DAŇOVÉ ŘÍZENÍ Máte pocit, že se daňové řízení neúměrně protahuje? Nedávná novela zákona dala poplatníkům do rukou účinnější zbraně proti nečinnosti finančního úřadu. Daňová řízení mnohdy trvají poměrně dlouhou dobu. Průtahy přitom nejsou vždy způsobeny jen složitostí věci či obtížností získání různých důkazů a podkladů pro přijetí rozhodnutí.
DAŇOVÉ ŘÍZENÍ Máte pocit, že se daňové řízení neúměrně protahuje? Nedávná novela zákona dala poplatníkům do rukou účinnější zbraně proti nečinnosti finančního úřadu.
Daňová řízení mnohdy trvají poměrně dlouhou dobu. Průtahy přitom nejsou vždy způsobeny jen složitostí věci či obtížností získání různých důkazů a podkladů pro přijetí rozhodnutí. Někdy je na vině stav, který lze označit jako nečinnost správce daně (finančního úřadu).
Jde o situace, kdy finanční úřad z nejrůznějších důvodů nevydává rozhodnutí nebo nečiní žádné úkony, ačkoliv by vzhledem k povaze věci měl. Takové situace mohou samozřejmě negativně ovlivňovat hospodářskou činnost poplatníků.
Příkladem může být termín ukončení takzvaného vytýkacího řízení v případě nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, od kterého se odvíjí termín skutečného přijetí tohoto odpočtu plátcem daně. Obdobné dopady ovšem může mít i rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru na dodatečně doměřenou daň, kdy poplatník zůstává v nejistotě, pokud jde o správnost doměření daně a její částečné či úplné vrácení.
NOVELA PŘINESLA ZLEPŠENÍ
Zásadní otázkou pro možnou obranu je posouzení, kdy stav nečinnosti nastává. Ještě donedávna šlo o téměř neřešitelný problém. Změnu přinesla novelizace zákona o správě daní a poplatků č. 355/1992 Sb. – samotná novela vyšla pod číslem 230/2006 Sb. S účinností od 1. července loňského roku byl do zákona zařazen nový § 34c, týkající se právě ochrany před nečinností. Obsahuje poměrně jednoznačnou definici a zavádí i procesní postupy pro zjednání nápravy.
Před přijetím zmíněné novely ochrana před nečinností v daňových zákonech zcela chyběla, stejně jako lhůty pro vydávání rozhodnutí. Pouze v pokynech ministerstva financí, které ovšem nejsou závaznou normou, bylo možné nalézt lhůty pro vyřízení odvolání (pokyn D-125 z roku 1995) a pro ukončení vytýkacího řízení (pokyn D-144 z roku 1996). Lhůty v těchto pokynech však nejsou stanoveny jednoznačně. Liší se v závislosti na tom, jde-li o správce daně či odvolací orgán, přerušují se v případech dožádání (tedy kdy na žádost správce daně koná úkony v daňovém řízení jiný finanční úřad) a lze je v závislosti na složitosti věci prodlužovat. I když jde o lhůty, které jsou pro finanční úřady závazné (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ans1/2005-57 z dubna 2005), jejich využití při prokazování nečinnosti bylo problematické – poplatník totiž nemá informace o tom, jak je věc finančními orgány posuzována, byla-li postoupena, zda jsou požadovány informace od jiných subjektů a podobně.
CO JE TO NEČINNOST
Jak tedy zmíněné ustanovení § 34c zákona o správě daní a poplatků definuje stav nečinnosti? Jde o následující případy:
• od posledního úkonu, který byl v daném daňovém řízení vůči poplatníkovi učiněn, uběhla lhůta šesti měsíců a nebylo vydáno rozhodnutí,
• pokud správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoli již došlo k soustředění všech podkladů potřebných pro vydání tohoto rozhodnutí,
• pokud marně uplynula daňovým zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně úkon provést.
Stav nečinnosti je obecně vztažen na jakákoli rozhodnutí či úkony v daňovém řízení a lze se ho dovolávat po marném uplynutí výše uvedených lhůt. (Lhůty a jejich podmínky uvedené v pokynech D-125 a D-144 se po přijetí novely staly bezpředmětné.)
JAK ZJEDNAT NÁPRAVU
Novela změnila i procesní postup, jak nápravu zjednat. Zatímco před přijetím novely bylo možné zjednání nápravy pouze žalobou u příslušného správního soudu (§ 79 až 81 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řízení správním), nyní je možné uplatnit efektivnější postup v rámci samotného daňového řízení. Poplatník formou podnětu upozorní nejblíže nadřízeného správce daně, že finanční úřad nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů.
Nadřízený správce daně podnět prověří a pokud je podnět důvodný, přikáže (podřízenému) finančnímu úřadu, aby stav nečinnosti odstranil. Nedojde-li do 30 dnů ode dne doručení podnětu daňového subjektu k nápravě, zjedná nadřízený správce daně nápravu ve své působnosti tak, aby náprava byla provedena bezodkladně. Neshledá-li nejblíže nadřízený správce daně podnět oprávněným, pak jej odloží, vyrozumí o tom poplatníka a uvede i důvody.
Uvedený postup proti nečinnosti je pro daňové poplatníky mnohem schůdnější a méně administrativně a finančně nákladný než žaloba v soudním řízení. K žalobě lze ovšem přistoupit i nadále – avšak teprve poté, co byl bezvýsledně uplatněn zmíněný postup podle zákona o správě daní a poplatků.
Zákonem vymezená nečinnost posiluje postavení poplatníka nejen při dokazování nečinnosti a zjednávání nápravy, ale i v případném řízení o náhradě škody či jiné újmy, která byla nečinností způsobena.
