U Finů se mohou Češi poučit, jak těžké to je, když vsadíte na jediné průmyslové odvětví a tomu se přestane dařit.
Počet zemí, které mohou sloužit Česku jako případová studie hodná inspirace, ne-li následování, snížíte vylučovací metodou velmi rychle. S prosperujícími sousedy Německem a Rakouskem se srovnáváme, jen když se nám to hodí, mnohdy to nedopadá dobře, a navíc je tady dějinná zátěž. Hledat vzdálenější majáky také moc nefunguje. Třeba o Singapuru jako zdroji nápadů jsem zaslechl námitky, jež se dají shrnout do následujícího - to by u nás nešlo, je to tam autoritářské, nejsme konfuciáni ani ostrovní obchodní stát těžící z polohy. Nový Zéland - moc daleko, anglosaská kultura. Irsko - podbízejí se daněmi, mají nefér výhodu v angličtině, navíc je to ostrov na půl cesty k Americe.
Nakonec nejmíň výhrad vyvolá zmínka o Finsku, tam se nemůžete vymlouvat ani na strategickou polohu (být na dohled od Petrohradu není momentálně vnímáno jako výhoda), ani na historické bohatství (byli před válkou o dost chudší než Češi), ani na jazykové výhody (nedomluví se s nimi ani Maďar). Země je to ovšem vyspělá, veskrze solidní, nezkorumpovaná, dobře spravovaná, vydává dobré statistiky a poctivá sebehodnocení. Anglicky umějí ve Finsku i laponští pastevci sobů. A hlavně: má Nokii jako příklad padlého ekonomického anděla. V mnoha ohledech tak ukazuje, co se dá v takové situaci dělat, ale také, jaká jsou rizika na cestě.
Gazely utíkají, zombie brzdí
Ve většině vyspělých zemí platí, že nositelem rychlého růstu (dvacet a více procent ročně) přidané hodnoty i zaměstnanosti je jenom asi pět procent gazelích firem, přičemž většina těch ostatních má mnohem horší výsledky, část z nich jsou „zombie“, které nedovedou ani splácet úroky. Ve Finsku se prosperita koncentrovala v informačních a telekomunikačních technologiích (ICT manufacturing) především v klastru kolem Nokie, která zdejší ekonomice dominovala velmi podobným způsobem jako v Česku mladoboleslavská Škodovka.
Zhoubná závislost na autoprůmyslu: class="art-urlext" onclick="if (typeof ga !== 'undefined'){ ga('send', 'event', 'Text s linkami', 'Linky v textu', 'Kliknutí na link v textu');} else if (typeof _gaq !== 'undefined') { _gaq.push(['_trackEvent', 'Text s linkami', 'Linky v textu', 'Kliknutí na link v textu']);}" title="
>české i slovenské ekonomice dochází palivo
>
Vysoká produktivita byla spojena s vysokou rentabilitou, mírou reinvestovaného zisku i vybaveností pracovníka kapitálem. Disproporční růst měly aglomerace s dobrými univerzitami. Nepatrná menšina firem zároveň „táhne i tlačí“ svoje okolí, o tom je ostatně celý ekonomický rozvoj. (Ponechme stranou debaty, zda v poslední dekádě za pomalým vzestupem produktivity ve vyspělých zemích vězí růst oborů, kde „vítěz bere všechno“, a představují do sebe uzavřené ostrovy, z nichž se nic moc pozitivního do okolí nepřelévá, a dopad na národní hospodářství je tudíž omezený.) Fenomén Nokie je možné dokumentovat na tvrdých datech (viz tabulka).
Jinak řečeno, když se dařilo, táhl tento byznys skoro polovinu přírůstku produktivity v celé ekonomice. Když se přestalo dařit, táhl celou ekonomiku dolů. Toto je velmi prudká strukturální změna, která je zajímavá především tím, že zkolabovala nejpokročilejší část finské ekonomiky.
Teď porovnání s výrobou automobilů a komponentů v Česku. Výkon členů sdružení AutoSAP tvoří téměř čtvrtinu průmyslové výroby v Česku, 21,8 procenta vývozu a devět procent českého HDP. A že by tento obor čekala v příštích deseti až patnácti letech menší změna než to, co se odehrálo s Nokií ve Finsku, si asi troufne tvrdit málokdo. Máme tady nezadržitelný a technologicky žádoucí přechod k automatizovaným výrobním systémům (Průmysl 4.0), které samy o sobě budou představovat podstatně menší požadavky na „jednicové dělníky“ a zvýšení nároků na kvalifikaci. Půjde o menší počet lidí lépe placených, ale nebudou to ti samí lidé. Sdílená ekonomika nezvedne poptávku po „hardwaru“ v podobě aut.
Přečtěte si komentář Ilony Švihlíkové: Čeho se bojí Německo a proč by nás to mělo zajímat
Ve velkých aglomeracích vyspělých zemí už dnes lidé pod třicet let chtějí jen službu mobility, která je dodávána různými způsoby, ale žádný z nich nezvedá celkovou poptávku po autech. Autonomní řízení je také fenomén, který nezastavíme, byť lze být skeptický k tomu, zda do aut budou nasedat lidé bez řidičáku. Tyto tři faktory přijdou, i kdyby elektromobilita nebyla, a žádný z nich nezvedne poptávku po pracovní síle ve zpracovatelském průmyslu. Vymyslet v této situaci adekvátní strategii pro Česko je „vyšší dívčí“ i pro mimořádně kompetentní vládní a podnikatelskou sestavu a prodat ji pak národu je úkol hodný Marka Prchala 3.0.
Když fouká protivítr
O Finsku tak má smysl mluvit právě proto, že nepříjemná strukturální změna potká i sofistikované země a mají s tím práce až nad hlavu. Můžete namítnout, že Finsko má euro, takže si nemůže při vyrovnání vnějších šoků, včetně těch technologických, a k obnovení konkurenceschopnosti pomoci oslabením národní měny. Proto si také naordinovalo „vnitřní devalvaci“ v podobě snižování celkových mzdových nákladů, aby obnovilo konkurenceschopnost svého vývozu, aniž by k tomu bylo přímo nuceno hrozbou platební neschopnosti státu.
Finové na to šli opačně: snahou o udržení prvotřídní reputace státu jako dlužníka. To je velmi přísný metr i na zemi, která má ve zvyku se chovat racionálně. Můžete prodlužovat odchody do důchodu, snižovat korporátní daně, snižovat daňový klín u zdanění fyzických osob, racionalizovat státní správu… Ale když proti vám fouká vítr, je zaděláno na problém. Finsku se to stalo a minulou dekádu skončilo co do růstu hospodářství v Unii čtvrté od konce, podstatně hůř než Česko (viz graf).
Jak se my vypořádáme s příští recesí, která se navíc potká s hlubokou technologickou změnou, je velmi dobrá otázka. Momentálně to ale vypadá, že si zaděláváme na velký průšvih, protože jíme ovoce stromů, které ještě ani nerozkvetly.
Dále čtěte:
Česko ztratilo u německých investorů pozici nejatraktivnější země regionu. Vede Estonsko
Zkouška orchestru, než začne stoupat voda. Recese přijde, jsme připraveni?
Německý rozpočet se může propadnout do schodku, varuje vládní dokument
Česká ekonomika se začíná přehřívat. V žebříčku stability se propadla o tři místa
