Příběh ekonomiky, která vykazuje slušný růst, nemusí nutně skončit dobře. Španělsko je posledním případem, na němž eurozóna demonstruje úspěch úsporných opatření a strukturálních reforem. Jeho ekonomika rostla osm čtvrtletí za sebou, přičemž neustále nabírá na obrátkách a lehce předhání zbytek měnové unie.
Růst vývozu se vyrovnal německému, nezaměstnanost se za dva roky snížila o více než milion lidí. Investice se zvedají a průmyslová výroba za posledních dvanáct měsíců vyskočila o pět procent. Nicméně oživení španělské ekonomiky není tak dobré, jak se zdá, a existuje jen chabý důkaz, že příznivý vývoj země je výsledkem úsporných opatření a reforem.
Ve skutečnosti se návrat Španělska k růstu zčásti shoduje s ústupem od úsporných opatření, který začal v roce 2014. Země se rozumně bránila nátlaku Evropské komise, aby zavedla agresivnější kroky ke snížení deficitu, který byl loni při výši 5,9 procenta HDP třetí nejvyšší v Evropské unii.
Špatné výsledky
Stejně tak neexistuje důkaz, že k oživení španělské ekonomiky přispěly strukturální reformy. Samozřejmě, podle zprávy OECD je španělský trh zboží a služeb svobodnější než před krizí. Ale země nepokročila víc než Itálie, jejíž vývoz vykazoval špatné výsledky.
Kromě toho, ačkoli data OECD naznačují, že španělský trh práce je nyní méně regulovaný, nemáme žádné důkazy, které by říkaly, že to nějak souvisí se zlepšením konkurenceschopnosti a vývozu. Například německý vývoz zažil silnější růst, i když je tamní trh práce regulovanější než ve Francii, Itálii či Španělsku. V každém případě, španělská ekonomika se zvedla méně, než by se mohlo zdát.
A i kdyby v roce 2015 rostla o tři procenta a v roce 2016 o 2,5 procenta, nevrátí se na velikost, jíž dosahovala před krizí, dříve než v roce 2017. Spotřeba a investice jsou navíc stále nižší o 12 procent než před krizí a nezdá se, že by se zvedly dříve než v roce 2020.
Propastný rozdíl mezi HDP a domácí poptávkou lze vysvětlit do velké míry tím, že zkolaboval dovoz, který byl ve druhém čtvrtletí 2015 o patnáct procent nižší než v posledním kvartálu roku 2007. Důvodem byla klesající životní úroveň, hromadná nezaměstnanost a chabé investice. Je překvapivé, že průmyslová výroba je pořád nižší, než byla v době nejhlubší krize v roce 2009.
I když španělský vývoz od čtvrtého čtvrtletí 2007 vzrostl o 18 procent, je to z velké části kvůli tomu, že vývozní ceny Španělska se zvedly mnohem méně než v ostatních velkých zemích Evropské unie. A španělský vývoz táhla odvětví s nízkou přidanou hodnotou citlivá na cenu, jako paliva, potraviny a surové materiály; nikoli španělské firmy, které jsou na vrcholu řetězce přidané hodnoty.
V uplynulém roce podporovala růst španělské ekonomiky převážně vyšší spotřeba domácností, za níž stojí nižší nezaměstnanost a vyšší reálné mzdy. Ačkoli to je dobrá zpráva, vyžaduje doplnění. Většina pracovních míst, která vznikla, byla ve špatně placených službách, zvláště v turismu, zatímco celková zaměstnanost zůstala o 14 procent nižší než před krizí – to je nejhorší výkon ze všech zemí eurozóny kromě Řecka.
Přijde další recese
Je hodně důvodů být skeptický, pokud jde o vyhlídky Španělska na další růst. Zaprvé inflace zřejmě zůstane velmi nízko, přičemž vysoká nezaměstnanost, která tlačí ceny dolů, bude trvat řadu let a Evropská centrální banka nebude ochotná agresivně praktikovat uvolněnou měnovou politiku, která je podmínkou, aby ceny rostly (kvůli tomu všemu pak bude obtížné snížit reálnou hodnotu dluhové zátěže země).
Zadruhé když bude nízká inflace zvyšovat reálnou výši úvěrů, přesune se kapitál a kvalifikovaná pracovní síla do zdravějších zemí, kde je inflace vyšší. Španělská vláda nemá prostředky na to, aby tomu dokázala čelit vyššími veřejnými výdaji, a eurozóna nemá fiskální mechanismus, aby slabším členským zemím pomohla.
Zatřetí, jak se bude obnovovat domácí poptávka, poroste dovoz rychleji než vývoz. To zemi uvrhne zpátky do schodku běžného účtu a zhorší už tak špatnou pozici čistých externích aktiv. Začtvrté práceschopná populace Španělska se rapidně zmenšuje. Během období vysoké nezaměstnanosti se to nemusí jevit jako problém, ale výsledkem obvykle je slabší ekonomický růst, který podrývá šance, aby země snížila své zadlužení.
Zapáté nepříznivá demografie v kombinaci s velkým množstvím prázdných domů a bytů zabrání tomu, aby se vzpamatoval nemovitostní trh. Následkem toho bude stavebnictví stagnovat na nízkých úrovních. Zašesté Španělsko pravděpodobně zažije další pokles, aniž by se vzpamatovalo z předchozí recese provázené vysokým zadlužením veřejného a soukromého sektoru a nezaměstnaností značně nad předkrizovými úrovněmi. Je zřejmé, že další recese přijde, jelikož země nedisponuje žádnými nástroji, jak podpořit domácí poptávku.
Příběh oživení španělské ekonomiky nejsou „lži, proklaté lži a statistika“, ale ani inspirativní ukázka politické odvahy a zadostiučinění, jak si mnozí pozorovatelé namlouvají. Realita je taková, že Španělsko teď čelí znepokojivým překážkám, jak zvýšit produktivitu, když inflace je setrvale nízká, země je zatížená vysokým domácím a zahraničním dluhem, praktikuje restriktivní makroekonomickou politiku a potýká se s vážnými demografickými problémy. Je to příběh, který nemusí nutně skončit dobře.
autor je zástupce ředitele v Centru pro reformu Evropy
Čtěte také:
Domácí poptávka přinesla Španělsku nejvyšší růst za osm let
Španělsku se podařilo zrychlit růst. Stagnující ekonomika trápí Rakousko
