Silný stisk Kremlu

25. 4. 2007

Moskva stupňuje tlak na producenty, jejím posledním cílem je jeden podnik BP

Byl to jeden z největších osobních triumfů Johna Browna. V září 2003 generální ředitel obří ropné společnosti BP podepsal dohodu o vytvoření společného podniku TNK-BP, který se měl stát čtvrtou největší ruskou ropnou společností a jenž se dnes podílí na celosvětové výrobě britské firmy jednou čtvrtinou. Brownův nástupce Tony Hayward v současnosti určitě počítá s tím, že z projektu bude dále proudit ropa - a zisky -, zvlášť po roce, který se velmi nepříznivě podepsal na renomé a akciích BP následkem opakovaných chybných kroků ve výrobě a bezpečnosti. Dokladem významu TNK-BP je, že se Browne a Hayward v březnu setkali s prezidentem Putinem na jeho „dače“ u Moskvy, aby o podniku diskutovali.
Námětů k diskusi je mnoho. Společnost BP chce zcela jasně zachovat lukrativní partnerskou spolupráci, kterou vybudovala s magnáty Michailem Fridmanem, Viktorem Vekselbergem a Lenem Blavatnikem - unikátní podnik s majetkovou účastí v poměru padesát ku padesáti, který umožnil západní společnosti nebývalý přístup k životně důležitým ruským zásobám ropy a plynu. Společnost BP však bude možná muset akceptovat některé změny, protože Kreml dále posiluje svou kontrolu nad energetickými surovinami. Kolují spekulace, že magnáti odprodají svůj majetek státnímu plynárenskému kolosu Gazprom.
Naléhavější problém se týká sibiřského plynového pole Kovykta se zásobami 1,9 bilionu krychlových metrů. Ruští vedoucí činitelé tvrdí, že podnik TNK-BP nesplnil podmínky licence, která vyžaduje těžbu devíti miliard krychlových metrů plynu ročně, tedy asi osmnáctkrát více, než činí jeho současná produkce. Vláda prohlašuje, že pokud se tento schodek do 14. května nevyrovná, licence mu bude odňata a nabídnuta v nové dražbě. „Západ vždycky požaduje, abychom postupovali zcela podle zákona, a v tomto případě jednáme přesně podle něho,“ říká Oleg Mitvol, náměstek ředitele ruské Federální služby pro ochranu přírody.
Zdá se však, že společnosti TNK-BP splnění podmínek nedává smysl. Společnost odhaduje, že vnitrostátní poptávka po plynu činí méně než třetinu požadované těžby, ale TNK-BP jej má zakázáno vyvážet, protože export je výsadou Gazpromu. Ačkoli společnost TNK-BP vyzvala Gazprom ke spolupráci v Kovyktě, plynárenská společnost nedospěla k žádnému rozhodnutí. Generální ředitel společného podniku Robert Dudley v lednu prohlásil, že doufá v dohodu s Gazpromem do poloviny roku.
Většina pracovníků tohoto odvětví má za to, že tato tvrdá linie je vyjednávací taktikou, ne nepodobnou tlaku vyvíjenému loni na společnost Royal Dutch Shell. Poté, co byla společnost Shell obviněna z porušování ekologických předpisů na plynárenském projektu na ostrově Sachalin na ruském Dálném východě, prodala majoritní podíl Gazpromu. „Nejpravděpodobnějším scénářem je, že licence (TNK-BP na Kovyktu) nebude zrušena, ale místo toho do konsorcia vstoupí Gazprom, a bude pole provozovat,“ předpovídá Valerij Něstěrov, analytik investiční banky Trojka Dialog.

Partner s dobrými konexemi?

Otázkou je, co by podnik TNK-BP mohl za svůj podíl získat. Spekulace na trhu se pohybují od hotovosti přes výměnu aktiv až po spoluúčast v jiných energetických projektech s Gazpromem. Budou-li podmínky pro společnost BP a její ruské partnery přijatelné, projekt Kovykta by mohl nabrat na rychlosti. Představitelé společnosti odhadují, že využití pole a výstavba plynovodů by stála 20 miliard dolarů. To by však nebylo ziskové bez vývozů - s největší pravděpodobností do Číny a Jižní Koreje -, které by mohly být povoleny, kdyby byl Gazprom v konsorciu.
Možná že by dohoda s Gazpromem o Kovyktě nevyřešila všechny problémy společnosti TNK-BP. Někteří pozorovatelé se domnívají, že tlak na společnost bude pokračovat, dokud Gazprom nezíská velký podíl v celém podniku, nejen v projektu Kovykta. Gazprom loni ohlásil, že má zájem o vyplacení ruských partnerů BP, což by mohlo nastat na konci roku 2007, kdy podle dohody o společném podniku bude možné měnit akciovou strukturu společnosti.
Chtěla by společnost BP spolupracovat s Gazpromem tak úzce? Mohlo by to znamenat postoupení některých strategických rozhodnutí vedení Gazpromu, které má těsné vazby na Kreml. Přesto neexistují žádné známky toho, že by společnost BP přestávala mít o Rusko zájem. Má minoritní účast ve společném podniku se státním ropným obrem Rosněft na zkušební ropné vrty na Sachalinu. A loni BP získala v Rusku 35 nových provozních licencí a do TNK-BP napumpovala 1,25 miliardy dolarů. Je pravděpodobné, že letos investuje znovu přibližně stejnou sumu.
Navzdory napětí kolem projektu Kovykta se společnost BP usilovně snažila udržovat s Moskvou dobré vztahy. Loni rychle skoupila akcie Rosněftu za miliardu dolarů, když Kreml agitoval ve prospěch primární emise akcií společnosti v Londýně. A přihazovala při kontroverzní březnové dražbě majetku zkrachovalé ropné společnosti Jukos, čímž pomohla legitimizovat její prodej Rosněftu. Možná že takovou cenu musejí platit světové ropné společnosti, které chtějí podnikat v Putinově Rusku.

Stručně o TNK-BP