sloni a lidé
Poprvé byli sloni „kroceni“ zřejmě v údolí Eufratu a Tigridu asi před 4500 lety na území dnešního Iráku a byli to údajně největší ze všech subspecií slona indického. Býci prý měli kolem 3,5 metru výšky, což by znamenalo hmotnost až šest tun.
V dobách Alexandra Velikého již byli „syrští sloni“ vyhubeni, nicméně Alexandr měl z indických válečných slonů respekt a sám je využíval.
Jako váleční sloni se přitom uplatnili jen samci vybavení mohutnými kly.
Po Alexandrovi překonal fénický vojevůdce Hannibal Alpy se vzrůstem poměrně malými slony ze severní Afriky. A to přestože jeho vůdčí samec Assurus byl podle všeho indickým slonem. Dnešní africké pobřeží Středozemního moře mělo tehdy charakter savan, které dnes můžete spatřit v Keni. A severní Afrika byla obilnicí Říma s nepoměrně vyššími srážkami i celkovou produktivitou zemědělství než v současnosti.
Severoafričtí sloni byli pravděpodobně nasazeni Římany i při dobytí Anglie, ale pouze jednotlivé kusy. Teprve na přelomu letopočtu sloni ze severní Afriky vymizeli.
Evropa pak viděla prvního slona – a to indického – v době Karla Velikého jako dar bagdádského chalífy někdy na přelomu 8. a 9. století. Poté se sloni v Evropě objevovali velmi sporadicky, skoro dvacet let kočovala po západní Evropě jedna cejlonská slonice dovezená Holanďany v 17. století. Na pravidelný přísun slonů si však museli Evropané počkat až do 19. století, kdy byla tato zvířata vystavována jak v cirkusech, tak v tehdy začínajících zoologických zahradách.
Veřejnosti přístupné evropské zoo jsou fenomén starý asi 250 let a zahájený ve Vídni.
První slon indický se ve světových zoo narodil už před 106 lety v Buenos Aires, následovala Vídeň, Berlín, Kodaň a další města včetně východoevropských. První sloni v Maďarsku a Polsku se narodili ještě před druhou světovou válkou, pár slůňat spatřilo světlo světa po válce v Bělehradě a v bývalém Sovětském svazu se sloni rozmnožili v několika zoo, počínaje Moskvou v roce 1948. První český slon se však narodil teprve loni na jaře v Ostravě.
