Ministr vnitra nechce schengenskou hranici na moravsko-slovenském pomezí
EURO: Mluvíte o symbolickém významu rozhodnutí o rozšíření schengenského prostoru bez vnitřních hranic. Zdůrazňujete, že už nebude platit dělení na členy EU první a druhé kategorie. Jaké jsou podle vás další přednosti či slabiny Schengenu? LANGER: Ten význam samozřejmě není jen symbolický. Pokud ale máte pocit, že vám dobře tluče srdce a jste silný, je to hrozně důležité. I konkrétní praktické dopady pro Českou republiku jsou obrovské. Porovnali jsme si české náklady spojené s odkladem rozšíření schengenského prostoru do roku 2010 s tím, co budeme muset investovat, když se připojíme na konci roku 2007. V tom druhém případě to bude zhruba dvě stě milionů korun, jestliže ve stejnou dobu vstoupí do prostoru bez vnitřních hranic také Polsko a Slovensko. Pořád to ale vychází zhruba na polovinu našich nákladů v případě, že by se naše zapojení do Schengenu odkládalo a na hranicích by se udržoval současný režim. Odstranění pozemních hraničních kontrol nám uspoří šest set policistů, které tím pádem můžete stáhnout z hranice a rozprostřít je po celém území republiky. Posílíte tedy také pořádkovou a dopravní policii. Nemusíte investovat do údržby přechodů.
EURO: Stihneme veškerou nutnou přípravu na vstup do Schengenu včetně posílení kontroly vnějších hranic na letištích? LANGER: Jsem přesvědčen, že ano. Výsledky dosavadních hodnocení mě naplňují optimismem. Je ale třeba zdůraznit jednu věc. Teď bylo akceptováno, že jsme připraveni i že jsme schopni garantovat bezpečnost starým členským zemím a také svým občanům. Před námi je ale půl roku práce do doby, než se znovu uskuteční vyhodnocování připravenosti. V našem případě to bude také vyhodnocení kontrol na pěti mezinárodních letištích v Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích a Karlových Varech. Při tomto hodnocení se ukáže, jsou-li všechny nové země EU schopny splnit podmínky pro zrušení kontrol na vnitřních hranicích.
EURO: Očekáváme, že Polsko a Slovensko tyto podmínky také splní? LANGER: Věřím tomu, že ano. Moc si to přeji, protože je i v našem národním zájmu, abychom nemuseli budovat vnější hranici na moravsko-slovenském pomezí.
EURO: Musíme se ale připravovat i na varianty, že by Polsko nebo Slovensko do schengenského prostoru nevstoupily. O kolik se kvůli tomu zvýší české náklady? LANGER: Záleží samozřejmě na tom, která varianta bude reálná. Kdybychom měli zajišťovat celou severní a východní hranici, byly by pravděpodobně naše celkové náklady podobné jako v případě, že by se rozšíření schengenského prostoru odložilo.
EURO: Nepředpokládáte ale, že bychom na Slováky či Poláky v takovém případě čekali… LANGER: Naše zásadní strategické rozhodnutí zní: chceme být v schengenském prostoru co nejdříve. Je to náš národní zájem. Dřeme, připravujeme se, investovali jsme peníze. Proto jsme i Slovákům otevřeně řekli, že chceme být v schengenském prostoru za každých okolností co nejdříve. Nejlepší varianta ale samozřejmě je, že tam budou také všechny sousední země.
EURO: Když mluvíte o těch současných členech EU první a druhé kategorie, bylo by možné namítnout, že Britové či Irové také nejsou v schengenském prostoru. A za členy druhé kategorie se nepovažují… LANGER: To je specifikum ostrovní politiky a mentality. Toto specifikum se projevilo také při jednání o tom, kdo a jaké náklady má pokrývat na rozšíření schengenského informačního systému. Britové a Irové řekli: my z toho nic nemáme, proč bychom se měli podílet na krytí nákladů? Mně se jejich pozice hodnotí těžko.
EURO: Budeme se finančně podílet na ochraně hranic Polska a Slovenska? LANGER: Ne, je povinností každé členské země zajistit svoji vnější hranici. Pro nás je samozřejmě optimální, když budeme mít vnější hranici pouze na letištích. Poláci nicméně velmi těsně spolupracují s Němci, kteří jim pomohli se zaváděním nových technologií a školením lidí. Pro Němce je to věc strategického významu. Stejně přistupují Rakušané ke Slovákům. I já jsem Slovensku nabídl maximální podporu. A vím také o stejné nabídce od Maďarů.
EURO: Zdálo se, že se celý proces rozšiřování schengenské skupiny brzdí. Staré členské země EU nebyly příliš nakloněny tomu, aby mezi sebe přijaly ty nové. Myslíte, že to byl opravdu technický problém, nebo v tom hrála roli politika? LANGER: Mohu vám sdělit svůj dojem, který jsem si vytvořil na základě určitého stupně technické vzdělanosti a současně i informací, jež mám. Myslím, že to byla spíše záminka. Ale nikomu to nevyčítám. Evropská unie není filantropická organizace. Je to sdružení zemí, které jsou formálně jednotné, pod jednou střechou, ale každá z nich velmi důsledně, tvrdě a nekompromisně hájí své národní zájmy. Pro mne stejně jako pro politiky starých členských zemí platí, že musíme být schopni si stoupnout před občany a říci: garantujeme vám vaši bezpečnost v rámci schengenského prostoru, protože vnější hranice bude zajištěna. Určitá míra rezervovanosti z jejich strany tedy byla a je pochopitelná. My jsme je museli přesvědčit, že i pro nás je bezpečnost na prvním místě.
EURO: Největší obavy asi měli Němci a Rakušané… LANGER: Němci ano, i Rakušané. Na jedné straně to byly obavy, ale na straně druhé jsou Němci i Rakušané velcí pragmatici a umějí si spočítat, co se jim vyplatí. Jim se vyplatí to samé, co nám. V okamžiku, kdy se vnější hranice posune dále na východ, mohou stáhnout policisty z vlastních hranic.
EURO: Jestliže se rozšíří prostor bez vnitřních hranic, budou určitě zaznívat argumenty, že je také nutné dále posílit spolupráci EU v oblasti justice a vnitra. Objeví se návrhy nových projektů, a to asi i na komunitární - tedy nikoli mezivládní - úrovni. Jak se na to díváte? LANGER: Nesmírně rezervovaně. Budoucnost Evropy podle mne není v tom, že budeme vytvářet jednotnou policii, trestné řízení, trestní právo a postup soudu. Myslím, že toto by nadále mělo zůstat výsadní doménou národní legislativy.
EURO: Francouzi, kteří budou předsedat Evropské unii před Českem, tedy ve druhém pololetí 2008, považují za jedno z klíčových témat imigraci. Vylučujete možnost společné imigrační politiky EU? LANGER: Ne, považuji ji za možnou, a dokonce i pravděpodobnou. Nebál bych se definovat jednotnou imigrační politiku celé unie v okamžiku, kdy máte jednotný prostor. Protože odlišnosti v jednotlivých zemích mohou způsobovat obrovské komplikace. Není možné, aby jedna země legalizovala pobyt nelegálních přistěhovalců, a druhá země nikoli. Tady bych základní pravidla určitě přivítal. Jsem ale velmi rezervovaný vůči iniciativě pana komisaře Frattiniho, aby každá země měla nějaké imigrační kvóty a v případě nenaplnění je nabízela jinému státu.
EURO: Bývalý předseda ODS a dnešní prezident Václav Klaus se obával toho, že třeba německý policista bude moci překročit hranici do Česka. Bude to možné? LANGER: Ano, bude to možné v určitém příhraničním pásmu. Může to ale být i naopak - český policista bude takto zasahovat na území Německa a Rakouska. Pokud budeme důsledně trvat na mezivládním charakteru spolupráce, není tato obava až tak důvodná.
EURO: Říkal jste, že by hraniční budovy měly být demontovány. Schengenský systém ale umožňuje znovu zavést kontroly v případě potřeby, nějakého nebezpečí. Má smysl demontovat budovy? LANGER: Já jsem také říkal, že některé budovy budou zachovány. Myslím, že jiné by měly být symbolicky demontovány. Schengenská pravidla skutečně umožňují zavést krátkodobě zpřísněné kontroly na hranicích ve výjimečných situacích. Na to musí být Česká republika připravena. Otázkou je, zda k tomu musíme mít současný počet hraničních přechodů. Přál bych si symbolické odřezávání hraniční závory, demontování nějakého hraničního přechodu nebo rozbíjení kladivem po vzoru berlínské zdi. Teď nám to možná nedochází, ale ono to opravdu má tu symboliku.
EURO: Na jakém přechodu by to bylo? LANGER: Navrhuji Mikulov. Protože by to bylo na Silvestra 2007 a oslava by potom mohla pokračovat v nějakém vinném sklípku. Podíváte-li se na mapu a uvědomíte si, jakým způsobem se schengenský prostor rozšiřuje, dojde vám, jak zásadní změna pro praktický život to je. Přirovnání k tomu, jak Genscher a Dienstbier stříhali hraniční dráty, vůbec nepovažuji za přehnané.
