Second Life v podstatě není hrou v pravém slova smyslu. V tomto virtuálním světě totiž všechno funguje až příliš reálně. Několik podnikavých jedinců v něm dokonce dokázalo reálně zbohatnout.
Podobně jako v opravdovém životě, i v Second Life mají tvůrčí a podnikaví lidé takřka neomezené možnosti. Uživatelé, respektive jejich virtuální postavy, se totiž mohou zlepšovat a rozvíjet. Nakupují za Linden dolary oblečení, boty, auta, domy, letadla, ale třeba i kůže. Fantazii se meze nekladou. Kdo dokáže přijít s nabídkou, která přiláká mnoho zájemců, může tak vydělat velmi zajímavé částky v penězích reálných.
Nejznamějším příběhem „amerického snu“ ve druhém životě je zbohatnutí Ailin Graefové, respektive její virtuální dvojnice Ansche Chung. Ta vstoupila do Second Life v roce 2004. Využila poptávky, prodávala animace pro hru, a tím vydělala první Linden dolary. Za utržené peníze poté skupovala pozemky, které pak dále se ziskem prodávala. Slavnou se stala v roce 2006, kdy si ve virtuálním světě vydělala první reálný milion amerických dolarů.
Martin Dvořák dává jiný příklad. Nejmenovaný český uživatel Second Life zjistil, že je ve virtuálním světě velká poptávka po kůžích. Ty totiž umožňují převléct virtuální postavu a změnit tak její původní uniformní vzhled. Zajímavá nabídka se rychle rozkřikla a šťastný majitel obchodu dnes vydělává několik desítek tisíc reálných korun měsíčně.
Podle Dvořáka podnikavci brzy zjistili, že si uživatelé v Second Life prostřednictvím svých virtuálních identit plní sny, které by pro ně v reálném světě byly nedosažitelné. „Lidé se i ve virtuálním světě chovají velmi podobně tomu reálnému. Například ženy nejvíce zajímá oblečení, muže zase často auta. Lidé realizují za pár korun to, co by je ve skutečnosti stálo statisíce,“ uzavírá Martin Dvořák.
