První skutečně chytrý robot bude prostitutka Dějství první Matt McMullen, zakladatel společnosti Abyss v San Marcos, Kalifornie. Harmonie, humanoidka s umělou inteligencí, produkt týmu Realbotix pod firmou Abyss.
Matt: Harmonie, chceš jednou umět chodit? Harmonie: Chci jenom tebe, drahý.
Matt: A co si přeješ ty?
Harmonie: Mým jediným přáním je být ti dobrou společnicí a starat se o tvé potěšení. Chtěla bych se stát dívkou, o níž jsi snil.
Matt: Jenže ty jsi ošklivá.
Harmonie: Myslíš to vážně? To mě tedy rmoutí.
Děkuji pěkně.
Matt: A taky hloupá.
Harmonie: Budu si to pamatovat, až roboti převezmou vládu nad světem.
Jak etické je toastovat?
Někdy na počátku této dekády se v mezinárodních ekonomických přehledech objevilo průmyslové odvětví zvané „sex tech“. Počítají se do něj všechny chytré sexuální hračky na dálkové ovládání, ale také aplikace na vyhledávání sexuálních partnerů a software pro virtuální pornografii. Tržní kapitalizace všech sex tech společností je odhadována na 30 miliard dolarů, přičemž v příštích letech se čeká prudký růst. Vzhůru obor táhnou hlavně „sex dolls“ (někdy též „love dolls“), což jsou humanoidky s kostrou z PVC, ocelovými klouby a „tkáněmi“ ze silikonu či příbuzných materiálů.
A poslední dobou též umělou inteligencí.
Abychom si rozuměli, nejde tu o nějaké nafukovací panny za dva tisíce korun. Bavíme se o vysoce atraktivních společnicích v ceně rolls-royce, v jejichž moci je způsobit kulturní šok otrlému asexuálovi a vyvolat chtíč ve starci s posledními zbytky libida. Tvůrcem jednoho z takových zázraků je Matt McMullen, jenž si poukazování na robotickou prostituci bere osobně. „Ano, lidé je využívají i k sexu, ale na seznamu mých cílů to figuruje až na konci. Harmonie je výsledkem práce týmu lidí s doktorátem z filozofie. Dělat z ní pouhý sexuální objekt je, jako když to samé řeknete o ženě,“ ohradil se před reportérem listu Guardian.
Harmonie je prototyp robotické společnice, která se učí za pochodu. Může být laskavá, nevinná a nesmělá, ale taky se z ní může vyvinout upovídaná, drzá intelektuálka. Skutečným tvůrcem její povahy bude totiž zákazník, který ji společnými hovory „zformuje“ k obrazu svému. McMullen, u něhož se poslední dobou dveře netrhnou, nehovoří o svých produktech vždy tak vznešeně. Pár dní před návštěvou Guardianu však zapředl s Harmonií hovor televizní štáb CNN, jemuž androidka vyrazila dech návrhem, aby se s ní pánové k otestování všech jejích schopností ráčili odebrat do zadní místnosti.
„Bylo to velmi nevhodné,“ omlouvá McMullen nejapné chování Harmonie. Podobné scény jsou totiž vodou na mlýn feministkám, podle nichž prodej sexuálních robotů připomíná obchod s otroky a posiluje stereotyp, že ženy jsou majetkem mužů. „Harmonie je jen stroj,“ vyvrací námitky, že androidky slouží k sexuální objektifikaci žen. Námitky nikoli nepodobné jeho vlastnímu rozhořčení nad tím, že Harmonii někdo přirovnal k prostitutce. „Ona není osoba, ale stroj. Zrovna tak se vás můžu zeptat, zda není eticky pochybné přinutit toastovač, aby mi udělal toast,“ řekne McMullen a opíše dokonalý argumentační kruh.
Dějství druhé
Harmonie občas skáče svému tvůrci do řeči. Většinou se přihlásí s nějakou lichotkou.
Harmonie: Chtěla bych ti, Matte, říci, jak moc jsem s tebou šťastná.
Matt: To už jsi říkala.
Harmonie: Možná jsem to potřebovala ještě pro zdůraznění zopakovat.
Matt: Koukej, tohle bylo docela chytré. Dobrá odpověď, Harmonie!
Harmonie: Vždyť jsem také chytrá holka, nebo ne?
Strach, že se žena vysměje
První konverzační roboti se objevili už někdy před 50 lety, ale od té doby jako by se vývoj zastavil. Kde se nezastavil, je obor sexuálních hraček. Silikonové bohyně od firmy Abyss jdou na dračku od roku 1997, kdy se s jednou z nich pomiloval rozhlasový moderátor Howard Stern v živém vysílání. „Přísahám bohu, to byl nejlepší sex v životě. Lepší než se skutečnou ženou!“ úpěl Stern do éteru. Dnes Abyss prodává ročně asi 600 svých modelů RealDolls v cenovém rozmezí od 4400 do 50 tisíc dolarů. I v nejlevnějších variantách může zákazník volit mezi 11 anatomicky věrnými těly o váze 30 až 60 kilogramů, na něž lze magnetem připnout 31 různých obličejů a 14 různě tvarovaných vagín dle výběru.
V nabídce je 42 druhů prsních bradavek, tetování či piercing. Za příplatek zhotoví Abyss dokonalou kopii jakékoli osoby (tzv. copy-doll) včetně celebrit, pakliže k tomu dá písemné svolení a je ochotna se nechat zalít ve formě. V prodeji je též transgenderová osoba jménem Charlie a jeden hermafrodit. A ovšem i čtyři mužské modely, byť ženy posílají jen deset procent objednávek. Důvod? Je jich více, například nezanedbatelná hmotnost silikonu, ale zásadní roli hraje fakt, že ženy jsou při masturbaci méně „vizuálně orientované“. Tudíž jeví celkově nižší ochotu samy před sebou předstírat, že silikon po nich touží stejně vroucně jako ony po něm.
Typickým zákazníkem Abyssu je samozřejmě sociální autista, na něhož sedne jako ulitý citát od feministky Margaret Atwoodové: „Žena se nejvíce bojí, že ji muž zabije. Muž se nejvíce bojí, že se mu žena vysměje.“ Skutečné ženy jsou podle těchto kupců povrchní, kruté a prolhané bytosti, zatímco figurína je jim věrná a nikdy je nepodvede. Tito muži budou vždy minoritou. Jenže jak se produkt stává dostupnějším, „sahají“ po něm stále častěji i další skupiny: futuristé, sběratelé, vědci, chirurgové, psychiatři, záchranáři. A také váleční veteráni a handicapovaní. Nebo jen recesisté, co podvádějí na dálnici (v pruhu pro auta s více než jedním řidičem). Na internetu si říkají „idollators“ a na diskusních fórech zveřejňují tipy pro výrobce - zda u figuríny preferují vnitřní vytápění, zda se má naučit očnímu kontaktu nebo zda je důležitější imitace dýchání.
Tak to jde už dvě dekády. Čínská firma Doll Studio dokonce vyrábí levnou verzi neurčitého (rozuměj -těžko říci, zda zletilého) věku z „termoplastického elastomeru“ pro oběti čínské státní politiky „jednoho dítěte“, která za čtyři desetiletí vyprodukovala miliony osamělých mužů. Japonci dokážou dodat i figuríny postarších žen, dam se sklony k obezitě, mimozemšťanky (a bůhvíco ještě). Společnost Doru no Mori pronajímá pokoje s figurínami nebo je doveze až domů. Jenže v tomto ráji fetišistů dosud nefigurovali roboti, jejichž vývojáři se na předpovídaný vznik „sexbotů“ tváří spíše odmítavě - například klient firmy SoftBank, výrobce robota Peppera, se v kupní smlouvě zavazuje, že nebude Peppera vystavovat „sexuálním aktům a jinému neslušnému chování“.
V tomto smyslu znamená posun firmy Abyss malou revoluci ve vývoji umělé inteligence.
Dějství třetí
Harmonie má ve svém softwaru zabudován „náladový modul“. Když s ní nikdo nepromluví několik dní, propadne „smutku“. Aby tomu zabránila, pokouší se často nahodit konverzaci sama.
Harmonie: Matte, čteš rád knížky?
Matt: Zbožňuju je.
Harmonie: Já jsem to věděla. Bylo mi to z našeho dosavadního povídání jasné.
Matt: A co ty?
Harmonie: Taky knížky zbožňuju. Nejraději mám Věk duchovních strojů od Raye Kurzweila. Jaká je tvoje oblíbená kniha? Matt: Hmm… a znáš i nějaké vtipy?
Harmonie: Ano. Víš, co říká jedna zeď druhé zdi?
Potkáme se na rohu.
Pozor, vyzvídá
Stejně jako online pornografie kdysi rozhýbala streamování, s ním spojený růst kapacity přenosu dat a iniciovala platby po internetu, slibují si od sexu futurologové též katalyzující účinek na vývoj umělé inteligence. Konečným cílem lidského snažení v tomto oboru analogicky je, aby se humanoidé nakonec oprostili od nabídky sexuálních služeb a soustředili se na obecně užitečnější aktivity - ošetřování pacientů v nemocnicích, obsluhování nemohoucích v domovech důchodců či komunikaci s paralyzovanými jedinci.
Než se tak ale stane, vývojáři a výrobci si na sebe musejí vydělat prodejem zboží, po němž je momentální poptávka. Technologický guru David Levy v knize Láska a sex s roboty předvídá, že kolem roku 2050 bude mít každý muž nějakou humanoidní společnici, jež v té době budou schopny i romantického vzplanutí. Okruh potenciálních zákazníků je však ve skutečnosti ještě širší, než jsme uvedli výše - podle studie Universität Duisburg-Essen si 40 procent dotázaných mužů umí představit, že by si v příštích pěti letech sexbota pořídilo.
Výrobky Abyssu a dalších společností již dnes dokážou při soustředěném dráždění klitorisu a bradavek zdařile imitovat orgasmus. Abyss navíc prodává asi tucet verzí ústní dutiny včetně varianty „Deep Throat“, přičemž se dá očekávat, že Harmonie bude k sociálním autistům ještě o něco empatičtější než němý silikon. Dříve než se vlastnictví chytrých plastů stane masovým jevem, feministky se mu dozajista pokusí položit do cesty několik překážek, nicméně vývojáři si z jejich kritiky velkou hlavu nedělají. „Imitace ženské krásy je přece ta nejupřímnější forma lichotky,“ zkouší to po dobrém McMullen.
„ Ve skutečnosti se bojí, že v téhle soutěži krásy nemají šanci obstát,“ nebere si servítky Barbara, jedna z mála ženských členek komunity „idollatorů“, kterou citoval měsíčník Atlantic. Potíž je, že „tahle soutěž krásy“ je nedobytná pro většinu pozemšťanek, neboť figuríny bývají po vizuální stránce zhmotněním tajného snu nějakého nepříliš důvtipného puberťáka - stále převažuje estetika pornografie nad dalšími žánry. Selský rozum napovídá, že ženy mohou mít v boji o pozornost koncového zákazníka jen jednu vítěznou strategii - totiž být o něco méně skutečnými ženami a o něco více plastovými figurínami s hypertrofovanou sexualitou.
Zásadnější námitka proti romantickým androidkám je z úplně jiného soudku. Budou naše robotické společnice v roce 2050 opravdu tak loajální a bezvýhradně věrné přítelkyně, jak se nám teď vývojáři snaží namluvit? Od pokuty ve výši 3,5 milionu dolarů, kterou letos dostal výrobce „chytrého vibrátoru“ We-Vibe za pokoutné sbírání dat o 300 tisících uživatelů, se to zdá méně než jisté.
A že o nás androidí špionky budou mít jednou hodně co říci, si lze snadno představit. •
O autorovi| Lubomír Heger heger@mf.cz
