Dva čeští výrobci outdoorového oblečení se před lety vydali každý jinou cestou. Nelituje ani jeden. Roman Kamler (Tilak) a Pavel Habětín (Warmpeace) v rozhovoru s webem Euro.cz obhajují svůj odlišný přístup k výrobě.
Firma Tilak Romana Kamlera je jednou z posledních, jejíž výrobky šijí české švadleny. Rodinná firma vše vyrábí v Šumperku na severní Moravě.
V Plchovicích hned přes kopec sídlí firma Warmpeace, jejíž majitel Pavel Habětín vyrábí část sortimentu z mnoha důvodů v Číně. Rozdíl ve mzdových nákladech mezi nimi ale hraje jen okrajovou roli.
Odlišná strategie firem, které obě fungují přes 30 let, se promítá i do jejich výrobního programu. Samostatný Kamler zúžil sortiment, který dovádí k dokonalosti. Habětín zase využívá široké škály strojů čínského partnera i know how jiných výrobců, s nimiž se v asijské dílně potkává.
Kamler: Tilak živí české zaměstnance a platí tu daně
Majitel firmy Tilak Roman Kamler u západní stěny Ketilu v Grónsku
Horolezec Roman Kamler šil nejprve pro sebe a své kamarády. Začal v roce 1986 péřovými spacími pytli, později šil i vlastní bundy a kalhoty. Jeho šumperská firma Tilak dnes patří ke špičce ve výrobě technického oblečení pro horolezce a všechny, kteří aktivně tráví volný čas v přírodě. Oděvy vyrábí výhradně v Česku. Jeho šumperská společnost má 60 zaměstnanců a vykazuje roční obrat v průměru 60 milionů korun.
Technologicky náročná výroba outdoorového oblečení si žádá drahé stroje. Jak vytěžujete ty své?
Pořídit si technologii není takový problém. Důležité je naučit se ji používat. A hlavně dobře zvážit, kdy ji použít a kdy ne. Po boomu, který začal zhruba před deseti lety, kdy do outdooru masivně vpadly technologie typu laseru, ultrasonicu, weldingu (svařování) atd. se to trošku uklidnilo. Dnes se spíš hledají cesty, jak tyto technologie využít pro kvalitu produktu, ne jenom na efekt.
Nevyplatilo by se sdílet volné kapacity s dalšími výrobci?
Nikdo vám nenabídne kapacitu k využití. A když ty stroje v dílně máme, tak je pravda, že jejich kapacitu „pořádně“ nevyužijeme. Třeba na dvě směny. Nabídnout naši kapacitu komukoli jinému ale také nemohu. Nemám lidi ani na vlastní výrobu.
Zadat výrobu cizí dílně neznamená nutně šít v Asii, vy se tomu ovšem vyhýbáte. Čím je to - kromě horší logistiky - nevýhodné?
Nemám problém s kooperací v ČR. Ale není jednoduché najít takovou dílnu. Máme jen pár výrobků, na které není třeba speciálních technologií. Ty se velmi často používají mezioperačně. Není možné vozit po ČR rozpracovanou výrobu tam a zpátky. Nemohli bychom kvůli tomu rozšiřovat spolupráci ani navyšovat výrobní kapacity.
Na trhu působíte 30 let. Jak se dá konkurovat výrobcům šijícím v Asii, kde se drahé stroje v dílnách nezastaví, rychleji se zaplatí a lze je tím pádem dřív vyměnit za modernější?
Kvalitou, nadstandardní zárukou a servisem. A argumentem, že naše věci jsou skutečně vyrobené tady v Šumperku. Že peníze za výrobek skončí u našich zaměstnanců. A že v této zemi taky skončí všechny odvedené daně.
Šumperská dílna výrobce outdoorového oblečení Tilak si zakládá na českých zaměstnancích
V Číně jsem nikdy nebyl, je ale možné, že firma, která jede na dvě nebo tři směny s vysokou kapacitou, si může dovolit třeba automaty, o kterých se mi ani nesní. Ale pořád platí, že ty nejkvalitnější věci se dělají „rukama“. Lepení milimetrového švu několikamilimetrovou páskou žádný automat neudělá.
A jak se dá konkurovat výrobcům, jimž jejich asijské dílny okamžitě předávají inovace konkurenčních firem? A naopak – je pro vás citelná výhoda, že nikdo nevidí, co chystáte?
Kvalitních asijských výrobců je pár. Dělají pro nejlepší značky a nechají si to zaplatit. Ten zbytek produkuje především kvantitu. Těm se dá snadno konkurovat. My jsme ale tak malá firma, že nikoho z těch velkých nezajímáme. Je jim úplně jedno, co chystáme. Nijak je v ničem neomezíme ani neohrozíme. Snadno nás svým marketingem porazí. A nám je to jedno, protože je naše kapacita stejně omezená a víc nevyrobíme.
Spotřební zboží pomáhají prodávat pozlátka v podobě samoúčelných funkcí na efekt. Zákazník nemusí být nutně hlupák, aby se tím nechal ovlivnit. Už vás někdy trh resp. vlastní marketéři donutili takovou jalovou funkci na bundu přidat?
Ne. Pro mě je funkce vždy nadřazena designu. A dále jsme přísně limitováni normami firmy Gore. Zdaleka si nemůžeme dovolit udělat vše, co by se třeba designérům nebo zákazníkům líbilo. Občas si některý zákazník posteskne, že nemáme módní barvy. Jenže barevná položka u firmy Gore je 500 metrů. To je půl milionu. Naše bundy slouží mnoho let. A jen málokdo by si koupil světle zelenou bundu s tím, že ji bude nosit 10 let. Valná většina prodejů se odehrává spíše v konzervativních barvách.
Svršky Tilak si oblíbili mladí Japonci. Pronikl jste na japonský trh cíleně, nebo šlo o náhodu?
To byla naprostá náhoda. Našli si nás na veletrhu ISPO v Mnichově. Časem se z toho vyvinula spolupráce, která určuje směr firmy na asijských trzích.
Habětín: V Česku jsem si nemohl dovolit pro každý detail speciální stroj
Také majitel firmy Warmpeace Pavel Habětín je horolezec
Oblečení a spací pytle začal Pavel Habětín šít v roce 1986, kdy se potřeboval vybavit na hory, skály, vodu a spaní venku. Následně šil pro přátele, a jak sám říká nevědomky tím položil základy vlastní společnosti. Dnes vyrábí vybavení v několika provozech jak v Evropě, tak (od roku 2000) i v Číně. Vyznává konzervativní přístup a raději než překotné inovace prosazuje tradiční, jednoduchá řešení. Warmpeace má 6 zaměstnanců a za loňský rok vykázal obrat 90 milionů korun.
Jak se vám vyrábí v Číně?
Mladí manažeři mluví anglicky, v jazykové bariéře tedy potíž není. Spíš mě drásá nervy, když 20 minut přikyvují, aniž by rozuměli podstatě sdělení. To se mi v demokratických asijských zemích včetně Tchajwanu nestalo – hned by si věc nechávali lépe vysvětlit. Jinak jsou Číňané učenliví a ochotní vyjít vám vstříc tak dalece, jak jen mohou. V tom je ovšem i jedno úskalí. Partner (čínská dílna) udělá technologický pokrok na základě objednávky jednoho obchodníka a nově nabyté znalosti následně bez uzardění nabídne dalším třem.
Jak to probíhá?
V čínské továrně to vypadá, jako byste celý veletrh outdoorového zboží vysypal na jednu hromadu. V té továrně de facto žijete pohromadě s experty mnoha konkurenčních firem. Už tam jdete smířený s tím, že se s ostatními podělíte o vše, co víte. A zároveň máte jistotu, že i konkurenti se o vše, co vědí, dělí s vámi. Číňané totiž ve využití cizího know how nevidí nic špatného. Když už se něco naučili, nechápou, proč by to nemohli prodat dál. Nerespektují ani značku. Chápou ji jen jako určité ošetření výrobku, díky němuž se lépe a dráž prodá.
Čínská továrna, kterou využívá Warmpeace
Dá se vůbec uhlídat kvalita?
K tomu je důležité uvést se osobně jako expert, kterého není možné opít rohlíkem. Hlavně zpočátku jsme v dílně trávili 12 hodin, s čínskými zaměstnanci jsme mluvili, společně s nimi pracovali i jedli. Také už jsem tam byl osmkrát někomu od strojů na svatbě. I díky tomu pro ně nejsme jen jakýmsi dalším anonymním objednavatelem, pro kterého se plní kontejner. Vědí, že od nás, které zajímá vše do posledního knoflíku, se mohou i leccos přiučit, takže jsme vítáni a vnímají nás jako autoritu.
Vyplatí se překovávat vzdálenost a kulturní rozdíly jen kvůli úspoře na mzdových nákladech?
Rozdíl v hodinové mzdě Čecha a Číňana se na ceně výrobku projevuje minimálně. Výrobou v Číně získávám to, co si jako malá firma působící na speciálním trhu, nepořídím. A přiznám se, rád se podívám, jak šije slavnější konkurence. Vzájemně se inspirujeme v detailech, co kde přehnout, jak zapošít apod.
V Česku jsme měli továrnu, ale nebylo možné mít na každý technický detail speciální stroj, který uplatním jen několik týdnů v roce na dvou položkách v katalogu. Číňan, který má 20 takových zákazníků, jako jsem já, ten stroj točí na tři směny.
V minulosti vám práci komplikovala složitá procedura udělování víz. Zlepšilo se to?
Toho pána na Hradě nemusím, tohle se ale jeho skupině povedlo. Pětileté vízum s četnými vstupy obchodní cesty zjednodušuje.
Dále čtěte:
