Naprostá většina dodavatelů se v českém konkurenčním prostředí naučila žít. Otázkou tedy je, k čemu jim bude nový zákon
Nenápadné změny, které připravila vláda v zákoně o významné tržní síle, zásadně vylepšují postavení velkých výrobců potravin a dávají jim do rukou nástroj k šikanování a vydírání obchodních řetězců. Malým potravinářům to může v jejich konkurenčním boji spíše uškodit.
Zákon o významné tržní síle od roku 2010 umožňuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže trestat obchodní řetězce za zneužívání jejich postavení smluvním zakotvováním jednostranných výhod, například velmi dlouhých lhůt splatnosti faktur, vynucováním finanční spoluúčasti dodavatelů na slevových akcích, vymáháním různých bonusů na dodavatelích
atd. Tyto praktiky postihovaly zejména malé a střední podnikatele. Po přijetí zákona se situace poněkud zlepšila. Především se zkrátily lhůty splatnosti, které řadu malých výrobců trápily nejvíce. Nicméně k zásadní změně nedošlo a je otázkou, zda jí lze speciální právní úpravou vůbec dosáhnout.
Vypadlá pasáž
Vláda slíbila novelu zákona ve svém vládním prohlášení, a tak ji také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) připravil. Z významné části však přebral jen návrh novely, který vzešel loni v dubnu ze zemědělského výboru sněmovny, ale poslanci ho tehdy odmítli. Podstatou této změny bylo, že vypouštěl ze zákona pasáž, která upřesňovala, že zneužití své tržní síly se může dopustit obchodník vůči svému dodavateli jen tehdy, pokud je na něm dodavatel závislý. Tedy v případech, kdy je obchodník svého partnera schopen existenčně ohrozit. Tato změna posilující postavení větších dodavatelů a připravená už za Rusnokovy vlády tehdejším ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem tenkrát neprošla. Nyní bude Toman jako šéf Potravinářské komory s podporou vlády, nejen zemědělského výboru, zřejmě úspěšnější. Novela je předkladatelem odůvodňována jen jako zjednodušení již platné právní úpravy, které by mělo vést ke zrychlení správních řízení. Ale ono tomu tak úplně není.
Novelu projednala vláda 9. března a verzi ÚOHS vypuštěním dvou slovíček ještě citelně přiostřila. Původní návrh se totiž vztahoval nejen na odběratele, tedy obchodní řetězce s obratem nad pět miliard korun, ale i na stejně velké dodavatele. Tak velkých potravinářů je v Česku řádově desítka a jsou mezi nimi i společnosti patřící ministru financí Andreji Babišovi. Z rozhodnutí vlády byli tito dodavatelé ze zákonem formulované definice významné tržní síly vypuštěni, a mají tak v jednání s obchodníky najednou velmi silnou pozici. Zvláště když z definice zakázaného zneužívání tržní síly obchodníkem vypadlo slovíčko „soustavné“.
Deset procent
Na podnět dodavatele totiž může ÚOHS uložit řetězcům pokutu ve výši deseti milionů korun nebo až deseti procent z ročního obratu, což by mohly být i stamilionové sumy. V některém sortimentu potravin je přitom dnes koncentrace na trhu mimořádně vysoká. Například v případě minerálních vod má podle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu největší producent, kterým jsou Karlovarské minerální vody, více než 55 procent trhu. Polovinu trhu sušenek zase ovládá Opavia, 43 procent piva je v rukou Plzeňského Prazdroje. A v těchto případech je otázkou, kdo může své tržní síly fakticky zneužít.
Lze si například poměrně snadno představit, že velcí dodavatelé budou mít snahu pomocí zákona pod hrozbou mimořádných pokut vytlačovat z pultů řetězců malé dodavatele, kteří se zejména v poslední době vlivem rostoucí poptávky po kvalitních lokálních produktech pomalu, ale jistě prosazují.
V Česku je ve srovnání s vyspělými státy Evropy velmi nízká koncentrace maloobchodu. Například ve Švýcarsku či v Belgii ovládá pět největších obchodníků sedmdesát procent trhu, zatímco u nás je to jen 41 procent. To vede k silné konkurenci obchodníků, kteří soutěží především cenou, a tím i k celkem pochopitelnému tlaku na dodavatele, z nichž naprostá většina se již naučila v tvrdém prostředí žít, a tak je otázkou, nakolik pro ně, kromě vydíracího potenciálu, může být nový zákon přínosem. l
Roztříštěné Česko
Koncentrace maloobchodního trhu v Evropě
(v % tržního podílu)
Největší Tři největší Pět největších
firma firmy firem
Norsko 31 64 78
Švýcarsko 32 66 71
Belgie 22 55 70
Finsko 29 55 63
Rakousko 25 55 62
Německo 20 44 59
Slovensko 15 44 58
Maďarsko 14 39 55
Česko 10 27 41
Řecko 10 25 36
Zdroj: Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
