Fotbalový klub Varnsdorf se za deset let prokopal ze třetí do první ligy. Chudý klub ze severu si ale kvůli přísným předpisům možná nebude moci nejvyšší soutěž dovolit
Třicetiletý záložník FK Varnsdorf Matěj Kotiš sedí na okraji hřiště a pozoruje svoje spoluhráče, jak trénují s balonem. Trápí ho třísla, a tak odpočívá, ale v neděli na trávníku byl, a to je hlavní. Na ten zápas proti Olomouci nikdy nezapomene. Sice v něm nepadl žádný gól, ale jeho klub v něm vybojoval postup do nejvyšší české fotbalové soutěže. Když Kotiš ve Varnsdorfu začínal, hrál jenom divizi, tedy něco jako čtvrtou ligu. „Bylo to pěkné,“ vzpomíná na nedělní zápas s lehkým úsměvem jediný hráč týmu, který pochází z Varnsdorfu. Svůj úsměv tlumí zřejmě proto, že není vůbec jisté, jestli si jeho Varnsdorf proti Spartě, Slavii nebo Plzni nakonec zahraje. Chybí mu totiž stadion, který by vyhovoval přísným prvoligovým předpisům.
Takový stadion musí mít dle pravidel svazu tribunu se sedačkami pro pět tisíc diváků, oddělené sektory pro hosty a domácí, vyhřívaný trávník kvůli napadanému sněhu a osvětlení, aby z něj mohly televizní štáby dělat přenosy i za tmy. Varnsdorf to může risknout a do první ligy jít s tím, že se zaváže stadion postavit a do té doby bude hrát své zápasy na pronajatém – mluví se hlavně o šedesát kilometrů vzdáleném Jablonci. Když ale stadion do roka nepostaví, hrozí mu pokuta tři miliony korun a odebrání různých dalších několikamilionových příspěvků, což je dohromady částka, která by malý klub mohla zlikvidovat. Navíc je otázka, zda by na „domácí“ zápasy do Jablonce Varnsdorfští vůbec chtěli dojíždět. „Nejlepší by bylo hrát první ligu tady ve Varnsdorfu.
Podle mě je zbytečné, aby měl stadion vyhřívaný trávník, který se použije jednou ročně. Světla taky nejsou nutná, může se přece hrát ve dne,“ kroutí hlavou fotbalista nad přísnými předpisy fotbalového svazu.
Nejsem kaskadér, říká šéf klubu Rozhodnutí, jestli to risknout a jít do první ligy, anebo se vybojovaného postupu vzdát a mladý tým, který sní svůj fotbalový sen, vrátit nohama zpátky na zem, je v rukou jednoho muže. Je jím ředitel klubu Vlastimil Gabriel, bodrý varnsdorfský rodák, který za klub v mládí kopal a od poloviny devadesátých let ho vede. Když s řízením začínal, tým hrál ještě krajský přebor, což je něco jako pátá liga. Za jeho působení se mančaft zvedal – nejdříve postoupil zpátky do divize, pak do třetí ligy, před čtyřmi lety do druhé. A teď si může zahrát i tu nejvyšší. Gabriel ale také dokázal pro klub sehnat současného hlavního sponzora, místní strojírenskou firmu TOS, která klubu ročně posílá pět milionů korun. Ačkoli za klub hraje pouze jeden hráč narozený ve Varnsdorfu a tři z blízkého okolí, Gabriel se snaží to změnit. Před pěti lety založil přípravku s honosným názvem Fotbalová akademie Šluknovského výběžku, jejímž cílem je vychovávat hráče od malička. Je to zkrátka člověk, který ve městě fotbal systematicky buduje už roky, a současný úspěch není nějaké nedopatření.
„Nejsem kaskadér, abych fotbal ve Varnsdorfu zlikvidoval kvůli ročnímu entrée v lize.
Ale pokud by nás místní i krajské orgány podpořily, tak myslím, že bychom to měli zkusit.
Uprostřed týdne řekneme, jestli do toho půjdeme,“ říká Gabriel. Ve své kanceláři má na stole lejstra, na kterých jsou hrubé skici toho, jak by mohl případný stadion vypadat. Jeho cena by se mohla vejít do 80 milionů. Současná politická garnitura na radnici slibuje, že pokud by si klub zajistil dotace odjinud, zaplatila by 30 procent. Zbývá tedy sehnat nejméně 55 milionů. A pokud se peníze zajistí, je tu ještě nutnost postavit stadion v šibeničním termínu jednoho roku. Také Gabrielovi vadí přísný systém pro prvoligové stadiony. „V Česku je špatně nastavený systém pro účast v nejvyšší soutěži. Bohužel já nejsem v roli, abych ho měnil. Rekonstrukce stadionu by měla být postupná, ten klub by měl mít možnost hrát ligu doma, čas na postavení stadionu třeba dva roky. Hrát jinde? Lidi to odradí. Už to není jejich. Když jsme stavěli tenhle stánek, hráli jsme ve Šluknově a lidé zapomněli chodit na fotbal. Nechápu, proč má být stadion se sedačkami pro pět tisíc lidí. V Dortmundu může stát 20 tisíc lidí, proč by to nešlo tady? Tady ligu může hrát jen těch šestnáct klubů, které mají stadiony,“ rozčiluje se principál.
Hochštapleři z 90. let Jak to také může dopadnout, když si regionální klub pořídí drahý stadion a začne hrát ligu, ukazuje třeba případ kdysi úspěšného klubu 1. FK Drnovice. Tento smutný příběh sice není příliš srovnatelný s Varnsdorfem a spíše než cokoli jiného dobře ilustruje divokou atmosféru devadesátých let, kdy bylo možné cokoli, ale přesto stojí za připomenutí. Jihomoravská ves s populací něco přes dva tisíce obyvatel v roce 1993 z druhého postupového místa ve druhé lize – tedy stejně jako nyní Varnsdorf – dostala šanci hrát první ligu. Drnovičtí příležitost chytli za pačesy a postupně vybudovali stadion pro devět tisíc diváků. Klubu se v lize dařilo a vzkvétal – především díky štědrým finančním injekcím od majitele, podnikatele Jana Gottvalda, a také od firmy Chemapol, která se klubu sponzorsky ujala. Gottvald, který zbohatl při privatizaci, prý do klubu dohromady nalil ze svého 136 milionů korun. Vrcholu dosáhl „drnovický zázrak“ v roce 2000, kdy se na stadionu v jihomoravské vesnici odehrál zápas poháru UEFA. Drnovičtí v něm nastoupili proti německému týmu Mnichov 1860. Pak ale zkrachoval hlavní sponzor Chemapol, o Gottvalda se začala zajímat policie a na klub přišel postupný úpadek. V roce 2002 Drnovice sestoupily do druhé ligy, aby se do nejvyšší soutěže podívaly ještě jednou, tentokrát už naposledy, v roce 2004. Následoval sestup do druhé ligy kvůli finančním problémům a v roce 2006 zadlužený klub definitivně zkrachoval. Dnes se stadion pomalu rozpadá a na jeho hřišti se hraje okresní přebor. Místo Sparty a Slavie tu nastupují týmy jako Pustiměř nebo Švábenice. Sám Gottvald v rozhovorech o svojí minulosti uznává, že pokusit se v tak malé obci hrát první ligu byla chyba. Jiný, a přece v lecčems podobný příběh se odehrál v Blšanech, kde do klubu investoval jeho bývalý hráč František Chvalovský. Stejně jako Gottvald vesnický klub s velkou slávou vyvedl z krajského přeboru do první ligy, kde se Blšany několik let udržely, aby nakonec kvůli dluhům zase spadly do bezvýznamnosti.
Varnsdorf není ve srovnání s Blšany a Drnovicemi žádná vesnice. Své o tom ví Zdeno Frťala, slovenský trenér, který do Varnsdorfu přišel před čtyřmi lety a klub dovedl k jeho současné formě. Frťala právě v Blšanech svou trenérskou kariéru začínal a na dilema o vstupu do první ligy pamatuje. „Tam se tohle řešilo taky. Byli jsme takoví kočovníci, ale taky jsme tu ligu nějak uhráli. Nebo Drnovice. Je hodně takových městeček na světě,“ říká klidný, usměvavý muž. Frťala by s Varnsdorfem do první ligy šel okamžitě. „Jako trenér bych vůbec nepřemýšlel, jestli se něco začne stavět, ale jednoznačně bych tu ligu chtěl hrát. To je, jako když šplháte na Everest a můžete ho dosáhnout, ale musíte se vrátit, protože jste si zapomněl něco dole v táboře. My jsme blízko pod tím Everestem. Pro kluky byl cíl hrát ligu. Za tu snahu by si to zasloužili,“ myslí si slovenský kouč. Sám se ovšem po čtyřletém působení z klubu na konci června vrací domů na Slovensko, protože se prý chce „posunout dál“. Podle řady hráčů je senzační postup do první ligy právě jeho velkou zásluhou.
Divoký sever Postup Varnsdorfu do první ligy byl jednou z mála pozitivních zpráv, které se o městě ve Šluknovském výběžku v celostátních médiích v posledních letech objevily. Ve všeobecném povědomí je Varnsdorf spolu se Šluknovem nebo Rumburkem spojen s pochody rasistické Dělnické strany sociální spravedlnosti proti Romům. Zejména od roku 2011, kdy tu zasahovali těžkooděnci a vodní děla, získal celý šluknovský výběžek nálepku „vyloučené lokality“. Z tohoto pohledu je tedy i v zájmu místních politiků, aby fotbalovému stadionu pomohli.
Minulá vláda toho však pro místní fotbal moc neudělala. Přitom se nedá říci, že by nedávala peníze na sport – opravila plavecký bazén a zimní stadion, což si vyžádalo více než sto milionů. Zajímavé je, že obě tyto nákladné stavby ve městě, jehož roční rozpočet je 200 milionů, se obešly zcela bez jakýchkoli dotací. Na radnici bylo evidentně něco špatně. Od konce loňského roku má však město nové vedení, které se tváří, že sportu fandí.
„Jsme ochotní pomoci, ale ne za každou cenu. Jsme ochotní dát 30 procent, když se seženou dotace. My nejsme ani Drnovice, ani Blšany. Máme 16 tisíc obyvatel. V Itálii jsou podobně velká města, co hrají ligu,“ říká starosta Stanislav Horáček. Podle starosty by měl na stadion přispět kraj nebo vláda z centrálního rozpočtu. „Stát pořád mluví o tom, že by se tomuhle regionu mělo pomoci. Tak teď má příležitost,“ říká politik. Radnice prý už najala člověka, který umí psát žádosti o granty, jeho výsledky ale zatím nejsou vidět, protože je ve funkci teprve tři měsíce.
Obyvatelé stadion platit nechtějí Když se člověk nezaujatý fotbalem projde po městě, nemá pocit, že jeho hlavní prioritou by měl být zrovna nový fotbalový stadion.
Kdysi prosperující průmyslové město, kde sídlily významné textilky jako Velveta nebo Elite, je plné polorozpadlých budov, deset procent lidí je bez práce.
Na fotbal na stadion v Kotlině tu prý stabilně chodí fandit kolem tisícovky lidí. To by se ale mohlo změnit, pokud by Varnsdorf hrál první ligu – na rozhodující zápas s Olomoucí přišlo 2,5 tisíce lidí. Z deseti lidí různého pohlaví a věku, které náhodně oslovíme na ulici, ale nenajdeme ani jednoho, který by chtěl, aby na stavbu prvoligového stadionu dávalo peníze město. Lidé proti fotbalu nic nemají, ale raději by si přáli třeba více kultury, opravené chodníky nebo větší bezpečnost ve městě.
Přesto se nelze ubránit pocitu, že je v nastavení pravidel české první ligy něco špatně, když upřednostňuje bohaté kluby. „Tady nedaleko v Německu je Neugersdorf, který má 12 tisíc lidí. Jejich klub chce do německé třetí ligy a nařídili jim, že mají postavit osvětlení.
Ale mají na to dva roky a nemusejí mezitím chodit nikam do vyhnanství,“ srovnává Gabriel českou situaci s pár kilometrů vzdáleným sousedem. „Jakékoli rozhodnutí, které udělám, bude špatné. Když vezmu ligu, lidi nebudou chodit. Když ne, kluci ztratí motivaci. Musím se rozhodnout bez emocí,“ uzavírá ředitel klubu. l
Když se člověk nezaujatý fotbalem projde po městě, nemá pocit, že jeho hlavní prioritou by měl být zrovna nový fotbalový stadion.
, vyhĚzvaný trávnzk a umilí osvitlenz.
O autorovi| Petr Horkr • horky@mf.cz
