Z Nizozemska se do střední Evropy šíří škůdce, kterýsi pochutnává na kartonu, tapetách, archiváliích a starých fotografiích. Nejlépe se mu vede v šanonech. Šíří se třeba poštou 1 Mike Brooks z Výzkumného a poradenského ústavu pro živočišné škůdce v nizozemském Wageningenu dostává v těchto dnech hromadu dopisů z Německa. A přijímá spoustu návštěv. Ukazuje jim nepříliš známý, asi centimetr až půldruhého centimetru dlouhý šupinatý hmyz, který je jakousi větší verzí své příbuzné a dobře známé rybenky domácí. Je zabarvený více do šediva a kromě profesionálů jej od rybenky domácí skoro nikdo nerozezná. „Jsou úplně všude. Na okraji našeho města je nové sídliště, našel jsem je skoro ve všech nových domech, dokonce i ve školách,"řekl Brooks pro týdeník Die Zeit.
Tvor z řádu Zygentoma s latinským názvem Ctenolepisma longicaudata je v Nizozemsku znám od konce 80. let a běžně se mu tady říká „papiervisje“ (doslova papírová ryba). Do Německa se začal šířit koncem minulé dekády a pojmenovali jej tu „Papierflschchen“ (rybenka papírová), v angličtině si obvykle vystačí se slovem „silverflsh“. Kde se objevil, stal se postrachem především muzeí a archivů, například studoven časopisů, neboť ve starých složkách a šanonech může přežívat nepovšimnut desítky let. „Škody na prokousaném papíru nejsou zprvu příliš patrné, a když si jich všimnete, bývá zpravidla už pozdě,“ upozorňuje Brooks.
Aby svým slovům dodal váhu, vyklepe Brooks před návštěvníky svazek časopisů z vlastního archivu, který rybenka papírová také napadla - jsou částečně nečitelné a částečně zcela rozpadlé. „Archivy se stávají místem hrůzy. Mizejí sbírky fotografií, historické materiály a portréty prapředků.
Viděl jsem lidi, kteří stáli ve vlastním sklepě se slzami vočích,“ dodává. A j a k se rybenka papírová dostala do jeho archivu? „Asi jsem si ji přinesl v nějakém přepravním kartonu,“ domnívá se.
Právě tahle jednoduchost, s jakou se Ctenolepisma šíří ze země do země, dnes nejvíce děsí německé instituce. Šedivá rybenka totiž očividně nemíní setrvat v Nizozemsku a pomalu proniká do střední Evropy.
Autostopem kolem světa
Přestože je u veřejnosti papírožrout takřka neznámý, pracovníci knihoven, muzeí a archivů v západní Evropě dobře vědí, s kým mají tu čest. Do Nizozemska pronikl patrně z Jižní Afriky, spekuluje se, že už v 70. letech. Od počátku páchal škody, ale ty byly připisovány jiným škůdcům, například „tabákovým broukům“, teprve počátkem tisíciletí Univerzita v Amsterdamu pojmenovala pravého pachatele. V téže době byl hlášen výskyt v Belgii, Norsku (zde se jim říká skjeggre - vousáči), Švédsku, a dokonce v jednom vídeňském muzeu. Potíž je, že většina institucí je skoupých na informace, neboť se bojí o renomé, takže informační blokádu prolamuje teprve o něco otevřenější Německo.
Zde byl tento hmyz objeven poprvé v roce 2007 mezi exponáty jednoho muzea v Hamburku, kam se údajně dostal ukryt v balení toaletního papíru původem z Nizozemska. Od roku 2013, kdy byl objeven v papyrusových svitcích v Archeologickém centru v Berlíně, pořádají archiváři s muzejními pracovníky a restaurátory pravidelná školení, jak rybenku papírovou mezi exponáty identifikovat.
„Na rozdíl od rybenek domácích, jichž se zbavíte prostě vysušením vlhkých místností, se s papírovými žrouty jen tak nevypořádáte.
Jsou totiž všude, od sklepa až po střechu. A i když je zlikvidujete, dorazí nové exempláře od souseda,“ říká Brooks o invazi vNizozemsku.
Ta kupodivu postihuje více novostavby, protože papírožrouti si rádi pochutnávají na izolačních materiálech. Jakmile se v nich zabydlí, migrují skulinami a rýhami ve stěnách a skrze podlahy dovnitř obydlí, kde se nejprve zakousnou do tapet. Mají rádi i lepidla a další syntetické materiály. Posléze vyhledají přepravní krabice a skrze ně se dostanou k archiváliím. A vůbec kamkoli - kartony totiž používají jako svého druhu autostop. „Lepenková krabice, která právě dorazila s objednanou knihou od Amazonu, může převážet i papírovou rybenku,“ řekl v německém rozhlase DRadio Wissen Bill Landsberger, vedoucí oddělení obrany proti škůdcům Stáních muzeí města Berlína.
Jakmile papíroví nájezdníci pronikli do přepravní infrastruktury, byla celonárodní invaze otázkou času. „Dnes se nacházejí v každém obchodním centru, v každém skladišti vzemi. Jsou v Aldi, Lidlu i v Baumarktu,“říká Brooks.
Vášniví knihomolové
Čeleď Lepismatidae patří k nejstarším skupinám hmyzu na zemi, rybenky jsou staré asi 350 milionů let, žily ještě dříve, než se u ostatního hmyzu vyvinula křídla. Tito primitivní živočichové patří očividně mezi nejúspěšnější modely evoluce.
Původně žili v subtropech a úkryt nalézali pod kameny, v hromadách suchého listí či v kůře stromů. Podle akademického webu The Conversation je známo asi 600 druhů, ale ještě více druhů nebylo nikde popsáno a zařazeno. Některé žijí na pouštích, jiné v jeskyních nebo v zemském podloží 20 metrů a hlouběji, jiné obývají termitiště a mraveniště („rabují“ mravenčí sklady potravy), jisté druhy objevily, že nejlépe se j im přece jen bude dařit u lidí.
Šedivé rybenky mají rády potravu bohatou na škroby a dovedou trávit celulózu, takže se časem specializovaly na textilie (bavlnu a hedvábí, nikoli však vlnu), tapety a starý papír. Jelikož nepotřebují vodu (umějí vstřebávat vlhkost z atmosféry, a to análním otvorem), přežijí „o jednom kousku papíru“ klidně celé roky; zcela bez potravy vydrží měsíce. Jsou aktivní hlavně v noci, dennímu světlu se vyhýbají a nejraději mají teplotu mezi 20 a 25 stupni Celsia. Navzájem komunikují pomocí feromonů, a dokud se jim vede dobře, chovají se tiše a čile se rozmnožují (samice naklade za život až šest tisíc vajec).
Jak vlastně poznat, že dům je infikován?
Poničený papír od suchomilných rybenek mívá obvykle nepravidelné, jakoby rozedrané okraje a díry od papírožrouta jsou nepravidelných rozměrů. Občas po sobě zanechávají šupiny a žluté skvrny. Pokud mají na výběr, vyhnou se ploše s tiskařskou černí a ohryzají papír okolo. Na hustě potištěných stránkách knih ovšem nemají moc na výběr, takže do sebe soukají celé slabiky, slova a věty. Archiváři a knihovníci jim s trpkým humorem přezdívají „knihomolové“. Občas je dokáže objevit i laické oko - na jednom gymnáziu poblíž Dusseldorfu šel žák pro zeměpisné pomůcky a namísto toho objevil krabici plnou šedivých rybenek.
Cennosti jen do plastových nádob
„Když už najdou místo, kde se jim líbí, zůstanou tam. Například v kartonové přepravce na půdě. Cenné dokumenty byste měli raději skladovat v plastových nádobách“ radí Brooks Němcům. Ve střední Evropě chybějí experti, kteří by byli schopni papírožrouta jednoznačně rozeznat od rybenky domácí. Zbavit se tohoto škůdce, kterého poprvé popsal německý entomolog Karl Escherich v roce 1905, je přitom jednoduché, avšak pro většinu domácností neuskutečnitelné. Při 15 stupních Celsia rybenka papírová přestává klást vajíčka, teploty kolem nuly jsou pro ni smrtelné.
Spolehlivě je zabije také elektromagnetické záření, přesněji řečeno paprsky gama, kčemuž jsou však vybaveny jen laboratoře v Nizozemsku.
Jakémukoli sběrateli, jemuž se nechce týdny mrznout, nezbývá než pravidelně kontrolovat všechny archiválie i knihy a vyklepávat je. Pokud možno neskladovat v objektu žádné kartony a zbavovat se i potravinových obalů. České instituce zatím žádný výskyt papírožravého hmyzu nehlásí, ale to může znamenat jen to, že po něm dosud nezačaly pátrat. „V přírodovědeckých sbírkách u nás jsou největší hrozbou pisivky, červotoči a kožojedi. Z tohoto důvodu jsou sbírky dvakrát ročně plynovány,“říká Jiří Hájek, vedoucí Entomologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea. Viděl prý soukromé sbírky hmyzu sežrané doslova na prach.
„Nemáme hlášený nález, ale výskyt škůdce to nevylučuje. Spodní teplotní práh, při kterém se zastavuje jeho vývoj, je 11 stupňů, takže v řadě muzeí je možný celoroční výskyt,“ říká Václav Stejskal z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Kromě Berlína byly loni v květnu rybenky papírové hlášeny i v rakouském Vorarlbergu a Spolek restaurátorů Rakouska k jejich výskytu uskutečnil na konci března informativní seminář.
Nedělejme si iluze - papírožrouti v globalizovaném světě brzy „dostopují“ i k nám. •
Rybenka domácí Lepisma saccharins Je stříbrnější než Ctenolepisma longicaudata a dorůstá jen do délky okolo centimetru. Má ráda vlhké prostředí, teplotu 22 až 27 stupňů a živí se zbytky škrobů v koupelnách. Běhá ve tmě, po rozsvícení se utíká schovat do skulin.
• Rybenka skleníková Thermobia domestica Má ráda vlhko a horko. Běžně se vyskytuje v pekárnách, továrnách a teplovodech. Kromě zbytků potravy si rovněž pochutnává na tapetách, lepidlech, skelném papíru, textiliích a knižních vazbách.
• Červotoč spížní (též chlebový či skladištní) Stegobium paniceum Napadá všechny druhy potravin (včetně koření a krmiv pro zvířata) a též knihy. Provrtá si cestu vazbou a naklade larvy, které se živí organickými materiály - kniha po jeho řádění vypadá jako švýcarský sýr.
• Červotoč tabákový Lasioderma serricorne Blízkým příbuzným červotoče spížního je dva až tři milimetry velký škůdce hnědé barvy, který plení sklady všeho možného. Konzumuje tabák, koření, krmivo pro zvířata, semena, knihy, a dokonce i léčiva. • Pisivky řád Psocoptera Drobný hmyz živící se plísněmi a sporami hub. Při napadení muzea se vrhá na knihy, kartonové přepravky, papírové a herbářové kolekce.
• Mol šatní Tineola bisselliella Stálý obyvatel šatníků se v posledních letech rozmnožil v Anglii, kde pustoší starodávné gobelíny a tapiserie. Nejméně dvojnásobný výskyt od počátku dekády zřejmě souvisí s globálním oteplováním.
• Kožojedi čeleď Dermestidae Jsou to převážně mrchožrouti, ale napadají také muzejní sbírky. Požírají koberce, plsti, vlněné tkaniny, kůže, vycpané živočichy, kožené knižní vazby a rohy. Zástupcům rodu rušník (Anthrenus) se přezdívá „muzejní brouk“.
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
