Přestože domovem portského vína jsou stráně a sklepy na březích řeky Douro v Portugalsku, o jeho vznik a rozvoj se postarali Britové. Ti dodnes vlastní část sklepů a značek portského a z velké části dirigují světový obchod s tímto originálním vinařským fenoménem. Sám zrod portského je stejně zajímavý jako jeho příprava. Kdysi v XVII. století se při jedné z mnoha válek mezi Francií a Anglií zastavil import francouzského vína na Britské ostrovy. Britové obrátili svou pozornost k portugalským vinařům, a ti je, aby víno vydrželo dlouhý transport, konzervovali přidáním brandy. A ejhle, ve věčně vlhkém a chladném anglickém podnebí si vbrzku získalo značnou oblibu.
Producenti
Jaké je vlastně portské, že se tak významně zapsalo do povědomí konzumentů na celém světě? Řečeno strohou mluvou vinařského práva jde o dolihované likérové víno, které může mít obsah až 25 objemových procent alkoholu, přičemž může být bílé i červené, suché i sladké. Za touto formulací se skrývá tradiční způsob přípravy s několika originalitami, vlastními jen portskému. Hrozny mohou být až z devadesáti odrůd, prakticky se jich ale používá jen několik. Především Tinta Barroca, Tinta Roriz, Tinto Cão, Touriga Francesa a Touriga Nacional.
Svérázným způsobem probíhá „lisování“. Skupinka mužů či žen v řadě, pevně do sebe rukama zaklíněných, šlape v jakémsi bazénku po navezených hroznech a tím je lisuje. Získaný mošt poté kvasí stejně jako v případě ostatních vín. Ovšem jen do stadia, kdy objem alkoholu vykazuje zhruba šest sedm procent. Tehdy se přidá mocná (přibližně osmdesátiprocentní) vinná pálenka, často a asi nesprávně zvaná brandy. Vína si tak zachovají zbytek cukru, jsou uložena do sudů a nějakou dobu zrají v místě svého vzniku.
Odtud jsou přepravována do městečka Vila Nova de Gaia, dnes už městské části přístavu Porto. Tam, přímo na nábřeží, sídlí většina sklepů velkých jmen. Je jich přes třicet, a i když kamiony vzaly přepravě sudů kouzlo lodního transportu, adresa na nábřeží má stále dobrý zvuk.
V letitých sklepích v Portu nastává asi nejdůležitější etapa přípravy. Zkušení „blendeři“ určují, které víno půjde do jaké směsi, kolik ho bude a s jakým jiným se má míchat. Ač žijeme v době převratných technologií a téměř neomezených možností vědy, v případě míchání portských záleží vždy na senzorickém umu člověka. Proto jsou dobří míchači považováni za umělce, jejichž post je většinou dědičný.
Doporučené víno
Protože druhů portského je několik a jeho produkce natolik jedinečná a trochu i tajemná, budeme se mu věnovat i příště. Dnes se seznámíme s jedním, které vykazuje jistou odlišnost. O přítomnost této značky na českém trhu se postarala společnost Neubauer & syn.
Six Grapes Reserve, W. & J. Graham, Porto. Víno temné nafialovělé barvy, jen těžko průsvitné, ve kterém se jiskrný efekt světla prosazuje pouze ztěžka. V obsažné vůni se prosazují tmavé peckoviny, obkroužené patrným odérem alkoholu a z druhého plánu tlačené lehýnkou stopou dřeva. Mocné tělo nese výraznou, bohatou chuť. V té dominuje opět tmavé ovoce, o slovo se dere cukr, potlačený však do uměřeného projevu taniny a živou aciditou. Ve víně zůstává - přes všechny „portské“ atributy - značná část hroznovitého projevu původní suroviny. Ač jde o hutné, dezertní víno, je pro portské trochu atypické. Ponechalo si totiž značnou část „vinného“ výrazu, proto je živější, rozpustilejší.
Volba pokrmu
Pokud jde o partnerství s pokrmy, má Six Grapes Reserve široký záběr. Dobře se snese se sýry, ať už s vyzrálými ementály nebo roqueforty s modrou plísní. Umí se skamarádit i s čokoládovými dorty a často je přísadou mnoha zajímavých omáček k různým masům. Používá se také při přípravě studené polévky guadalupe.
