Soukromé připojištění zatím mnoho lidí neláká
Francouzská banka Société Générale vyvěsila ve svých pobočkách po celé Francii plakáty zobrazující muže oblečeného jako Robin Hood, které hlásají: “Seberte peníze berňáku a uložte si je na důchod“. Reklamy na důchodové připojištění konkurenční BNP Paribas ukazují pár nohou v potápěčských ploutvích na pláži někde v tropech. Všechno je to součást iniciativy podporované vládou a zahájené letos na jaře, jejímž cílem je přesvědčit francouzskou populaci v produktivním věku, aby si začala zakládat osobní důchodové účty. Avšak Francouzi, ačkoliv na pláži polehávají stejně rádi jako kdokoliv jiný, se nechytají. Dosud si založili pouhých 250 tisíc účtů, což je stěží významný počet v zemi s šestadvaceti miliony pracujících.
Program se sice zatím pouze rozjíždí, ale podle názoru finančních expertů se na něj mnozí potenciální zákazníci pouze zběžně podívali a nechali ho být. Jednou z jeho nevýhod je, že osmdesát procent francouzských daňových poplatníků nespadá do kategorie lidí s tak vysokými platy, aby mohli plně využít daňových úlev spojených s programem důchodových účtů. Nevýhodou je rovněž skutečnost, že po odchodu do penze si mohou majitelé těchto účtů vybírat peníze pouze v pevně stanovených, měsíčních částkách. “Banky a pojišťovny program opěvují, ale pro řadu kategorií obyvatel prostě není dost zajímavý,” soudí poradce v oblasti asset managementu Thomas Girard z grenobelské společnosti Groupe Experia.
Francie není jedinou zemí odmítající osobní důchodové účty. Jak Velká Británie, tak Německo zavedly podobný program v roce 2001, ale využívají jej pouze tři procenta Britů, pro něž je program vhodný, a méně než dvě procenta Němců. To jsou naprosto jiná čísla než v USA, kde osobními důchodovými účty disponuje přinejmenším jedna třetina všech domácností a padesát milionů pracujících šetří na důchod prostřednictvím programu hrazeného zaměstnavatelem, známého pod označením 401(k). Ne že by Evropané nemysleli na důchod. Donedávna mělo však jen pár z nich větší ponětí o soukromém důchodovém připojištění a ještě méně obyvatel se o něco podobného zajímalo. Státem financované důchodové programy jim koneckonců umožňují odcházet do penze mnohdy v pětapadesáti až šedesáti letech a pobírat penzi ve výši šedesáti až sedmdesáti procent bývalého platu. Financování tohoto důchodového systému průběžným strháváním z platů pracujících je stále naléhavější problém, jelikož poměr počtu důchodců k pracujícím v Evropě rychle stoupá. Z jedné ku pěti v roce 2000 se má údajně v roce 2050 zvýšit na jednu ku dvěma. S cílem udržet současný systém při životě zvyšují teď vlády věk odchodu do důchodu a snižují státní dávky a příspěvky. Pokud nevydělí na důchody obrovské částky ze státních rozpočtů nebo nezavedou vysoké daně ze mzdy, budou podle odhadů Asociace britských pojišťoven v příštích čtyřiceti až padesáti letech nuceny snížit státem placené penze v průměru o třicet procent. “Penzisté, kteří třou bídou s nouzí, se v Evropě již téměř nevyskytují. Mohou se však opět objevit,” prohlašuje odborník na penze Steven Ney působící ve vídeňském Interdisciplinárním centru pro srovnávací výzkumy ve společenských vědách.
Zaměstnavatelem sponzorované penze by mohly v krizi penzijních systémů trochu pomoci. Ovšem mimo Velkou Británii, kde jsou běžné, pobírá takto hrazený důchod méně než jeden z pěti Evropanů. Dokonce i v Německu, kde je do zaměstnavatelem placených důchodových programů odhadem zapojeno padesát procent pracujících mužů, jsou příspěvky na důchod tak nízké, že tvoří přibližně pouhých pět procent pobírané penze takto zabezpečovaných pracujících. Mnoho Evropanů si peníze na důchod ukládá, ale často jsou to investice do nízko úročených bankovních účtů a pojistek.
Vlády jednotlivých států proto podporují soukromá důchodová připojištění. Nápad je to dobrý – nebude však fungovat, dokud tyto programy nebudou pro běžného pracujícího lákavější. Francie musí svůj systém upravit tak, aby byl flexibilnější a oslovoval i pracující spadající do nízkopříjmové kategorie. Velká Británie, která prosazuje systém podobný americkému programu 401(k) pro zaměstnance, jejichž zaměstnavatelé jim penze nenabízejí, musí vyřešit zádrhel spočívající v programu státem financovaných důchodů, který pracujícím nevyužívajícím soukromá důchodová připojištění slibuje zvláštní výhody. “Přímo to nabádá lidi k tomu, aby nespořili,” rozčiluje se Richard Saunders, který stojí v čele britské asociace Investment Management.
Pár upřímných slov o současné situaci by také pomohlo. Evropští lídři musí sebrat odvahu a vysvětlit voličům, že ačkoliv reforma státního důchodového systému může být velmi bolestivá, k tomu, aby sobě a svým dětem zajistili pohodlná léta v důchodu, budou muset podstoupit ještě více obětí.
Chudé stáří 30 % Průměrná výše důchodů se bude možná v příštích čtyřiceti až padesáti letech muset snížit, aby evropské státem financované důchodové systémy byly i nadále solventní
Pramen: Asociace britských pojišťoven
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Hana Synková, www.LangPal.com
