitní izolací ho opatří. Reagovat by ale měli nejen jednotlivci, rodiny a firmy, ale také města a stát. Česká republika by měla snížit spotřební daň z pohonných hmot na minimum, které je určeno Evropskou unií, a zároveň v Bruselu otevřít jednání o zrušení tohoto limitu. Zároveň by premiér Mirek Topolánek měl sebrat odvahu a říct naplno Martinovi Bursíkovi, že ČEZ postaví v Temelíně další dva nové jaderné reaktory a že plynové elektrárny si mají zelení stavět sami. U jaderných elektráren je paliva relativní dostatek, navíc v nové generaci reaktorů bude jako palivo moci sloužit to, které nyní ČEZ ukládá v meziskladech jako vyhořelé. Naopak uhlovodíkových surovin je nedostatek a cena zemního plynu s mírným zpožděním kopíruje cenu ropy.
Zatímco v dopravě jsme zatím na plnění nádrží benzinem, naftou či plynem závislí, elektrickou energii umíme efektivně vyrábět i bez ropy a zemního plynu. První správný krok udělal Topolánek minulý týden na Evropském jaderném fóru v Praze, kde představil výzvu českého kabinetu na podporu výstavby nových jaderných elektráren v zemích Evropské unie. Nyní by měl v české vládě a v českém parlamentu prosadit, aby nezůstalo jen u té levné výzvy, ale aby Česká republika sama začala stavět.
