Testovali jsme třetí generaci největší škodovky. Vytknout se jí dá snad jen fádní interiér
Ve Škodovce jsou na tohle auto asi vážně hrdí. Horem dolem na vás valí, že je to „to nejlepší, co kdy vyrobili“, že je to začátek „nové éry“. Padají slova jako „odvážné“ a „přelomové“ - obvykle v jedné větě se jménem šéfdesignéra Jozefa Kabaně. A nejpodezřelejší na tom celém je, že jim po prvním pohledu na nový Superb musíte dát za pravdu. Vypadá opravdu dobře, a to nejen na poměry mladoboleslavské produkce. Do Itálie jsme na pozvání automobilky vyrazili zjistit, jestli bude lepší ho jen vystavovat před domem, nebo v něm opravdu jezdit.
Toskánská jízda Za necelé dva dny na toskánských silnicích jsme měli možnost vyzkoušet Superb ve čtyřech motorizacích a odlišných výbavách.
Hned na začátek je třeba říct, že úplně nejzákladnější model, podle něhož se udává cena (od 599 tisíc korun), jaksi k mání nebyl.
Všechna testovaná auta měla adaptivní podvozek DCC, nejvyšší výbavy Style nebo Laurin & Klement a bez výjimky osmnáctipalcová kola a pneumatiky s nízkým profilem.
Přidejte kulisy zvlněné toskánské krajiny s kamennými domy a vinohrady a každá druhá fotka bude vypadat lépe než z oficiálních materiálů.
První auto, do kterého jsme si sedli, byl vínový dvoulitrový turbodiesel s výkonem 140 kW (190 koní), automatickou převodovkou DSG, pohonem všech čtyř kol a nejvyšší výbavou, podle ceníku bratru za milion. Nejsilnější nafta dostala šanci hned na začátku předvést, jak se projeví v prostředí, v němž se bude využívat asi nejčastěji - trocha města, hodně dálnice, něco málo okresek. Po dálnici jsme zprvu vyrazili tempem manažera, na kterého doma nečeká unavená, nervózní manželka a řvoucí děti, tedy v mezích povolených zákonem. Přes 1,5 tuny vážící Superb není ani při výkonu téměř dvou set koní žádný velký dravec, na sto třicet v hodině se rozjel sice svižně, byť skoro nenápadně, což je ovšem u auta této kategorie plus, nikoli zápor.
Následovalo zkoušení asistentů, kterými Superb jako první škodovku prošpikovali odshora dolů - od adaptivního tempomatu přes asistenta jízdy v pruzích po hlídání mrtvého úhlu (k dispozici je jich víc, ale na jejich využití nebyly podmínky).
Závěr číslo jedna: všechno funguje. Závěr číslo dvě: některé funkce při ježdění po Čechách, a zvlášť po Praze moc nevyužijete. Tak třeba standardně nastavený adaptivní tempomat si nechává tak velký odstup, že se před vás suverénně nacpe polský náklaďák i s návěsem, takže si ho musíte trochu „poladit“.
Něco podobného platí o hlídání mrtvého úhlu - kdybyste ho vždy poslouchali, na magistrále se do vedlejšího pruhu nikdy nezařadíte. Na druhé straně takový Lane Assist je téměř zázračná funkce, která by třeba mohla pár lidí naučit, k čemu že je ta záhadná páčka nalevo pod volantem. Když nevyhodíte blinkr, volant se s vámi bude chvíli prát, než vás nechá přejet do vedlejšího pruhu. Bohužel se dá, stejně jako ostatní asistenty, na volantu tuze jednoduše vypnout. Při testování těchhle vymožeností, které až dosud patřily k výsadám vyšší třídy koncernových aut, jsme mimoděk odhalili jev patrně vlastní pouze italským rychlostním silnicím. Při legálně hraniční rychlosti v levém pruhu se vám do kufru netlačí ani audi, ani bavorák, ale rozvášněná panda. Nejvyšší čas vyzkoušet, jak 190 koní zrychluje ze sto třiceti. S lehkou prodlevou, ale jinak velmi ochotně, plynule a hodně dlouho.
Týraný manuál Opravdu zajímavé to začalo být, až když jsme dvouspojkové DSG vyměnili za manuální řazení. Snad to bylo nezvykem, snad neobratností při práci s pádly pod volantem, ale s manuálem byl jinak stejný Superb najednou subjektivně živější. A to se nesmírně hodilo na klikatých vedlejších silničkách, kterými jsme místy, pravda, ani tak důstojně neproplouvali, jako spíš se s kvílením gum a lehkým zápachem přetížených brzd řítili. Kdoví, co si o tom myslely ty snědé stopařky, které se k našemu překvapení vyrojily v jednom krátkém úseku oné nepříliš frekventované silnice.
Se zpevněnými tlumiči v režimu Sport auto každopádně v ostrých zatáčkách velmi slušně drželo, a dokonce ani v tomhle nejtvrdším módu ho skoro česky rozbitá silnice nerozházela. Výkon motoru ani sportovní nastavení tlumičů či tužší řízení samozřejmě ze Superbu sporťák neudělá, ale „dojem“ sportovní jízdy určitě navodit dokáže. Jenom to nesmíte přehánět, po nějaké době nepříliš šetrného zacházení začínají brzdy přece jenom vadnout, takže je lepší zvolnit.
Třetí testovanou variantou byl druhý nejsilnější benzin 2.0 TSI se 162 kW a automatem DSG. Měl citelně větší tah než oba předchozí diesely a i vytočený motor vydával uspokojivý řev, jinak se ale příliš nelišil. Nakonec jsme na zpáteční cestu do Florencie zvolili „lidovku“ s nejslabším motorem 1.4 TSI a výkonem 110 kW. Ani tenhle motor nemá s velikým Superbem sebemenší problém, i když je logicky trochu línější. Na druhé straně vám umožní reálně jezdit za něco málo přes šest litrů, za což mimo jiné vděčí i funkci vypínání dvou válců při lehké noze na plynu.
Při klidnější jízdě na záplatovaném a kořeny zvrásnělém povrchu béčkových toskánských silnic jsme také vyzkoušeli, jak se chovají různá nastavení tuhosti podvozku.
Nejproblematičtější je asi Comfort - trochu při něm zavzpomínáte na slavný taneční krok Petra Kotta Poslaneckou sněmovnou. Normal se hodí pro běžný provoz a ve Sportu by Václav Klaus asi při čtení Hayeka nespokojeně povytahoval obočí.
Limuzína možná, luxusní fakt ne Za vzhled i jízdní vlastnosti by si nový Superb zasloužil (s přihlédnutím ke kategorii vozu) to nejvyšší hodnocení. K dobru je mu třeba přičíst i velkorysý prostor uvnitř, víc než dost místa je vepředu i vzadu. Zavazadlový prostor se 625 litry naplníte snad jen při cestě na dovolenou, a když pojedete jen ve dvou a složíte zadní sedačky, vejdou se vám dozadu i nerozebraná kola. Kromě už zmiňovaných můžete mít další asistenty, namátkou parkovacího se zadní kamerou ve znaku či cestovního, který vás nenechá za jízdy usnout.
K dispozici je dvouzónová, případně i třízónová klimatizace, všemožné vychytávky Simply Clever, nezávislé topení a tak dále.
Škodováci dokonce ve snaze dodat Superbu punc limuzíny nastrkali do předních dveří dva deštníky, což byla dosud výsada Rolls-Royce. Ale luxusní limuzína Superb prostě není.
Proč? Interiér silně kulhá za exteriérem. Ne, nevypadá vysloveně lacině a použité materiály jsou také kvalitní, ovšem i v kůži a nejvyšší verzi Laurin & Klement prostě působí fádně, až sterilně. Luxus vypadá jinak - a také má cenovku jinde. Ale to je holt koncernová politika, a když už si ve Škodovce vydupali pro Superb působivý zevnějšek, museli v něčem Passaty nechat vyniknout.
Takže ano, je to nejspíš nejlepší auto, jaké kdy Škoda vyrobila. Ale když už nám slibují „novou éru“, tak to snad znamená, že budou jiná, ještě lepší. Prostor ke zlepšování se určitě najde. l *
Testované vozy
2,0 TDI/140 kW 4×4 (A) 2,0 TDI/140 kW 1,4 TSI/110 kW (A) 2,0 TSI/162 kW (A)
Zdvihový objem 1968 1968 1395 1984
Maximální točivý moment 400 Nm 400 Nm 250 Nm 350 Nm
Převodovka automatická mechanická, automatická automatická
šestistupňová DSG šestistupňová sedmistupňová DSG šestistupňová DSG
s možností manuálního s možností manuálního s možností manuálního
řazení Tiptronic řazení Tiptronic řazení Tiptronic
Objem zavazadlového prostoru 625 l 625 l 625 l 625 l
Objem zavazadlového prostoru 1760 l 1760 l 1760 l 1760 l
(při sklopených zadních opěradlech)
Maximální rychlost 230 km/h 237 km/h 220 km/h 245 km/h
Zrychlení 0-100 km/h 7,6 s 8 s 8,8 s 7 s
Spotřeba (deklarovaná kombinovaná) 4,9 l 4,1 l 4,9 l 6,2 l
Při legálně hraniční rychlosti v levém pruhu se vám v Itálii do kufru netlačí audi ani bavorák, ale rozvášněná panda.
hodnocení
design prostor asistenti nudný interiér 700 tisíc Superbů první a druhé generace se dosud prodalo.
1300 lidí si už předobjednalo nový Superb.
cca 1800 vozů činí letošní výrobní kvóta vyhrazená Superbu.
6. června 2015 se nový Superb začne prodávat.
O autorovi| Tomáš Jeník, jenikt@mf.cz