Koncem roku 2005 má vzniknout bezcelní pásmo obou Amerik
Evropská unie může mít ještě v tomto desetiletí mocného konkurenta – Americké pásmo volného obchodu. To by mělo zahrnovat čtyřiatřicet zemí západní polokoule (bez Kuby) s více než osmi sty miliony obyvatel. Cestu k seskupení otevřel summit v kanadském Quebeku. Prezidenti a předsedové vlád ze Severní a Jižní Ameriky se dohodli, že veškeré dokumenty nezbytné pro vznik takového sdružení budou připraveny do konce roku 2005. Během jednání ve starobylém centru se ale museli uchýlit za ocelový plot, který je chránil před militantními odpůrci globalizace. Nejvyšší státníci „obou Amerik se myšlenkou na obchodní (nikoliv politickou) integraci zaobírají zhruba sedm let. Na rozdíl od dvou předchozích summitů, z nichž zůstaly jenom popsané papíry a slova, se zdá, že třetí pokus o prosazení bezcelního obchodu a volného investování na celé západní polokouli by mohl být úspěšný. Světová banka a Meziamerická rozvojová banka na něj hodlají vyčlenit přes dvacet miliard dolarů, a to hlavně na projekty umožňující překonávat příkré hospodářské a sociální rozdíly mezi zeměmi amerického kontinentu. Zavřené dveře. Protestovat proti uvolňování obchodu do francouzsky mluvícího Quebeku přijely tisíce odpůrců. Podle nich je liberalizace jenom pláštíkem pro další expanzi nadnárodních společností. Vydělají na ní jen mocní a bohatí, chudí budou ještě nuznější. „Americké pásmo volného obchodu je neutrálně znějící pojem imperialistického světa, v němž pravidla hry určují Spojené státy, které z nich také mají největší prospěch, zněl jeden z argumentů. „Političtí vůdcové nemají legitimní právo jednat o tak důležitých záležitostech za zavřenými dveřmi, ozývalo se také ulicemi Quebeku. „Nemyslím, že jde o naši legitimitu. Jsme velmi legitimní, všichni z nás byli zvoleni, reagoval hostitel summitu, kanadský premiér Jean Chrétien. Většina odpůrců globalizace vyjádřila svůj nesouhlas s plánovaným pásmem volného obchodu poklidným pochodem, jehož se zúčastnilo kolem 25 tisíc lidí. Avšak zhruba šest tisíc militantních odpůrců znovu po Seattlu, Praze a Davosu ukázalo, co umí. Podle listu The New York Times se obzvláště „vyznamenali členové anarchistických skupin z USA, nazývaných Black Blocs. Ti zaútočili na ocelový plot, který v délce asi šesti kilometrů odděloval „zónu jednání , tyčemi, řetězy a lahvemi. Policie nasadila slzný plyn, vodní děla a použila i gumové projektily. Zatčeno bylo kolem 400 demonstrantů, v nemocnicích skončilo přes šedesát lidí, z toho pětačtyřicet demonstrantů. Státníci ze Severní a Jižní Ameriky se znovu sejdou v roce 2004 v Argentině, aby zhodnotili, jak probíhá příprava na vznik Free Trade Area of the Americas (FTAA). „Na příštím summitu nebudou zapotřebí zdi oddělující ty, kdo přicházejí protestovat, uvedl argentinský prezident Fernando de la Rua. Rozpory zahalené závojem. Americký prezident George W. Bush a někteří další státníci (mexický prezident Vicente Fox) se snažili, aby závěrečný dokument zněl ve všeobecně souhlasném tónu. To se nepodařilo. Příliš nadšení pro pásmo volného obchodu neprojevuje brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso. Ten má hluboké pochybnosti o tom, zda USA skutečně na svůj trh bezcelně pustí brazilské džusy, ocel, textil, obuv a další zboží. Pozorovatelům neušlo, že na závěrečné tiskové konferenci, kam se dostavil prezident George Bush a sedm dalších státníků, Cardoso chyběl. Námitky vůči několika bodům v závěrečné deklaraci měl také venezuelský prezident Hugo Chávez. Tento populistický politik upozornil, že jeho země se s přípravou pásma volného obchodu možná opozdí, neboť o něm uspořádá referendum. Ostří rozporů se pokusil otupit kanadský premiér Chrétien. „Na přípravu vyvážených rozhodnutí, jež by odpovídala zájmům všech zemí, máme dost času, prohlásil. Podle optimistického scénáře totiž po zavedení pásma volného obchodu ještě nejméně dalších deset let potrvá, než se pohyb zboží a poté i kapitálu skutečně uvolní. Bushe čeká hodně práce. Složitou pozici při prosazování plánované dohody bude mít doma také prezident George Bush. Americký Kongres je zatím v obchodních otázkách nejednotný. Předchozímu prezidentovi Billu Clintonovi odepřel právo sjednávat mezinárodní obchodní dohody, jež by se nesměly před závěrečným hlasováním v obou komorách Kongresu měnit. Bush partnerům slíbil, že takové právo dostane. A tak bude třiatřicet zemí sledovat, zda se mu to podaří.
